Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo poslanče, kolegyně, kolegové.

Já se omlouvám, že jsem se přihlásil takhle dopředu a využil jsem přednostního práva, protože jsem chtěl reagovat rovnou na pana předsedu poslance Bartoše a reagovat na ty věci, které se týkají jednorázových cen nakupovaných léčivých přípravků.

Poté, co jsem informaci ohledně povinnosti ceny zveřejňovat vyslovil názor, že to tak úplně být nemůže, neboť zákon o registru smluv měl umožňovat, aby ceny, pokud to ohrožuje konkurenceschopnost firmy, měly být v režimu utajení a nemusely by být zveřejňovány. A v tomto smyslu jsem napsal i dopis panu ministrovi zdravotnictví, který mi odpověděl, že to je pravda. Že to tak vlastně je a že skutečně jednotkové ceny není potřeba zveřejňovat, pokud by samozřejmě nedošlo potom k narušení volné soutěže apod. Takže jsem to sdělil těm tazatelům. A oni mi řekli, že to je bezvadné, že pan ministr tohle sděluje v dopise – ten mám k dispozici, kdyby vás zajímal, ale zároveň existují metodiky ministra zdravotnictví, ve kterých je napsáno – a teď vám přečtu, co je napsáno v těch metodikách pana ministra zdravotnictví, to je hrozná legrace.

„Článek 2: Přímo řízené organizace Ministerstva zdravotnictví jsou nad rámec požadavků zákona“ – to je ten zákon o registru smluv – „povinny uveřejnit v registru smluv informace o jednotkových cenách nakupovaných léčivých přípravků. Výjimkou je postup podle čl. 3 následujících této metodiky“ – to znamená, za nějakých podmínek to potom nutné není.

Takže tady je evidentně velký problém, který nevím, jestli je na Ministerstvu zdravotnictví, nebo v registru smluv, ale nefunguje to. A to je přesně důvod, proč tady někteří moji kolegové vystupují. Neboť pokud chceme, aby zdravotnictví bylo funkční, abychom tady vůbec léky mohli nakoupit, tak potom je nutné, aby tady byla možnost chránit si nějaké své know how. A to evidentně i z iniciativy Ministerstva zdravotnictví není úplně jednoznačně umožněno, a proto potom pozměňovací návrhy do registru smluv.

Takže to jenom vysvětlení té situace, o které se tady bavíme. A když už mám slovo, tak obecně k návrhu o registru smluv. Pokud mi nějakou dobu funguje, a pokud někdo sbírá nějaká statistická data, kolik čeho nakupují např. všechny veřejné subjekty, které mají tu povinnost v rámci zákona o registru smluv, tak to se rozhodně za rok nebo za dva neukáže, jestli to ubližuje, nebo neubližuje českému hospodářství. Protože tahle hromadná data se potom používají. A používají se způsobem, že vy stejně potom nepoznáte, jestli se něco stalo, nebo nestalo, pokud se vyloženě nepodíváte na to, že např. – a teď se omlouvám za ten případ – se ukáže, že ve všech městech dodává toaletní papír jedna firma. Protože tak to zkrátka je. Ona věděla, za kolik se nakupuje atd., a udělala to. A to neudělá ani za rok, ani za dva, to tak trvá, tyhle všechny věci.

A já bych nepodceňoval cenu různých statistických dat, která jsou díky strojovému zpracování k dispozici, a které o nás všichni ostatní vědí. Bohužel, Bezpečnostní informační služba se tímto zabývat nechce. Náš kolega Radko Martínek na to několikrát upozorňoval. A já si nemyslím, že to nebezpečí je úplně iluzorní a někde virtuální. Velmi bych v tomto směru nabádal k nějaké opatrnosti. Ta vede nás, lidi věkově starší, k tomu, že všichni jsme trošku obezřetní, když někdo chce všechno někde zveřejnit. Protože pokud bychom si představili, že to skončí přímými přenosy všech veřejných činitelů ze všech akcí a případných jednání, na kterých se pohybují, tak nevím, jestli by stát vůbec byl schopen fungovat, nebo ne.

Takže vždycky všeho do času a všeho s nějakou mírou. A pokud se nám někdy zdá, že ta míra je překročena, tak je to legitimní názor, a neznamená to, že někdo podporuje korupci nebo netransparentní prostředí. Prostě něco možné je, a něco už možné není, a hlavní je, že bychom lidem měli věřit. A pokud začneme zákony psát tím způsobem, že nikdo nikomu nemůže věřit, tak potom se dostaneme do situace, kdy vznikne takové množství byrokracie, že je nezvládnutelné. A hlavně stejně potom ty zákony, které jsme napsali a které přesně popisují, co máme dělat, aby nedošlo ke korupci, musí někdo kontrolovat. A ti, co to kontrolují, protože se nedá věřit vůbec nikomu, tak také samozřejmě ani jim se nedá věřit. Tak to jenom na konec. Děkuji.