Vážená paní vicepremiérko, vážené kolegyně, kolegové, vím, že ten bod se netěší příliš veliké pozornosti. Já, pokud jsem se k němu potom dostal, mám pocit, že trošku neoprávněně. Myslím si, že minimálně by tady některé věci, které jsou, buď otevřeně, nebo implicitně, v tom rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie, obsaženy, měly zaznít. Já se tedy alespoň některé věci pokusím sdělit. S tím, že poprosím zároveň paní ministryni, aby případně se k některým mým dotazům, které potom řeknu, i vyjádřila.

První věc, kterou si dovolím tady říci, je, že to rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie má takové, řekněme, dvě součásti. Ta první je, že se nějakým jiným způsobem mírně navyšuje a definuje příspěvek, kterým my přispíváme a všechny členské státy na fungování Evropské unie v tom smyslu, že jí poskytujeme nějaké vlastní zdroje. Změna spočívá v tom, že dochází k tomu, že těmi vlastními zdroji Evropské unie se stávají části některých našich daní, případně se zavádí i nějaké nové daně. Toto všechno bude vlastním zdrojem Evropské unie pro to, aby mohla dobře fungovat. S tím, že je tam nějaké maximum stanovené, které je ve výši 1,40 nebo 1,46 procenta hrubého národního důchodu. Takže moje první otázka je, na paní ministryni, jestli by nemohla říci, kolik je to tedy prostředků, těch 1,46 procenta nebo 1,40 procenta hrubého národního důchodu, nikoliv hrubého domácího produktu, ale hrubého národního důchodu České republiky, abychom věděli, než tady budeme o něčem hlasovat, kolik to tedy maximálně ročně může být, těch 1,40 procenta hrubého národního důchodu?

Jinak obecně.. Takže to je ta první část, že se novým způsobem, tady je napsáno, to musím přečíst, protože mě to zaujalo, že se tak má dít spravedlivě, transparentně a jednoduše, jaký bude ten náš příspěvek roční do vlastních zdrojů Evropské unie.

Druhá věc, která, podle mého názoru, je podstatnější, která je také obsahem toho rozhodnutí, potom je, že je v tomto rozhodnutí obsaženo, že je možné, aby si Evropská unie, jako subjekt, půjčila až 750 miliard eur, které by měly být použity výhradně na realizaci a sanaci důsledků krize vyvolané covidem-19. To je přímo v článku 5, že by měly být pořízeny Evropskou unií mimořádné a dočasné, dodatečné prostředky k řešení důsledků krize covid-19. Těch prostředků by mělo být 750 miliard, měly by být použity okamžitě. To okamžitě znamená, že by právní závazky, které souvisí s tou půjčkou ve výši 750 miliard, které bude Evropská unie realizovat, by měly být vypořádány všechny do 31. 12. 2023, což není úplně okamžitě. A následně, že by veškeré to čerpání mělo skončit někdy 31. 12. 2026.

