Pane doktore, máme za sebou téměř dva měsíce nouzového stavu. Počty nakažení, zdá se, klesají. Některé provozovny již otevřely, některé však mají otevřít až 8. června. I s ohledem na Vaši profesi – považujete taková pozvolná rozvolňování za adekvátní?

K uvolňování mělo podle mě dojít už dříve, všechna relevantní data totiž svědčí pro to, že závažnost této pandemie je přeceňována. Díky panice vyvolané médii a následnému politickému kličkování naší vlády se společnost dostala do tak paralyzovaného stavu, že se o tom jednou budou učit studenti sociologie, psychologie a nejspíš i psychiatrie. Navíc jsme svědky zvýšeného výskytu tak nezdravých společenských jevů, jako je sociální izolace některých skupin obyvatelstva a ztráta kritického rozumu. Symbolem toho všeho je pro mě dnes rouška, která se u některých politiků stala jakýmsi fetišem a na nás všech bude, aby se nestala symbolem stádnosti, protože opravdu nevyřeší současnou pandemii. Domnívám se, že v současnosti, mimo vybrané případy a exponovaná místa, jako jsou čekárny u lékaře, MHD, hypermarkety,aj. nemá rouška valného medicínského smyslu. Je však pochopitelně třeba respektovat každého, kdo tento způsob ochrany používá a ponechal bych na každém z nás, jak se k tomu do budoucna postaví. Jestli už tedy má rouška být nějakým symbolem, ať je symbolem solidarity s rizikovými skupinami obyvatelstva, protože je nutno podporovat princip mezigenerační solidarity, jakož i solidarity zdravých s nemocnými.

Jak hodnotí vládní opatření a všeobecně konání vlády lidé jako Vy – ti skutečně v tzv. první linii? V některém z rozhovorů pro regionální televizi jste kritizoval média, že svým informováním o epidemii vyvolávají u našich občanů pocit strachu, který pak má výrazný vliv na jejich stránku.

Vládní opatření měla smysl v prvních dnech a týdnech pandemie, kdy nikdo z nás netušil, co nás čeká. V nemocnicích se musela zavést tzv. triáž, bylo třeba uvolnit lůžka pro případné pacienty s Covid-19 a zajistit týmy pro boj s touto chorobou, pochopitelná byla i karanténní opatření. Jenže po pár týdnech se přes veškerou únavnou mediální masáž tato lůžka v žádné nemocnici ani zdaleka neobsadila, nenaplnily se naštěstí ani nejrůznější katastrofické epidemiologické scénáře. Naopak se ukázalo, že mnoho pacientů, skutečně vyžadujících akutní péči kvůli jiným chorobám, do nemocnice ze strachu z nákazy nepřišlo nebo přišlo pozdě. Zdravotní následky pak byly fatální, a to ani nemluvím o bezprostředních negativních účincích tohoto stresu na řadu závažných chorob...Toto bych v tuto chvíli z medicínského hlediska považoval za problém daleko přesahující závažnost Covid-19 a odpovědní lidé z tisku a TV by se měli důkladně zamyslet nad tím, kolik škody svým neobjektivním a za senzací se honícím přístupem udělali. Poučit bychom se do budoucna měli všichni, protože virová onemocnění tady s námi budou pořád.

V tuto chvíli se zdá být koronavirová pandemie za svým zenitem. Čeká nás nelehká úloha vypořádání se s ekonomickými následky. Projeví se pandemie výrazněji i na financování zdravotnictví?

Nejdříve musíme co nejrychleji vrátit zdravotnictví do původního režimu před pandemií, což nebude ze dne na den. Těžko v tuto chvíli odhadovat, jak se bude financování zdravotnictví v následujícím období vyvíjet. Všichni jsme slyšeli premiéra, který teprve díky pandemii pochopil, že je třeba zvýšit přívod peněz do zdravotnictví, vybavit nemocnice špičkovou technikou a motivovat zdravotníky, aby nedocházeli za lepším výdělkem do zahraničí. Přesně o tomhle totiž ČLK mluví již přes deset let a nikdo ji příliš ochotně nenaslouchal, dokonce se před časem současný ministr zdravotnictví snažil ČLK jako stavovskou organizaci zrušit. Na tomto místě si nemohu odpustit poznámku, že lékaři, kteří jsou všichni členy ČLK, současnou pandemickou situaci zvládají velmi dobře a troufnu si říci, že rozhodně lépe než pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Chce se mi věřit, že přes očekávaný počáteční ekonomický útlum veřejnost a politikové opravdu pochopí, že největší hodnota demokratické společnosti spočívá v jejím zdravém obyvatelstvu. Moje životní zkušenosti mě však bohužel varují, že až pandemie pomine, všichni nejspíše brzy zapomenout na ty, ke kterým v době nebezpečí vzhlíželi a kterým tleskali...Bude samozřejmě také třeba, abychom každý z nás převzali větší díl zodpovědnosti za své zdraví, protože preventivní opatření a zlepšení hygienických návyků se projeví pozitivně nejen na zdraví obyvatelstva, ale rovněž na nemalých ekonomických úsporách. A zdravotníci by v těchto opatřeních měli jít příkladem.

V jaké kondici je obecně naše Zlínské krajské zdravotnictví? Je jeho rozvoj koncepční? Případně kde jej nejvíc „pálí bota“?

