Komunální volby mají jedno zvláštní kouzlo. Velmi obtížně je totiž lze interpretovat jako celek, protože v každé obci bylo odlišné složení kandidujících uskupení. Navíc každá obec musí řešit úplně jiné problémy a více než v kterýchkoli jiných volbách zde více než stranická příslušnost hraje klíčovou roli faktor osobností.

Navzdory tomu všemu, jedna věc vyplývá z výsledků celkem jednoznačně. KDU-ČSL ukázala, že úspěch v loňských podzimních volbách nebyl pouhým dílem náhody či důsledkem dočasného výkyvu voličských nálad, který hrál v její prospěch. Dokázala navázat na svůj úspěch a potvrdit stávající trend, kdy se jí opět začínají vracet voliči. Svědčí o tom samotné výsledky: 3792 získaných mandátů, oproti 3738 před čtyřmi roky, kdy strana bojovala o holou existenci.

Velký návrat na radnice velkých měst

Navýšení celkového počtu mandátů se nám může jevit jen jako nepatrné zlepšení. Nicméně čísla v celkových výsledcích nám neřeknou úplně vše. Je třeba ale zmínit, že do celkového zisku mandátů nebyly započítány koalice. Celkový výsledek KDU-ČSL je tedy ve skutečnosti o dalších několik stovek mandátů lepší.

V této souvislosti je ale nejdůležitější zmínit relativní úspěch ve velkých městech, která byla pro lidovce vždy spíše „Achillovou patou.“ Stejně jako dokázala znovudobýt své ztracené pozice v Poslanecké sněmovně, podařilo se jí totéž i v případě zastupitelstev velkých měst. Slavit mohla svůj velký návrat na radnice krajských měst jako Plzeň, České Budějovice, Pardubice či Ostrava, odkud před čtyřmi roky vypadla.

Po osmi letech se zástupci KDU-ČSL vrací do Zastupitelstva hlavního města Prahy a mnoha jejích městských částí. V mnoha uvedených případech však uspěla jen s notnou dávkou štěstí, přičemž o úspěchu často rozhodovaly pouhé desetiny procenta. Čekání bylo pro některé kandidáty opravdu hodně napínavé.

Navzdory a právě kvůli výše zmíněnému, aktuální výsledek pro KDU-ČSL znamená, že má ze všech politických stran nejsilnější zastoupení na komunální úrovni. Těsně za ní následuje s 3773 místy ČSSD. Dále pak s velkým odstupem více než tisíc mandátů okupují další příčky KSČM a ODS.

ANO, o němž se píše jako o faktickém vítězi voleb, získalo pouhých 1600 zastupitelů. Takové jsou paradoxy komunálních voleb, úspěch převážně ve velkých městech nemusí být v konečném součtu lidí na radnicích prakticky vůbec vidět.

Úspěch v Senátu nadosah ruky

Vraťme se ale zpátky ke KDU-ČSL, resp. přejděme k senátním volbám, které proběhly souběžně s těmi komunálními. I zde mají lidovci důvod ke spokojenosti, přestože ještě neznáme výsledky druhého kola a na slavení je ještě brzy. Zatímco před šesti roky postoupili do druhého dějství pouze tři a nakonec neuspěl nikdo, nyní je situace diametrálně odlišná. Do druhého kola poslali voliči hned osm kandidátů KDU-ČSL a k tomu ještě další tři koaliční. Jedenáct, tj. více než třetina z 27 obvodů tak má kandidáta nominovaného či minimálně podporovaného KDU-ČSL. Vzhledem k tomu, že lidovci neobhajují žádný mandát, mohou v Senátu jedině posílit své řady v horní komoře. Nemusím dodávat, že k úspěchu je našlápnuto velmi dobře.

Lidovci tak pokračují ve svém comebacku, který nemá v porevolučních českých dějinách precedens. Žádné jiné straně, která jednou vypadla ze Sněmovny, se dosud nepodařilo dostat zpět. Uprostřed moře otřesů, které zažívá většina etablovaných stran, vyčnívají obrození křesťanští demokraté v posledním roce coby ostrůvek politické stability.  Pomalu se znovu stávají onou „klidnou sílou.“ Je jen na všech lidech patřících k „nové generaci“ KDU-ČSL, jak využijí šanci, kterou jim voliči dali. 

Vyšlo na Christnet.cz