To, co tam najdete také, když pozorně čtete, je, že se počítá, že by vše bylo splaceno, těch 750 miliard eur, do 31. 12. 2058. 2058! To znamená, tady vzniká dluh, který budeme splácet, jako Evropská unie, 35 let. 35 let, pokud to tedy začínáme tím rokem 2023. Takže to by mělo být jasné, že 35 let je tedy doba, za kterou máme zaplatit těch 750 miliard eur. A teď by nás mělo zajímat, kolik je to peněz, abychom si to nějak srovnali v hlavě. Já jsem si to tedy počítal. Ono to vychází na 20 tisíc miliard korun, což je 20 milionů milionů. 20 milionů milionů! Jinými slovy je to 10 milionů dvoumilionů. Což znamená, nás je 10 milionů, takže je to 10 milionů dvoumilionů. My si půjčíme 2 miliony na jednoho občana České republiky na 35 let. Naštěstí na to nejsme sami, není nás 10 milionů, ale je to na to 500 milionů, takže když potom tu půjčku, těch 20 milionů milionů, vydělíme těmi 500 miliony, tak to vyjde na jednoho asi necelých 40 tisíc korun. To není tak hrozné, ale taky to není jako málo. Takže my si půjčujeme na jednoho 40 tisíc korun, necelých, na dobu 35 let. V případě, že toho jednoho beru z celé Evropské unie. 2 miliony na jednoho, pokud beru jenom Českou republiku, na těch 35 let. S tím, že ještě další věc je, jak to souvisí s tou celkovou situací České republiky. My jsme si v roce 2020 půjčili 500 miliard. V roce 2021 máme plánovaný deficit také, tuším, 500 miliard. A teď, prosím vás, pro tento rok, když si tedy půjčíme, když už to zvládneme a půjčí si ta Evropská unie 750 miliard eur, pro nás je to 400 miliard. To znamená, počítejte, prosím vás, na tento rok, že si na rok 2021 Česká republika napřímo vytvoří deficit 500 miliard. Ten máme v našem schváleném rozpočtu. Další deficit, který si vytváříme, protože my samozřejmě za tu půjčku také ručíme, těch 750 miliard, tak si vytváříme další půjčku 400 miliard. To znamená, tenhle rok, když to sečteme, je to 900 miliard korun. 900 miliard korun je ta částka, kterou si letos půjčujeme. Částečně přímo a máme to v rozpočtu, to je ten deficit 500 miliard, a částečně nepřímo, to má v rozpočtu ta Evropské unie, to je ta částka těch 750 miliard eur, kterou když přepočteme na počet obyvatel, na Českou republiku, a pokud přijmeme, že jsme jedním z ručitelů, tak je to dalších 400 miliard korun, které v tomto okamžiku tímto rozhodnutím, které už bylo přijato, jak mi bylo vysvětleno, okamžitě také my přijímáme jako svůj závazek. Je to závazek, že splatíme, jako Česká republika, v průměru, ono to tak být přesně nemusí, ale ještě jednou to opakuji, ale v průměru, že do roku 2058 my zaplatíme jako Česká republika těch dalších 400 miliard korun. Takže to je, jenom abyste věděli, co tam také je napsáno, v tom článku 5 a článku 6 toho rozhodnutí.

Já tady mám tedy potom otázku na paní ministryni, jak to tedy bude v tom rozpočtovém výhledu s těmi našimi příspěvky na fungování Evropské unie? Protože tam je potom napsáno, že díky tomu, že vznikne povinnost té Evropské unii splácet, ten příspěvek na to vlastní fungování Evropské unie se bude navyšovat až o 0,6 % hrubého národního důchodu. To znamená z těch 1,46 % na, což bych počítal, že může být tak asi 75 miliard korun nebo kolik?

77? Tak jsem se nepletl. 77 miliard. Tak teď půjdeme na 2,06, nebo pardon, 0,6, čili to je... Jo, 2,06 %. To znamená, dostaneme se zase o nějakých dalších 30 miliard víc. To znamená, je to asi tedy tím pádem 107 nebo 106 miliard korun, které budeme dávat každoročně na ty vlastní zdroje Evropské unie, což tedy, jestli počítám, tak je 10 tisíc na jednoho.

Takže abychom to zase nějak si vždycky zarámovali a věděli to. Já hlavně chci, abychom to věděli. A aby to hlavně věděli i tedy občané, že všechno něco stojí. Každý stát něco stojí. A že nás tohle bude toto stát, je asi dobré vědět. A že to v tom rozhodnutí, kterého si nikdo nevšímá, jak řešíme ty ostatní věci, jestli tohle a tohle, jestli přes tu hranici okresu jo, nebo ne, a tak dále. Tak najednou tady vzniká dluh dalších 400 miliard pro naše děti. Vzniká tady navýšení naší platby na fungování Evropské unie o 30 miliard ročně navíc a nikdo nic neříká, nikdo si toho nevšimne. Nikdo o tom nic dneska nenapíše. Dozvíme se jiné věci. Jak někdo přijel někam a říkal, že tam přijede, a pak tam nepřijel. Někdo se tam svalil na chodník a oni ho natočili a tak dále, to bude úplně základní zpráva pro české občany. Ale to, jestli to tedy potom zvládneme splácet, nebo ne, to tam asi úplně nezazní. Protože ono se to špatně čte, musím říct, opravdu špatně čte. Jak je to jednoduché, transparentní a srozumitelné, jak to tam je napsané přímo, tak se to tam úplně nedobře čte.