Téma našeho krajského zdravotníci mě v tuto chvíli trápí daleko více než pandemie Covid-19. Od nástupu hejtmana Čunka do vedení Zlínského kraje dochází ke zřetelnému úpadku krajského zdravotnictví, zejména co se fungování a vztahů v nemocnicích zřizovaných krajem týče, k personální devastaci řady oddělení, dokonce v některých případech k jejich rušení a zániku. Je neuvěřitelné, že stále neexistuje koncepce zdravotnictví, který by odpovídala současným potřebám a nárokům. To, co bylo hejtmanem, resp. managementem nemocnic opakovaně jako nová koncepce prezentováno, se koncepcí opravdu nazvat nedá, i když to občany Zlínského kraje stálo nemalé peníze z krajského rozpočtu. Dalším problémem je, že v KNTB neexistuje kolektivní smlouva pro rok 2020, vztahy mezi zaměstnanci nemocnice a jejím managementem jsou na bodu mrazu a vedení KNTB dokonce svým vlastním zaměstnancům vyhrožovalo trestním oznámením, tedy policejním vyšetřováním v tom smyslu, že poškozují dobré jméno Baťovi nemocnice. To je něco neuvěřitelného a neslyšel jsem o tom, že by se něco podobného stalo někde jinde v ČR. Je třeba zdůraznit, že tato situace v Baťové nemocnici nevznikla náhle (a už vůbec ne v souvislosti s Covid-19), ale je výsledkem dlouhodobě doutnajících problémů. Nejde zdaleka jen o platy, jak se to snaží management nemocnice a hejtman veřejnosti prezentovat. Jde hlavně o arogantní přístup vedení, které neměří všem stejným metrem a protěžuje své vyvolené do funkcí dosazené nebo v nich přes opakované manažerské selhání udržované primáře. Celé to svědčí o dlouhodobě nefungující komunikaci a absolutní neschopnosti tohoto managementu vést největší nemocnici v kraji s 2200 zaměstnanci. Je třeba se ptát, jak je možné, že po tomhle všem ještě nedošlo k rezignaci představenstva KNTB a proč hejtman, který se pasoval do role největšího odborníka na zdravotnictví, tuto situaci neřeší.

Krajským tématem č. 1 je v posledních měsících také potenciální výstavba nové nemocnice v Malenovicích. Již opakovaně jsem mluvil a psal o tom, že nemám jako občan Zlínského kraje nic proti nové nemocnici, která je hejtmanem komicky prezentována jako nejlepší minimálně ve střední Evropě a do které se budou za prací sjíždět ti nejlepší odbornicí z celého světa. Bylo by to krásné, ale je to velká iluze a zákeřná manipulace s většinou občanů-voličů našeho kraje, kteří neznají celé pozadí a všechny podrobnosti tohoto megalomanského projektu. Projektu, který hned na začátku sebere peníze ostatním potřebným oblastem jako je třeba školství a doprava, zadluží kraj na celá desetiletí s velkým rizikem, že když financování kraj nezvládne, určitě přispěchá nějaký finanční „zachránce” ze soukromé sféry a skoupí dluhy se všemi důsledky, které z toho pro krajské zdravotnictví plynou. A to ani nemluvím o tom, že v době všeobecného nedostatku zdravotnického personálu by tato nemocnice byla nejspíš městem duchů. Projekt nové nemocnice je dle mého názoru hejtmanem a spol. protlačován tak dryáčnicky a bez validního srovnání s projektem modernizace současné Baťovy nemocnice, že člověk nemusí být fanouškem konspiračních teorii, aby se ptal: „je za tím pouze dojemný, nesobecký a filantropický zájem hejtmana Čunka“?

Jak bylo řečeno – krajské volby jsou již za dveřmi. Když se zaměříme především na zdravotnictví, co by v této oblasti mělo nové hnutí občanů Trikolóra s Vámi v čele voličům nabídnout?

V první řadě konec neplodných diskuzí o nové nemocnici a následně pokus o záchranu nejen současné Baťovy nemocnice, ale celého zdravotnictví ZK, které se za stylu vládnutí současného hejtmana dostalo na okraj propasti. Klíčovou věcí budou lidé, nikoliv cihly a beton - bude tedy potřebné stabilizovat personál v nemocnicích zřizovaných ZK a zlepšit celkovou atmosféru na pracovištích například tím, že budou stanovena jasná kritéria odměňování zaměstnanců na podkladě vykonané práce a nikoliv na podkladě loajality k vedení kraje. A samozřejmě je nutné předložit a schválit dlouhodobou koncepci rozvoje zdravotnictví.

Důkladně se zaměříme na podporu středního zdravotního personálu, který je a vždy bude pilířem péče o pacienta. Místo zdravotních sester je u pacienta, nikoliv u byrokratických nesmyslů za počítačem. Pro do praxe nastupující lékařky a lékaře bychom chtěli rozšířit nabídku rezidenčních míst a dále je motivovat, aby zůstávali v regionu. Chceme podporovat preventivní medicínu a moderní diagnostické a terapeutické postupy. Nechceme zapomínat ani na menší nemocniční zařízení v ZK, ne každý pacient chce či může ležet v krajské nemocnici.

V souvislosti s pandemií vynikla důležitost posilování sociálních služeb, důsledně je třeba věnovat se poměrům v domovech pro seniory, říká se, že v dětech je naše budoucnost, ale bez předchozí generace bychom tady nebyli a pokud chceme, aby se jednou naše děti postaraly o nás, musíme jim jít příkladem.

Samozřejmostí by měla být zdravotnická osvěta pro veřejnost, která by měla přinést větší informovanost a tím i orientaci v problematice nejzávažnějších či nejčastějších zdravotních problémů. Jsem si vědom, že toto všechno nebude jednoduché, řada věcí se nemusí podařit hned nebo vůbec, ale je třeba s nimi začít. Víme přece, že i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem.