Připomenu, že když současná vláda novelizovala Bezpečnostní strategii České republiky, tak jednou z hrozeb byla zmíněna migrace. V té době se o migraci z Blízkého a Středního východu či ze severní Afriky nehovořilo a naše země se potýkala s náporem Ukrajinců. Dnes je situace jiná, zejména s ohledem na neschopnost EU regulovat migrační toky. Vždyť každý státní útvar má své hranice, v případě EU je to zejména schengenský prostor, který definuje suverenitu a je třeba tyto hranice chránit. Řecko a ani Itálie nezabránily tomu, aby do Evropy proudili kromě běženců ekonomičtí migranti. A je otázkou, která zajímá nejen mne, ale i občany České republiky, kdo a proč tohle způsobil.

Ale nejen migrační vlna představuje bezpečnostní a sociální riziko. Ukazuje se totiž, že přemíra demokracie rozhodování v mezinárodních institucích způsobuje nerozhodnost či dokonce neschopnost řešit bezpečnostní krize. Stačí se podívat na východní Ukrajinu či na zhroucené státy. Ovšem obecně platí, že politici jsou voleni občany proto, aby nalezli či nalézali řešení. A tato řešení se týkají společenských, sociálních, ekonomických či bezpečnostních problémů. Pokud politici nejsou schopni tyto problémy řešit, pak jim to voliči v následujících volbách spočítají. Přitom by bylo chybou , kdyby se tato řešení nezakládala na rozumu a reálných možnostech země. A také pokud by neodpovídala národním zájmům.

Každá politika, která je založena na lži, je nebezpečná. Stačí se podívat do blízké historie. Chybou některých politiků je to, že se domnívají, že základem dobré politiky je vyhovět občanům ve všem a vždy. Takováto politika pak není demokratickou a zastupitelskou politikou, ale sklouzává k populismu. Pak zodpovědní politici, kteří vycházejí nejen z politického programu, ale kteří navrhují osvědčená řešení, se stávají zrádci národa, pokud nejsou schopni či nemají možnost své návrhy dostatečně zdůvodnit a vysvětlit. Ono totiž populistická řešení vypadají natolik jednoduše, že nevyžadují přemýšlení, protože bílá je bílá a černá je černá. Přitom lidsky život i společenský běh je spíše tvořen paletou barev.

Skrytý nacionalismus, xenofobie, strach z neznámého, ale i neustále opakované lži zabalené do národního socialismu mohou způsobit obrovské škody. Nejen na společnosti a na jejím demokratickém vývoji, ale i na morálce a soudržnosti celé společnosti. Výzvy jako, neumíme si vládnout, referendum na odchod z EU, mimořádné volby či opakování teze o zradě a hanbě, slouží toliko k mocenskému boji a ke sbírání pomyslným politických bodíků. Nicméně historie ukazuje, že nelze tyto novodobé populisty a demagogy podceňovat. Mimochodem každý –ismus, jak říkával bývalý prezident V.Klaus, je nebezpečný. A to, pokud je fundamentalisticky zneužit a je veden nikoliv k rozvoji demokracie, ale k jejímu potlačení.

Takže co vlastně chtějí voliči.  Zodpovědnou vládu, která prosazuje zodpovědnou politiku. Nebo populisty, kteří neváhají použít jakéhokoliv příměru či pseudoargumentu, jen aby byli vidět a zejména slyšet. To, že tito lidé neumí řešit problémy či jejich řešení jsou spíše vzdušnými zámky, je nutno velmi pozorně vnímat a odsuzovat. A ve vztahu k Evropské unii je nutno zachovávat chladnou hlavu s tím, že EU má sebezáchovnou povinnost řešit problémy bez války mezi státy. Nesmíme zapomenout důvody, proč jsme do EU vstoupili a proč je Evropa naší zemí. A není to pouze o našich historických kořenech, ale i o naší společnosti.