Moje otázka tedy je na paní ministryni, jestli ta čísla, ona to takhle průběžně dělá, může upřesňovat, na která jsem se ptal. A potom je tam napsáno, že těch 750 miliard, v tom článku 6 a 5 je napsáno, že se použijí, těch 750 miliard eur, že se použije výhradně za účelem řešení důsledků krize covid-19. Článek 5 toho rozhodnutí, odstavec 1: Výhradně za účelem řešení důsledků krize covid-19. To znamená, jednak někdo musí říct, co už je výhradně a co není výhradně. A potom samozřejmě zase to může být tak, že v té Evropské unii máme státy, které jsou více, nebo méně poškozené tím covidem-19. Protože to různě zvládali. A ti zodpovědní zvládali ten covid-19 nejlépe, čili zřejmě budou poškozeni nejméně. Pak se tedy ptám, jestli je to myšleno tak, že přestože někteří jsou poškozeni více a někteří méně, tak se počítá s tím, že ti více poškození budou mít potom větší nárok na ty peníze, z těch 750 miliard, nebo menší, nebo jak to bude uděláno? Jinými slovy, ptám se na ten klíč, abychom dopředu věděli, jakým klíčem se budou postupovat při půjčování, protože 300... Kolik? Půjčovat se bude 360 miliard a 390 miliard se bude dávat, jako k nějakým projektům. Takže těch 750 miliard se skládá z 360 miliard, které se budou půjčovat, a 390 miliard, které se budou jakoby dávat na různé projekty, abychom to potom zaplatili stejně nakonec v těch splátkách.

Takže se ptám, jestli dneska trošičku probíhala nějaká debata o tom klíči, jak budou sanovány ty důsledky té krize v rámci jednotlivých států členských zemí Evropské unie? A jak to bude zohledňováno, to poškození, jak se to vlastně celé bude organizovat?

Potom je tam ještě jedna věc, na kterou jsem se paní ministryně chtěl zeptat. Tam je napsáno, že v případě, že některá země, řeknu to volně, v nějakém okamžiku neposkytne příspěvek v plné výši na to splácení, že má Komise právo požádat jiné země, aby daly víc, když ona neposkytla. Ale nijak jsem tam nezaznamenal nikde nějakou zprávu o tom, co bude s tou zemí, co nedala, kolik měla dát? Jestli tedy bude moci dále čerpat, nebo nebude moci dále čerpat? Nebo bude tam nějaká sankce vůči ní, nebo nebude nějaká sankce vůči ní? Čili se ptám, jestli jsme se tím nějak při studiu toho rozhodnutí, na kterém, předpokládám, se ČR také podílela, zabývali, jestli tam je nějaká sankce, když někdo nebude potom chtít splácet ty půjčené peníze? Protože vždycky to tak bývá, že tam ty sankce bývají. Předpokládám, že v té smlouvě mezi EU, asi to podepíše předseda Evropské komise nebo kdo, a tou bankou, nebo to bude více bank, to bude dobrý kšeft mimochodem, půjčit EU 750 miliard eur, asi nějaké sankce tam budou, že jo? A ty sankce tedy potom, když budou, tak je bude muset někdo platit atd. Takže jak tohle bude celé organizováno? A jinými slovy, ta moje otázka zní: Je nějak řečeno, když některá země neposkytne ty prostředky? Kdo to bude řešit? Budou tam nějaké sankce? Nebo co se bude dít?

