Veřejné diskuse nad současným problémem s navýšením rodičovské pouze pro nově narozené děti ukazuje nejen na problémy sňatku z rozumu současné vládní koalice či na rozdíly v reálném praktikování politiky levicové ČSSD a pravicového hnutí ANO 2011. Ukazuje na daleko větší problém v naší společnosti a tím je neustálé snižování solidarity a chcete-li spravedlnosti v České republice. Přesto, že se naší ekonomice daří, rostou mzdy i životní úroveň většiny obyvatel, tak na straně druhé se zvyšuje podíl osob v příjmové chudobě.

Dnes je to téměř 10 procent občanů, kteří mají problém zajistit si základní životní potřeby. Z těchto lidí jsou to především starší spoluobčané a ženy samoživitelky s dítětem. Zároveň čtvrtina občanů má problémy vyjít se svým příjmem, a to zejména z důvodu vysokých nákladů na bydlení. Špatný přetrvávající stav je v nedostupnosti a v předraženém bydlení.

Na straně druhé rostou zisky bankám a nadnárodním korporacím a stále více se rozevírají pomyslné příjmové nůžky mezi těmi nejbohatšími a těmi chudšími obyvateli země.

A nic na této skutečnosti nemění fakt, že je na tom Česká republika podle statistických údajů lépe, než většina evropských zemí. To, že se tento problém dotýká řady jiných zemí, ukazuje například několik měsíců probíhají demonstrace žlutých vest a dnes i francouzských odborových organizací, pro které jsou současné pracovní či životní podmínky již nad mírou snesitelnosti. Přitom aktéři jsou v médiích vykreslovány jako asociální živlové.

Vždy jsem byl stoupencem toho, aby pracující člověk měl lepší životní úroveň než člověk nezaměstnaný. A ten by měl být lépe zabezpečen než člověk, který se jakékoliv práci vyhýbá. Tohle beru jako spravedlivý a zároveň solidární přístup společnosti, která umí pomoci spoluobčanům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci či jsou dnes staří a bezmocní. Proto jako sociální demokrat nemohu souhlasit s dělením společnosti a s omezováním její sounáležitosti.

A pokud se mají nalézt finanční zdroje na podporu rodin s dětmi či na zvyšování nízkých penzí, pak se tyto zdroje musejí hledat u těch, kteří jimi oplývají. Nehledě na skutečnost, že státní rozpočet má kolem 1500 miliard korun a zvýšení rodičovské spolkne 8,5 miliardy korun.

Mohu rozumět slibům pravice, že se nebudou zvyšovat daně, protože to snad není koníčkem žádné z politických stran zastoupených v současném parlamentu. Nicméně pokud na jedné straně slibují zvýšení platů, zvýšení výdajů na infrastrukturu, obranu či vzdělání, pak by měli tito politici jasně říci, kde na to chtějí vzít. Vzpomínám si totiž, že tuto informaci, a to oprávněně, chtěly česká média vždy před volbami po představitelích sociální demokracie.

Dnes tato samá média zarytě mlčí a často i mlží. Ono je totiž velmi hezké a populární hovořit o podpoře národa, boji proti nelegálním imigrantům či strašit radikálním islamismem. Daleko složitější je podpořit rodiny s dětmi, zlepšit zdravotní služby a sociální péči o naše spoluobčany, zvýšit dostupnost veřejných služeb či bydlení. To vždy něco stojí navíc.

Je zarážející, jakým způsobem jsou ve společnosti podporovány individualismus, honba za osobním úspěchem a sobectví. Namísto toho, aby se podporovala zodpovědnost a soudržnost. Vždyť pouze soudržná a sociálně citlivá společnost může být spravedlivá a připravená řešit problémy, které má. Včetně problémů bezpečnostních, klimatických či demografických.

Politici by měli být od toho, aby tyto základní principy hájili a prosazovali. Pokrytecké je, když za veřejné blaho a veřejné zájmy jsou často skryty zájmy skupinové či pouze osobní. A to za pomocí velmi slušně placených PR skupin a médií, kterým jsou putna negativní dopady na celou naši společnost a zejména na budoucí vývoj České republiky a nejen její.

(převzato z Profilu)