„Between the stirrup and the ground, he mercy asked and mercy found“. „Mezi třmenem a zemí, milost hledal a došel odpuštění“ (William Camden). Ukrajina je dlouho mezi třmenem a zemí, ale odpuštění ne a ne přijít. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem na pár dnů přijel na Ukrajinu ke komunálním volbám, které proběhly 25.října. 

Usiloval jsem, aby na Ukrajinu poslal pozorovatele i Evropský parlament (celkem jich z OBSE a dalších organizací bylo asi 1600), a podařilo se mi prosadit, aby se pozorovatelé dostali i do Dněpropetrovské oblasti. Ukrajinská strana dlouho odmítala, abych byl členem pozorovatelské mise, a jako oficiální důvod uváděla mou návštěvu Krymu. Spíš to bylo proto, že jsem jako pozorovatel nepohodlný. Nepotřebuji tlumočníka, plynně mluvím rusky, jsem schopen komunikovat i ukrajinsky, a hlavně velmi dobře znám místní situaci. Vykládat mi cosi o rozkvětu ukrajinské demokracie je zbytečné.

Když jsem přiletěl do Dněpropetrovsku, dozvěděl jsem se, že v noci udělala policie zátah lidi, kteří pro Kolomojského a jeho stranu UKROP kupovali hlasy (kupování hlasů se děje třeba tak, že volič si mobilem vyfotí lístek, aby bylo vidět, jak hlasoval). Nesmí se to, ale sankce nejsou a s těmito podvody nesvedou nic ani členové komisí, ani policie.

Volby mají velmi složitý systém, který Ukrajinci okopírovali podle Sankt Peterburgu. Volí se ve víc než 30 000 volebních okrsků. K volbám chodí převážně starší lidé a účast (javka) je nízká. Přestože průzkumy tvrdily, že se k těmto volbám dostaví skoro 75% voličů, přišlo jich necelých 47%.

Komunisté ve volbách kandidovat nesměli (5. listopadu se s nimi konal soud). Kyjevský režim zakázal symbol srpu a kladiva, aniž by zaregistroval, že v Evropské unii, kam by se tak rád vecpal, mají srp a kladivo ve znaku dva státy- Rakousko (už od roku 1918) a Kypr.

Komise ve volebních okrscích byly po technické stránce připraveny velmi dobře a nedá se jim upřít pracovní nasazení a oddanost demokratické praxi. O politicích to neplatí. Podle tisku daly ukrajinské politické strany na volební agitaci 82 milionů dolarů (!). Zeptal jsem se předsedy ústřední volební komise Ochendovského, odkud je vzaly, a on mi s výmluvnou grimasou uvedl příklad: jeden kandidát na post kyjevského primátora vynaložil na svou kampaň 5 milionů dolarů. V případě vítězství by měl „astronomický“ plat 200-300 eur. Je nabíledni, že jeho motivací pro získání primátorského křesla nebyl ani plat, ani práce pro veřejnost.   

Tam, kde hrozilo nebezpečí, že by mohli vyhrát protivníci kyjevského establishmentu (např. „doněčtí“), se volby pro jistotu nekonaly. Ze 30 000 volebních místností jich zůstalo zavřených 315, z toho 235 v Doněcké oblasti. Kvůli údajným problémům s voličskými listy a hlasovacími lístky neproběhly volby v Krasnoarmijsku a v největším města Donbasu Mariupolu.

V klíčových městech bojovali o své místo na slunci oligarchové, kteří si Ukrajinu rozebrali. Bylo jasné, že ve Lvově vyhraje šéf Svépomoci Sadovyj, v Charkově Gennnadij Kermes, který měl donedávna nejblíže k Opozičnímu bloku, ale před volbami se přidal k Renesanci (Vozrožděnije) Ihora Kolomojského. V Oděse porazil Truchanov Sašu Borovika, který stál po boku gubernátora Saakašviliho. V Kyjevě se věci patrně skoulí tak, že primátorem bude neschopný Kličko, že kterého si lidi dělají akorát legraci.

Nejzajímavější a pro dnešní dobu příznačný je boj o křeslo primátora v Dněpropetrovsku. Tam se střetli Kolomojského náměstek a dnešní poslanec Filatov a bývalý místopředseda vlády a dnešní poslanec za Opoziční blok Vilkul. Filatov měl v zádech podporu Kolomojského, a tak si Vilkul našel oporu u jeho konkurenta, oligarchy Achmetova. Oba dva postoupili podle očekávání do druhého kola. Mluví se o tom, že ti prozíravější si hledají zázemí v komunální politice, protože patně budou vyhlášeny předčasné parlamentní volby.

Blok Petra Porošenka získal celostátně asi 18%, což není žádný zázrak, protože mezitím spolknul i Kličkův UDAR a pohltil Národní frontu Arsenije Jaceňuka. Ten před rokem, ve volbách do Verchovné rady, dostal 22%. Teď v průzkumech získal pouhých 1,3%. Jeho doba zřejmě skončila.

Očekávání, vkládaná do Julie Tymošenkové, se nenaplnila. Její Baťkivščina moc nebodovala, v Dněpropetrovské oblasti jen tak tak proklouzla do oblastní rady, do městské rady v Dněpropetrovsku se nedostala.

Současná situace vede k téměř nepravděpodobným spojením a ještě nepravděpodobnějším pověstem o nich. Tak třeba mi lidé z jedné neziskovky vykládali, že Opoziční blok pomůže Bloku Petra Pororšenka v Kyjevě a Blok Petra Porošenka podpoří Opoziční blok v Dněpropetrovsku. Spánek rozumu plodí příšery, říká se.

Těmi příšerami jsou novodobá knížectví oligarchů. Třeba na Zakarpatské Ukrajině, kde vládne rodina Balog(h)ů. Všichni tři bratři jsou členy Verchovné rady. Mají svůj soukromý ozbrojený prapor, Síč. Dominovali Rusínům a dalším národnostem za Kučmy, za Juščenka, za Janukovyče a teď i za Porošenka.

Co se změnilo? Nic. A tak Porošenko může vyvažovat, může hrát přetahovanou. Jenže hra na unitární stát skončila, když dal Majdan moc do rukou oligarchům, což komunální volby asi posvětí. Uvidíme po 15. listopadu.