Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Zvláště ti, kteří byli přihlášeni přede mnou, těm se omlouvám, ale chci reagovat na pana senátora Větrovského, tak proto jsem si teďko vzal to přednostní právo. Nebudu říkat, s čím souhlasím, s čím nesouhlasím, řeknu prostě na začátek hned jednu věc, že tu novelu zákona o pedagogických pracovnících podpořím.

Kdyby bylo na mně, tak bych ji podpořil a schválil hned tak, jak to navrhl výbor zdravotní. A už bych ji vůbec nevracel do sněmovny. Já se teď pokusím vysvětlit, proč ji podpořím. Podpořím ji především proto, že to považuji za významný posun vpřed. Tady si dovolím malou exkurzi do historie. Ten zákon o pedagogických pracovnících, který jaksi uváděl do praxe povinné pedagogické vzdělání pro lidi na školách, vstoupil na světlo světa v roce 2004. S tím, že od roku 2005 by měli mít všichni pedagogické vzdělání, ti lidé, kteří chtějí učit na školách. Samozřejmě ta situace byla katastrofální, v té době tisíce a tisíce učitelů to pedagogické vzdělání neměli, tak se ta účinnost odložila o 5 let. Za 5 let, v roce 2010, se zjistilo, že se situace příliš neposunula, že pořád těch lidí, kteří nemají pedagogické vzdělání, na našich školách působí znovu. A působí se to o dalších 5 let. V roce 2015 za ministrování pana Chládka, tedy sociální demokracie, která měla velmi dobré kontakty a pořád má s odboráři, tak bylo rozhodnuto, že to skutečně vstoupí v platnost definitivně. Jenže problém byl v tom, že to nebylo tak úplně možné, protože pořád to byly více než desetitisíce lidí, kteří na těch školách působily. A to pedagogické vzdělání neměly. Tak se udělalo několik výjimek. Udělalo se několik výjimek. A já to tady říkám proto, protože jsem s tím měl jako ředitel školy v té době poměrně hodně problémů. Kdyby si sestavil desítku nejlepších učitelů u sebe na škole, a jistou neskromností říkám, že to nebyla žádná mizerná škola, není ani dneska, tak z těch 10 nejlepších učitelů 6 jich nemělo to pedagogické vzdělání.

Jak se rozhodovali? Jak už tady naznačil pan ředitel Grulich... tedy „ředitel“, pan senátor Grulich. Tak odešli někteří z té školy. Prostě sebrali se, zavřeli dveře a řekli, že odcházejí. K veliké lítosti mojí i k veliké lítosti studentů. S některými jsme se dohodli na nějakých výjimkách, které byly možné, ať už proto, že byly dostatečně staří, aby je někdo vyhnal na nějaké doškolování, s některými, protože jsem je považoval za mimořádné odborníky. A někteří, ale hodně málo, 2, se rozhodli, že budou to pedagogické minimum studovat. To bylo před X lety. Dodneška to nedodělali, protože přicházeli odtamtud naprosto zničení, měli pocit, že tam chodí, protože musí, a ne, že se něco potřebného pro sebe dozvídají. Ať už tedy z didaktiky nebo z pedagogiky, což já tedy považuji za hrozné zjištění. Zvlášť u lidí, kteří byli skvělí a jsou pořád skvělí kantoři a rádi by se vzdělávali. Takže to byl takový malý exkurz do historie. A teď, proč ten návrh zákona podpořím. Rozhodně nemohu souhlasit ani s panem ministrem, vlastně ani s panem profesorem Drahošem, že touhle tou změnou zákona řešíme především nedostatek učitelů, který existuje. To by bylo málo a bylo by to velice smutné, protože na to by měl mít stát pravděpodobně úplně jiné nástroj, jiné páky.