Poslední věc, kterou mám v tom svém úvodním slově, než to ještě celé shrnu, je, že jsem se chtěl zeptat, protože se počítá nějak, že ty peníze budou k dispozici možná už v roce 2022, možná spíše na konci roku 2023, jestli se nějak počítá s tím a zda jsme se zabývali tím, jestli by nebylo možné je potom použít na sanaci těch podpor a těch kompenzací, které dneska ty země dělají, včetně ČR, na odstraňování těch škod, které vznikají díky tomu covidu? Nebo kvůli tomu covidu, to není díky. Děkovat není covidu za co. Kvůli tomu covidu. To znamená, jestli se jedná nějak o tom, že až tedy si ty peníze za lacino půjčíme a všechno to do konce roku 2023 zúřadujeme, jestli by tedy bylo možné, aby třeba ty země, ty peníze, které potom si můžou půjčit od Evropské unie, za lacino, předpokládám, nebo dokonce dostat, jestli by nebylo možné jako za to sanovat některé výdaje, které už dneska my činíme ze svého vlastního rozpočtu. Takže to je můj dotaz také na paní ministryni, jestli tohle je, nebo není možné.

Když to celé shrnu a dostanu se k tomu návrhu svého usnesení, které vím, že ještě budeme upravovat, protože mě tady, děkuji našemu oddělení zahraničního odboru, upozorňoval, že některé věci tam nemám správně, takže já to rád opravím, protože se úplně v těch některých věcech nevyznám, tak bych chtěl zopakovat ty otázky.

Prvně jsem se chtěl zeptat, jaká je tedy ta výše hrubého národního důchodu a kolik to tedy znamená z hlediska našeho navýšení příspěvků pro ty roky 2022, 2023, 2024? A jak to tedy máme v tom rozpočtu zohledněno, respektive hodláme zohlednit? Pak jsem se chtěl zeptat, kdo a jak tedy bude poskytovat za tu Evropskou unii ty půjčky, jestli vznikne nějaká nová organizace v té Evropské unii nebo v té Evropské komisi, která bude tedy obhospodařovat to půjčování těch 360 miliard eur, která potom bude ty půjčky poskytovat dál? To znamená, kdo bude zabezpečovat to půjčování těch peněz, těch 360 miliard eur? To rozdávání těch dalších 390, to už máme nějak zvládnuté, to už tam nějaké orgány máme. Pak jsem se chtěl zeptat, jestli skutečně se nějak počítá s tím, že se spočítají ty covidové škody v jednotlivých zemích a podle velikosti těch škod se potom bude případně poskytovat buď ta půjčka, nebo případně i nějaké ty podpory? To znamená, jestli opravdu jsou to jen ty covidové škody, kdo je bude hodnotit a kdo bude říkat, které jsou škody výhradně způsobené covidem a které ne. Pak jsem se chtěl zeptat, jestli my máme nějaký plán splácení a jestli existuje obecně, protože předpokládám, že když si někdo půjčuje, vždycky jsem pochopil, že vždycky, když jsme si něco půjčovali jako město nebo jako kraj, tak jsme museli předložit plán splácení, plán splátek. Tak se ptám, jestli taky dneska existuje platební kalendář pro Evropskou komisi a jestli ho máme k dispozici a jestli bychom ho nemohli dostat, ten platební kalendář? Splátkový kalendář se tomu říká. Takže se ptám, jestli existuje a jestli máme k dispozici splátkový kalendář na těch 35 let? Pokud začínám od roku 2023... A potom jsem se chtěl zeptat, jak je řešeno nebo bude řešeno to, když někdo nebude platit té Evropské unii a poskytovat jí ty vlastní zdroje, jestli bude nějak sankcionován, nebo nebude, nebo nebude moci žádat ty peníze a podobně? A pak jsem se chtěl zeptat, jestli nějak vláda usiluje o to, jestli tedy by nebylo možné ty peníze, až budou, použít i na výdaje, které jsme už učinili? To znamená zpětně. Protože bych to považoval za logické, protože my ty peníze potřebujeme nejvíc teď. Takže to jsou ty moje dotazy. Je jich celkem tedy 8.