Konflikt mezi protestantskými progresivními a katolickými konzervativními kantony vedl v roce 1847 k občanské válce, v níž však přišlo o život jen několik vojáků. V důsledku tohoto konfliktu byla navržena první federální ústava a o rok později o ní bylo ve většině švýcarských kantonů veřejně hlasováno. Jak však mohlo být zorganizováno celonárodní lidové hlasování ve volné federaci nezávislých kantonů? Řešení bylo docela jednoduché. Každý kanton měl právo uskutečnit hlasování způsobem, jaký si sám zvolil. Pokud většina kantonů reprezentující většinu švýcarských občanů řekla „ano“, byla ústava schválena pro celou zemi – výsledkem byla jediná úspěšná demokratická „revoluce“ v celé Evropě.

V roce 1848 byl na základě federální ústavy schválen nový sytém vlády podle vzoru protestantských progresivních kantonů. Občané měli od počátku možnost navrhovat celkové revize prostřednictvím práva iniciativy a museli hlasovat o všech změnách. Částečné revize však prostřednictvím iniciativy nemohly být prováděny a zákonodárství bylo ve výlučné kompetenci parlamentu. Celá desetiletí byla ve federální vládě zastoupena pouze jediná strana (liberální).

V ústavě byla dále zakotvena myšlenka federalismu. Tento princip dává kantonům maximální možnou pravomoc. Federální stát principiálně odpovídá pouze za ty úkoly, které vyžadují jednotnost ustanovení. Všechny ostatní zůstávají v pravomoci kantonů.  

Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.

Převzato z profilu.