Děkuji moc za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, jsem velmi vděčna za slova, která tady pronesla paní poslankyně Helena Válková. Jenom bych tady chtěla vypíchnout asi čtyři věci, které k tomu zazněly.

Že péče o děti v okolních zemích i vyloženě ve východní Evropě se opírá o ty vědecké poznatky, že bohužel ale pro malé děti jsou ústavy poškozující. Je to vidět na tom, že třeba Maďarsko má dětské domovy až pro děti starší 12 let, Polsko pro děti starší 10 let, nebo Chorvatsko a Rumunsko pro děti starší sedmi let. Sousední Slovensko malé děti umisťuje do rodinné péče až do šesti let věku.

Na tomto srovnání, vážené kolegyně a kolegové, chci ukázat, že to zvládly všechny tyto země. A zabrousím ještě mimo Evropskou unii. Zvládlo to i Srbsko, které přijímá do domovů jenom děti tříleté a starší. Proto vám ještě jednou chci předestřít tu možnost, že se posuneme k transformaci. Většina krajů naší země ji zvládla, ale ještě několik krajů zbývá, kde k tomu zatím ta motivace tak intenzivní bohužel nebyla.

To byla ta jedna věc, co jsem chtěla vypíchnout. Je to hlasování v proceduře pod písmenem C, body 1 až 11. Jde o pozměňovací návrh, kde skutečně je nás řada poslanců z různých stran. Zdůraznila bych, že jde o iniciativu zejména odbornou. Nikdo z nás, si myslím, nechce uzurpovat tu snahu, kterou odvedly odborné organizace v posledních 20 letech, na vysvětlování jak celoživotně poškozující bohužel je ta absence jedné pečující osoby, stabilní, nestřídající se, pro malé děti.

Druhá věc, kterou bych ráda k tomuto návrhu, k této důležité možnosti, uvedla, je ten časový přechod. Jsou tam nahrané dva pozměňovací návrhy. Jde o termín do konce roku 2023 nebo do konce roku 2024. Prostě tam máme ty dva a půl roku přechod. Prosím myslete na to, že se jedná pouze o 228 dětí ročně - alespoň tak to vycházelo ta současná čísla, přepočteno tedy zhruba 19 dětí na kraj - a většina se jich vrací do původních rodin.

Takže ta druhá věc, kterou chci zdůraznit. Když namísto těch 70 tisíc korun měsíčně na lůžko, 70 tisíc korun měsíčně na lůžko, v průměru v kojeneckém ústavu, když namísto toho zlomek těchto peněz dáme do prevence, dáme do podpory rodin - protože prostě naprostá většina rodin ty děti pak dostává zpět - tak by se zvládlo, aby vůbec nemusely být odebírané. Jsou to, abych to řekla přesně, dvě třetiny dětí, které se z kojeneckých ústavů vrací do svých biologických rodin. Takže tam lze předejít tomu umístnění do náhradní péče. Mimochodem často je tohle umístění, to odebrání těch dětí, spojeno se ztrátou bydlení.

Pak jsem chtěla říct třetí věc. Opět už to zaznělo, ale zdůrazním to. Nezapomněli jsme na ty složitější skupiny, na větší sourozenecké skupiny, je tam pro ně výjimka. Nebo na děti s těžkým zdravotním postižením. Zase tam je výjimka. Tam je mi líto, ale realisticky přiznáváme, že to bychom nezvládli řešit jinak, než ústavní péčí. Máme řadu malých, transformovaných, zařízení, které právě rodinám dětí s těžkým zdravotním postižením poskytují podporu a doprovázení, poskytují odlehčovací péči a velmi bychom si přáli, aby tímto směrem vlastně šly všechny stávající kojenecké ústavy. Aby byly oporou rodinám, kterým se narodilo dítě s těžkým postižením a které potřebují odlehčení a pomoc.

Čtvrtá věc - ta ještě nezazněla a zkusím ji zdůraznit. Bohužel děti, které jsou u nás umístěny do ústavní péče, se velmi často stěhují. Bohužel to v praxi vypadá tak, že projdou řadou ústavů během toho svého dětství a dospívání. Protože se dneska stěhují z kojeneckého ústavu do dětského domova pro mladší děti. Potom často jdou do jiného dětského domova do školy. Není to vůči nim vůbec fér. Naopak když se podíváme na konkrétní čísla, jak to bylo vloni, tak 95,5 % dětí z přechodné pěstounské péče odešlo do trvalé rodiny. Takže na to bychom se měli zaměřit. Ne stěhovat děti z jednoho druhu ústavní péče do druhého druhu ústavní péče, ale zajistit jim co nejdříve stabilní rodinu.

Maličkou odbočku si dovolím. Pomohlo by tomu i posílení takzvaného předadopčního umístění, aby se co nejvíc využívalo u dětí, kde se čeká, že by mohly být právně volné, aby mohly by být umístěny jakoby předadopčním způsobem budoucím rodičům. Velmi často tam opravdu potom už zůstávají.

Poslední věc. Prostě ti pracovníci, pracovnice, ústavu mohou dělat sebelepší práci, mohou se snažit sebevíc, ale bohužel ten princip toho střídání na směny a toho velkého zařízení nevyhovuje biologickým potřebám malých dětí. Prostě potřebují mít u sebe alespoň tu jednu stabilní náruč, toho jednoho člověka, co je pochová ve dne v noci. Být pěstounem u takhle malých dětí je práce na 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Je to práce velice zodpovědná a práce, která dosud byla nedoceněná.

