Přijetí Pařížské dohody, která od r. 2020 nahradí Kjótský protokol, je historickým momentem. Změny klimatu jsou jednou z velkých výzev, které stojí před mezinárodním společenstvím. Jejich dopady pociťujeme již dnes a musíme zabránit tomu, aby negativně ovlivňovaly život příštích generací.

Dohoda, která byla dnes přijata, je přelomová nejen cíli, které si klade, tj. udržet nárůst globální průměrné teploty pod 2 °C oproti předindustriálním hodnotám, ale zejména tím, že se do tohoto úsilí zapojuje celé mezinárodní společenství. To, že bude mít mezinárodní společenství smlouvu, která stanoví závazky pro všechny největší emitenty skleníkových plynů, je oproti Kjótskému protokolu významný pokrok. Svůj díl odpovědnosti tak převzaly také země, které se řadí ještě mezi rozvojové, ale díky pokračující industrializaci jsou odpovědné za velkou část emisí skleníkových plynů. Rozvinuté země zase podpoří prostřednictvím Zeleného klimatického fondu využívání nízkouhlíkových technologií a adaptační opatření v zemích nejvíce ohrožených změnami klimatu. Za úspěch také považuji, že se podařilo dosáhnout zřízení mechanismu pravidelného hodnocení plnění závazků v oblasti snižování emisí.

Samozřejmě ne ve všech ohledech odpovídá nová dohoda původní představě ČR, např. co se týče ambicióznosti závazků smluvních stran v oblasti snižování emisí CO2. Je ale důležité, že se podařilo dosáhnout tento historický kompromis, který je povzbudivým dokladem schopnosti mezinárodního společenství jednat tváří v tvář velkým výzvám.