Byli to především Ukrajinci, ale v té armádě byly zastoupeny všechny národy tehdejšího Sovětského svazu. Jejich objeti byly opravdu veliké a to bych rád hned na začátku řekl.

Jiná otázka je ovšem spor o pomníky. Já mám dojem, že v Praze ctíme sovětské vojevůdce dostatečně. Máme tu jednu z hlavních pražských ulic, která se jmenuje Jeremenkova, na Žižkově je i Koněvova a různé vojáky si připomínáme po celém městě.

Maršál Koněv byl zajisté důležitý vojevůdce, který měl na vítězství nad Německem svůj podíl, nicméně, jako mnoho jiných sovětských vojáků, také na mnohem méně hezkých věcech, jako například krvavé potlačení maďarského povstání, nebo příprava invaze do Československa v roce 1968.

Pomník, o který se v Praze 6 jedná, nevznikl po válce jako spontánní dík za osvobození, nýbrž v době normalizace spíše jako výraz tehdejšího nuceného přátelství a obdivu k Sovětskému svazu. Byl to velmi typický počin tehdejší doby. Myslím, že je opravdu na občanech Prahy 6, jestli tam ten pomník má stát. Ale i kdyby se odsunul, tak by to sice ruské politiky naštvalo, ale bylo by to pochopitelné, vzhledem k tomu, co jsme zažili po jednadvacátém srpnu 1968 a nijak bych se tomu nedivil. Ve vyjádření radnice jasně zaznělo, že odstranění pomníku jednoho maršála nijak nezmění naši vděčnost vůči mrtvým a zraněným při osvobozování Československa a že je nám jasné, jak velkou roli v něm Rudá armáda hrála.

Je zajímavé, kolik je u nás zvěčněno sovětských vojevůdců, nicméně generálové československé armády jsou sotva někde takto ctěni, kromě Ludvíka Svobody!