Nepůjde to změnit hned, ale je potřeba se začít bránit. Zítra už může být pozdě. Kde začít? Co je nejdůležitější? Těch věcí je spousta. Tady jsou tři nejdůležitější: škola, neziskovky a média. Jedním slovem – propaganda. Zločinná propaganda.

Totalitní ideologové vždy usilují o naše duše, vždy chtějí ovládnout naše myšlení. A vůbec nejzranitelnější jsou naše děti. Je potřeba opět odideologizovat naše školství. Možná, že právě tohle je oblast, kde jsou páchány ty úplně největší škody. Dovolili jsme totiž, že náš školský systém namísto, aby neutrálně vzdělával a vychovával, už zase našim potomkům vymývá mozky a przní jejich duše jedinou údajně správnou ideologií, politicky korektním europeismem. Ve školách se dnes neučí, vytvářejí se v nich programy. Peníze nejdou za učiteli, nýbrž za propagandisty vytvářejícími tyhle zrůdnosti, nemluvě o zločinu jménem inkluze.

Ne nadarmo se mladým lidem, které v posledních letech vypustily do světa naše školy, říká ztracená generace. Jejich ideálem totiž namnoze není normální pracovní kariéra, nýbrž páchání „dobra“ v některé z bezpočtu darmožroutských (ne)vládních (ne)ziskových organizací.

A to jsme u druhé podstatné věci. U šílenosti, které se ve zkratce říká neziskovky. Ale nepaušalizujme! Oním vředem na těle naší současnosti jsou politické či politizující neziskovky, parazitující na veřejných rozpočtech. Aktivistické bojůvky, kterým se v rozporu s veškerou logikou stále říká nevládní, jsou ve skutečnosti přisáté právě na vládu, ministerstva a obecně na veřejné rozpočty. Za peníze nás všech ovšem provozují aktivity, jež podporují pouze úzkou část názorového spektra. Především politici tzv. nové levice je používají tu jako svoji pretoriánskou gardu, tu jako alibi, tu jako informační či argumentační zdroj, tu jako nástroj mocenského nátlaku.

Stejně absurdní je údajná neziskovost oněch neziskovek. Pro spoustu vyčuránků jsou naopak setsakra ziskové. Jako demokraté musíme samozřejmě akceptovat právo každého občana provozovat aktivity dle vlastní libovůle. Nicméně právě zde dvojnásob platí ono kouzelné: Dělejte si, co chcete, milí eurosvazáci! Ale za své! Ne za naše! Sumarizace a následné odstavení všech těch hatefree, gender, klima, homo, environ, atd., atd. darmožroutů od vládních cecíků bude požehnáním pro veřejné rozpočty i pro demokracii.

Ve zvrácené logice totalitní propagandy jsou ovšem právě tihle „neziskoví“ darmožrouti častými hosty veřejnoprávní televizní obrazovky. A to jsme u třetí zásadní věci, totiž u fungování našich médií, na prvním místě těch veřejnoprávních. Podle zákona o České televizi „hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.

Česká televize ovšem dlouhodobě nic takového nedělá. Její zpravodajství a publicistika nejsou ani objektivní, ani vyvážené, ani všestranné. Veřejnoprávní televize dlouhodobě funguje jako hlásná trouba pouze jedné názorové skupiny a jednoho jediného „správného“ názoru. Toho politicky korektně europeistického, kulturně marxistického. Plyne z toho několik alternativ. Ta nejradikálnější zní: Českou televizi zrušit! Bez náhrady. Technické zařízení rozprodat, určit správce archivu, kmitočty vysoutěžit. Ta méně radikální zní: Českou televizi nemilosrdně reformovat. Zeštíhlit a otevřít názorům celého názorového spektra.

V každém případě je však nutné změnit způsob jejího financování. Televizní („koncesionářské“) poplatky jsou reziduum dávné minulosti, ve skutečnosti je to jen další daň, navíc daň silně regresivní. Nejvíce – vzhledem k výši svých příjmů – paradoxně platí ti nechudší. Suma sumárum: televizní poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální. Jejich zrušení je velká výzva pro volební programy politických stran. Vše výše uvedené platí obdobně i pro Český rozhlas.

Ano, dnes je první den zbytku našich životů. Tak co s tím uděláme?