Na jedné straně přesvědčení, že přerozdělování je značně rovnostářský nástroj, který demotivuje jak ty úspěšné, kterým bez náhrady bere, tak ty neúspěšné, kterým bez práce dává. Na druhé straně pak stojí uvědomění si reality evropské společnosti a současně i vlastní potřeba pomoci slabším, založená často na osobní zkušenosti. Ještě horší je, je-li tento politik postaven do role přirozeného příjemce dotací (rozuměj v naší společnosti přirozeného) a nečerpá-li je o sto šest, je automaticky prohlášen za neschopného.

Jak se k tomu tedy postavit? Aby se člověk nezbláznil, je potřeba rozdělit problém na část, kterou ovlivnit může a kterou ne. Těžko můžeme zásadně ovlivnit aktuální nastavení unijní společnosti, která je svým způsobem na přerozdělování založená. Tento způsob následně přejímají, v podstatě z donucení, členské státy – vyberou se vysoké daně, na státní či evropské úrovni se z nich udělá jeden balík a určí se, za co se budou utrácet. To se nezmění a je třeba se s tím, aspoň prozatím, naučit žít.

Nemusíme však tento systém aktivně podporovat. Městské granty totiž nejsou ničím jiným – město sebere občanům peníze a následně je přerozděluje dle svého uvážení, protože město nejlíp ví, kde je jich třeba. Ale je to opravdu tak?

Sliby a chyby

Každé volby jsou v podstatě soubojem. Každá ze stran se snaží ulovit co nejvíce voličů, voliči se naopak snaží ze stran vytlouci co nejvíce příslibů. Tento souboj pak většinou končí dohodou – my vás podpoříme, vy nám postavíte klubovnu/hřiště/silnici/vodopád… Podle známého hesla z básnické série „Politik slibuje, volič volí“ tak vznikají roztodivně namixované volební programy, z nichž není jasné o budoucím směřování města vůbec nic, s výjimkou jediného – víme, komu bude v příštích čtyřech letech přerozděleno.

V obecné rovině to není nic trestuhodného, na tomto principu je založena zastupitelská demokracie, kdy většina vyjádří své přání a volí si své zástupce, kteří toto přání prosazují. Problém je, pokud tato většina vznikne jako součet jednotlivých zájmů několika zcela oddělených skupin. Pak se nám zastupitelská demokracie mění pouze v odškrtávání předvolebních slibů z nesourodého seznamu bez jakékoliv myšlenky.

Ukázkovou formou takového odškrtávání jsou právě granty. Ač o nich teoreticky rozhoduje nezávislá komise (složená mimochodem zase jen z občanů města, kteří pochopitelně mají své zájmy, koníčky, příbuzné a známé), konečné slovo mají vždy politici (byť někteří se ještě stihnou
maskovat jako nepolitičtí politici – sic), motivovaní různými individuálními či skupinovými zájmy. V takovém systému není už z principu možné reálně zachovat objektivitu a je to důvod, proč by se granty v současné podobě měly spíše omezovat, nikoliv navyšovat. Komu navyšování vyhovuje, je, myslím, jasné z předchozího textu. A co je, kromě faktického kupování si podpory z městské kasy, důsledkem? Narychlo se píší zcela zbytečné a nesmyslné projekty, které vznikly jen proto, že někdo rozdává, a na které by bez podpory nikdo ani nevzdechl – a město zbytečně vyhazuje jednu korunku za druhou.

Aktivní si podporu zaslouží

V žádném případě ale nechci vzít tužku a celý grantový systém škrtnout, je spousta oblastí, kde to jde bez veřejné podpory opravdu hodně těžko, ale jediným kritériem by nemělo být zvolání „Vy byste snad nepodpořil děti? Co jste to za stvůru!“ Potencionální příjemce podpory je potřeba motivovat k vlastní aktivitě – je potřeba pomoci těm, kteří se o nějaký cíl snaží dlouhodobě a s nějakou vizí. Těm, kteří se nebojí do projektu, kterému věří, vložit i vlastní práci a prostředky. Pomoci zkrátka těm projektům a nápadům, za kterými je kus práce nadšených lidí a ne jeden večer vyplňování formulářů a známost na radnici…

Jsem přesvědčen, že i s výrazně menším objemem finančních prostředků může grantový systém fungovat lépe a spravedlivěji, než teď. Navyšování přerozdělovaných peněz určitě nepomáhá občanům města, ale pouze vybraným skupinám. Proto mě překvapuje, najdu-li na jednom plakátu vedle sebe boj proti korupci a zvyšování prostředků na granty. Nedejte na Nádeníčky a zamyslete se, co za všemi těmi předvolebními sliby stojí. U voleb se vyplatí přemýšlet.