Záminkou k tomu byl návrh maďarského (vnitrostátního) zákona, který by reguloval sexuální výchovu na školách. A který by speciálně omezoval a zakazoval propagaci homosexuálního chování a homosexualistickou propagandu vůbec zaměřenou na osoby mladší 18 let.

Ze strany maďarské vlády jde o naprosto legitimní návrh a požadavek, do kterého nemají Evropská unie a její orgány absolutně co mluvit. Jednak vzdělávací politika, školství a sexuální výchova nepatří mezi tzv. společné evropské politiky, ale jde o záležitosti ve výsostné gesci národních států – ale hlavně proto, že jde o zcela správný přístup i z věcného a obsahového hlediska.

Sexuální výchova, nebo propaganda sexuálních extrémů?

Sexuální výchova a osvěta směrem k dětem a mládeži má být totiž v první řadě věcí rodiny a rodičů, kteří si zvolí způsob, jakým budou své potomky informovat o těchto až intimních záležitostech. A to tak, aby to bylo v souladu s jejich založením, vírou, morálkou a přesvědčením. Škola zde má hrát čistě doplňkovou roli, a to v odborné, řekněme biologické či lékařské, sféře této problematiky.

A v žádném případě nemá ve školách, ale ani jinde ve veřejném prostoru, probíhat organizované ideologické působení (či spíše nepokrytý nátlak) na děti a mládež, které by bylo založeno na adoraci těch forem sexuálního chování, které představují nežádoucí odchylky od norem a hodnot, na kterých stojí po staletí naše společnost - i šance na její samotné zachování a rozvoj.

Těmito odchylkami jsou samozřejmě např. jak pedofilie, tak i homosexualita, ale i v poslední době i u nás všemožně propagované a pozitivně medializované záležitosti typu polyamorie, transgenderismu a dalších obdobných – a mnohdy pouze čistě módních - výstřelků.

Všechna tato sexuální specifika jsou předmětem politické agendy ultraliberálů a progresivistů, kteří je vydávají za lidská práva nové generace a snaží se o prosazení privilegií jejich nositelů do právních řádů evropských zemí. Za hlasité podpory Evropské unie, zejména pak její západní části.

Manželství není pro všechny!

U nás, v České republice, má tato neblahá praxe nyní např. podobu všemožného protlačování práva na tzv. „manželství pro všechny“, tedy tlaku na uzákonění institutu manželství i pro stejnopohlavní, především pak pochopitelně homosexuální, páry. Samozřejmě s argumentem, že jde o prosazování základních lidských práv homosexuálních občanů.

Manželství pro homosexuály ovšem není naplněním žádného lidského práva (natož práva základního), jak často uvádějí jeho mediální a političtí propagátoři a propagandisté.