Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já si myslím, že horní zákon v předložené podobě by rozhodně neměl odsud odejít a že řada pozměňováků má skutečně své opodstatnění. Bude pro ně hlasovat např. i můj předřečník, pan senátor Kos, s tím, že termín provázání prostředků z brzké na pozdější, kdy se mezi dvěma termíny vybírá, tak se nakonec stanoví ještě pozdější, úplně nejpozdější. To je nepřijatelné. Určitě pro ten pozměňovací návrh zvednu ruku, aby termín pro uložení vázaných prostředků byl dřívější.

Ale já se chci věnovat jiné věci, a to poplatkům za dobývání nerostů, které také řeší horní zákon, kdy poslední změna před několika lety vytvořila určitou disproporci v tom, jak se přerozdělují poplatky. Už to tady zmiňoval pan kolega Balatka. To, že z dobývání ropy, uhlí, ať hnědého či černého, hlubinnou těžbou nebo radioaktivních nerostů, 70 % zůstává obci, mně připadá velmi správné.

Chápu, že ta tehdejší změna toto neřešila, to navýšení bylo jenom u povrchové těžby. Ale potom to navýšení se mělo také rozdělit ve stejném poměru. Ale ono to navýšení znamenalo, že obcím zůstala stejná částka, navýšení šlo jenom státu. Kdyby to, co šlo státu, celé šlo aspoň na rekultivace, likvidace následků, ale tak tomu není... Tam z toho, co odejde státu, jenom 40 % se použije zpět na likvidaci škod. Zbytek zmizí ve státním rozpočtu. To je to, co se mi na té věci nelíbí.

Já si dovolím malý exkurz do historie. Už za Rakouska-Uherska kraje, o kterých hovoříme, tzn. Karlovarský kraj, bývalý Severočeský kraj, neboli Ústecký a Liberecký, plus severní Morava, ne v českých zemích, ale v celé monarchii to patřilo k nejrozvinutějším krajům, nejbohatší kraje to byly, nejúspěšnější kraje, nejvíc rozvinuté. Z té doby ještě dneska používáme nemocnice, požární zbrojnice atd. Někdy tedy bohužel.

To, co se často říká, že za doby budování socialismu se tady vybudovalo a že dneska z toho žijeme, to není pravda, protože my často žijeme z toho, co se tady vytvořilo za Rakouska-Uherska. Je to trošku smutné. Ty kraje byly bohaté. Ty kraje díky tomu, že se tam těžilo a že zbytek monarchie z toho žil, tak ti lidi tam si žili dobře. Podobně je to i jinde ve světě. Když vezmete Porýní-Vestfálsko, spoustu průmyslových oblastí po celé Evropě, tak tam, kde doopravdy lidi trpí tím, že je tam nejrozvinutější průmysl, tím, že se tam těží, tím, že je tam těžký průmysl atd., tak ti místní obyvatelé z toho něco mají. Tady ty kraje, které trpí nejvíc tou povrchovou těžbou, tam zůstane 30 % obci a 70 % odejde státu.

Za období socialismu se ty kraje z bohatých staly popelkou. Sice byla snaha předvést dělnické třídě, že vedení státu má zájem na tom kraji, takže se demonstrativně některé akce, u nichž samotný ten proces nebo to, co řešili, musí člověk obdivovat z hlediska technologií, ale vlastně to bylo jenom PR, kdy se třeba přesunul kostel v Mostě za obrovské prostředky. Říkám, skláním se před tím, co jsme dokázali technicky tehdy, co dokázala Československá socialistická republika ukázat světu, tím přesunutím toho kostela, ale ve skutečnosti to bylo PR, protože my tady ukazujeme, zachránili jsme gotický kostel, ale desítky tvrzí, hradů, zámků, klášterů a jiných památek se rozpadly v tichosti a nikdo po tom ani neštěkl.

Kraje trpěly. Dneska je to, jak tady zaznělo, nejvyšší nezaměstnanost, nejhorší vzdělanost, nejhorší průměrný věk dožití. Ti lidé tam průměrně umírají o několik let dříve než ve zbytku republiky. To je doopravdy důležité si uvědomit. Takže to není jenom kultura, ale sociální složení obyvatelstva, na které to má vliv a se kterým bychom měli něco dělat. Také životní prostředí. Samozřejmě víme, jak za doby budování socialismu tyto kraje utrpěly. Celé Krušné hory, od Karlových Varů až po Děčín. To je věc, kterou jsem trošku předpokládal, že po revoluci bude stát řešit a že se to bude mnohem rychleji měnit k lepšímu. Ale ty kraje popelkou byly a popelkou v podstatě i dále zůstávají.