Často si kladu otázku, zda jsem se rozhodla správně. Jedním z mých rozhodnutí poslední doby byl pomyslný vstup do „vyšší politiky“, a to přijetím kandidatury za KDU-ČSL do parlamentních voleb. Možná z toho dělám velkou vědu, ale na malém městě, jako je Blatná, se dalo předpokládat, že přijde na řadu vysvětlování.

Nešla jsem do voleb s ambicemi, že všechny přeskočím a vyrazím do Prahy. Chtěla jsem vyjádřit podporu volebnímu programu, který je mi blízký, a lidem, kteří staví své hodnoty na morálce, na zodpovědnosti, nezapomínají ani v dnešní době na význam rodiny, vzdělání a pomoci druhým. Tedy na hodnoty a věci, které bereme jako samozřejmost, ale ono to tak není. Na každém kroku se setkávám s čím dál větší sobeckostí a se zahleděním se pouze do sebe a svých problémů. Stížnosti a mailová korespondence, zaslané mně jako starostce města, začínají běžně slovy: „ Já mám právo. Já chci, abyste…“. Sobeckost a neúcta k ostatním je zřetelně vidět v běžném životě. Na silnicích: „Já tam přeci potřebuji dojet včas, a proto jsem si koupil silné auto, tak mi všichni uhněte z cesty!“. Ve školství: „Já chci, aby moje dítě mělo stejné nebo raději lepší známky než spolužáci, něco s tím dělejte!“. Ve zdravotnictví: „Já chci být zdravý, doktore, udělejte s tím něco!“ Nemá cenu pokračovat, příkladů bych našla mnoho. Ze společnosti se vytrácí pokora, soudnost, zdravý rozum. Necháme se obalamutit zprávami v tisku, barevnými obrázky. Přestáváme používat svůj úsudek a mít na věci svůj názor. Je to naše lenost, či snadnost přenesení odpovědnosti na druhé? Bohužel současný stav české politiky nedává lidem žádný vzor hodný následování.

Vím, že nemohu dát za nikoho ruku do ohně, ale s panem Bartoškem jsem opakovaně diskutovala o otázkách sociálního bydlení i o podpoře mladých rodin a naše názory se shodovaly. Snad se jemu a jeho kolegům podaří některé věci změnit k lepšímu. Přeji to nám všem.

Bc. Kateřina Malečková
starostka města Blatná