Ta má prý přinést miliardy do státního rozpočtu. Aby je pan Babiš mohl zase přerozdělit. Přirozeně. Kdo rozdává veze se na vlně popularity. A volby se blíží. Nejdřív krajské, pak další a další... Voličům je třeba podkuřovat a mnohé volby již dokázaly, že i sebehloupější nápad může stádo navyklé slepě poslouchat, nikoliv však přemýšlet, přesvědčit o výlučnosti dárce. Že je to rozdávání peněz z naší kapsy si stále velká část lidí neuvědomuje. Stát je abstraktní pojem, byl tu vždy a vždy si od lidí něco bral a něco dával, občas dokonce i to co lidé opravdu potřebují. S tím už jsme tak nějak smířeni. I s tím, že vlastně moc nevíme, jak efektivně ty naše peníze stát využije pro naše blaho.

Když chcete rozdávat, musí být z čeho. Už minulost nás naučila, že nejlepší je najít třídního nepřítele a nejlépe takového, který nemá šanci se bránit. Na jakého jiného veřejného nepřítele by se měl Babiš nasměrovat, než na statisíce malých podnikatelů a živnostníků? Ti nejsou téměř organizováni, jsou roztříštěni po celé republice a těžko si kdy dokáží najmout PR agentury manipulující veřejné mínění či dokonce koupit tisk či ovládat (sic nepřímo) veřejnoprávní a jiná média.

Ne každý si uvědomuje, že zavedení jakékoliv další administrativy a nesmyslných nákladů posune desetitisíce živnostníků, krámkařů a hokynářů, hosinských, holičů a drobných řemeslníků na vesnicích, kteří už dnes balancují na pomezí mezi rozhodnutím jestli „to“ ještě dělat nebo se nechat „zaměstnat“ někam do fabriky, zase spíše k tomu rozhodnutí „nechat“ se někde zaměstnat. Zvláště venkov pak přijde o drobné podnikatele a služby, které patří k našemu prostředí pro život. Ano, i přes desetiletí komunismu, který nás učil slepě poslouchat, lhát a krást, to máme v genech. Malé a drobné podnikání, služby, které posiluje proslulá česká vlastnost poradit si, vymyslet, postavit z mála, improvizovat.

Naprostá většina těchto lidí si nezařizovala jednočlené či několikačlené živnosti proto, aby stát podváděla na daních a zbohatla tím. Dělali to proto, že třeba chtěli pracovat tam, kde bydlí, nebo se věnovat tomu co je opravdu baví, nechtěli poslouchat hloupé šéfy nebo vydělávat na firemní „nemakačenky“, chtěli věci dělat jinak a lépe, po svém a pro sebe. Předávat řemeslo, vrátit se k tradici. Nebo ji založit.