Jsem ráda - a tím bych přešla k těm dalším pozměňovacím návrhům, co tam máme - že budeme tedy hlasovat o navýšení odměn pěstounům. Je tam řada návrhů. Za Piráty jsme předložili konkrétní. A za co jsem zejména ráda, ty odměny pěstounů budou navázány na minimální mzdu. Takže do budoucna bychom už neměli být v jakési pasti, že osm let stagnuje odměna pěstouna, protože zákon nebyl otevřen Poslaneckou sněmovnou.

Mimochodem i ta novela, kterou projednáváme, tady vlastně leží zhruba rok a čtvrt. To navázání na minimální mzdu zajistí, že už nebudeme muset řešit přepisování částek v zákonech, ale prostě valorizace o inflaci bude fungovat, odměna pěstounů nebude stále klesat. Přijde mi to velice důležité, protože jsou velice důležitou součástí naší sociální péče a dáme tím najevo, že si jich dostatečně vážíme a že prostě ta práce bude možná dělat. Protože práce přechodných pěstounů dnes už skoro za ty peníze nebylo možné vykonávat.

Už jenom velice stručně zmíním, že vedle těch návrhů číslo 8504 a 8505, které obsahují ten věkový limit a konec umisťování nejmenších dětí do ústavní péče s těmi výjimkami pro děti s těžším stupněm postižení, anebo členy větších sourozeneckých skupin, tak vedle toho samozřejmě předkládáme návrhy na zvýšení odměn různých druhů pěstounů s tím navázáním na minimální mzdu. Je to návrh číslo 8470. Pokud by to někoho zajímalo, tak si to může najít ve sněmovním systému. My tam máme právě navázání na 1,5 násobek minimální mzdy až 2,5 násobek u situací výjimečných, péče o děti s těžkým zdravotním postižením a větší skupiny.

Potom tam je jeden důležitý aspekt. Navrhli jsme oddělit odměňování pečujících příbuzných a to takovým způsobem, aby do budoucna bylo možné zohlednit ten rozdíl potřeb. Pečující příbuzní prostě potřebují jinou podporu a jiné služby, tak aby to bylo možné rozdělit jak v té oblasti finanční, tak té odborné. Těch pozměňovacích návrhů, které jdou tímto směrem, je více. Opět ale doporučuji k pozornosti tento návrh číslo 8470. Domnívám se, že je nejvíc propracovaný, že pokrývá celou tu škálu.

Ještě jsme předložili pozměňovací návrh číslo 8467, kde vymezujeme definici mladého dospělého, aby se lépe definovalo, za jakých okolností má na ten zaopatřovací příspěvek pro mladé dospělé, za jakých okolností má u těchto dětí opouštějících náhradní péči a dětské domovy, mladý člověk nárok.

V návrhu 8468 pak navrhujeme upravit výši příspěvku a hlavně právě to pravidelné zvyšování v závislosti na minimální mzdě. Tady zase, chci to vaší pozornosti, vážené kolegyně a kolegové, doporučit, je to návrh, který opět škrtne jakoby tu pevnou cifru ze zákona a dá tam koeficient minimální mzdy, aby to bylo možné roky nechat být, roky neotevírat.

Pak jsme ještě předložili pozměňovací návrh č. 8469, který krajským úřadům ukládá povinnost pravidelně zveřejňovat, a teď to zdůrazním, v pseudonymizované podobě, čili aby nebyly konkrétně poznat, počty uchazečů o náhradní rodinnou péči a také počty dětí, kterým má kraj zprostředkovat náhradní rodinu. Je to drobná úprava. Krajské úřady to stejně vedou, tu informaci mají, takže to pro ně není zatěžující, ale ztransparentnila by celý proces vyhledávání nových zájemců o náhradní péči, a tam vnímáme obrovské stížnosti pěstounů napříč kraji, a učinilo by to také celý proces vyhledávání nových zájemců o náhradní péči důvěryhodnějším. A protože je potřebujeme, potřebujeme pěstouny, tak pojďme udělat i tenhle krok. Také by to usnadnilo mezikrajovou spolupráci v této oblasti.

A ještě tam máme dva návrhy, kde číslo 8466 vrací do zákona možnost, aby v nařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy v tzv. zdvopech nebo klokáncích, byla ochrana dětem poskytnuta i na jejich vlastní žádost. Asi nedopatřením to v novelizaci vypadlo, ta vlastní žádost, a znamenalo by to vlastně obrovský krok zpátky s ohledem na participaci dětí, třeba dvanáctiletých, třináctiletých, na jejich vlastním osudu. Ročně je několik nižších desítek děti, prostě není to 1, není to ani 60, je to někde 20, 30 dětí ročně, které se z vlastní vůle a na vlastní žádost obrátí na ta zařízení. A asi se všichni shodneme, že kolem těch 12, 13 let už to je logické, že si jsou schopny rozhodnout, jestli prostě potřebují požádat stát o pomoc, protože doma to není dobré. A bohužel to prostě z té novely vypadlo, tak my chceme, aby ta vlastní žádost dítěte byla zachována. To je návrh č. 8466.