Nedávno vypršel termín, který měly politické strany a politická hnutí či nezávislí kandidáti k podání svých kandidatur. Média však přinesla informaci, že v některých obcích se nepodařilo naplnit byť jedinou kandidátní listinu. Řádově početnější jsou pak municipality, ve kterých sice kandidátní listina podána byla, ale čítá stejný počet kandidátů, kolik je křesel v zastupitelstvu. O „vítězích“ takovéhoto volebního klání je tedy předem rozhodnuto.

Podobné zkušenosti se odráží i ve vesnicích okresu Vyškov. Občané absolutně ztratili zájem o podílení se na věcech veřejných, a to dokonce přímo ve svých domovech.  Osobně tuto skutečnost kladu za vinu polistopadovým vládám, které politiku postupně diskreditovaly jako celek. V občanech tak vyrostla averze už vůči komukoliv, kdo je označen za politika. Z politologického hlediska se jedná o velmi vážný signál. Ten naznačuje, že stávající režim natlačil občana do své ulity, ze které se mu moc nechce ven. Dle slavného španělského politologa J. J. Linze se jedná dokonce o jeden ze znaků autoritativního režimu (Linz se celý život zabýval rozdíly mezi totalitárními a autoritářskými režimy). Nechci tím říci, že by v České republice vládl autoritativní režim, ale někteří takzvaní demokraté si totiž onu demokracii představovali (a možná ještě představují) tak, že voliči půjdou jednou za čas k volbám a tím celé voličovo angažmá končí.

Jsem rád, že KSČM v tomto ohledu naplňuje bezezbytku své ústřední motto „S lidmi pro lidi!“ O tom svědčí mimo jiné například i to, že nejen v okrese Vyškov členové a sympatizanti KSČM neměli problém kandidovat spolu s nezávislými, hasiči či dalšími uskupeními. A taková by právě ona demokracie měla být – podněcovat lidi k aktivitě, k zájmu o dění okolo a participaci na chodu svých samosprávných orgánů, neboť, jak prohlásil Charles de Gaulle (ač není mým ideovým názorům blízký) „politika je příliš vážná věc na to, aby mohla být přenechána jen politikům“.