“Pan Bergman představuje člověka, který se ani v dobách vyhrocené společenské debaty okolo migrace v roce 2016 neváhal postavit za muslimskou studentku Eman Ghalebovou. Ukázal tak, že má odvahu bránit základní hodnoty lidských práv i v dobách, kdy to není populární,” vysvětluje jeden z důvodů jeho podpory Magdalena Davis, spolupředsedkyně Zelených.

Pro Zelené je důležité, že Zdeněk Bergman má mezi svými prioritami další témata, která u předchozího senátora v tomto obvodu chyběla. “Pan Bergman má zájem o větší integraci Česka do jádra EU, o modernizaci českého školství a samozřejmě o udržitelnější budoucnost v oblasti životního prostředí a klimatu. V regionu, který dlouhodobě trpí těžbou hnědého uhlí a jejími následky, je to velmi důležité,” dodala Magdalena Davis.

Zelení se podporou tohoto kandidáta snaží vyjít vstříc také volání občanské společnosti po spolupráci demokratických sil. “Chceme, aby byli Zelení součástí širších občanských koalic a podporovali demokratické kandidáty. Ti mohou být někdy liberálnější nebo konzervativnější, trochu více nalevo nebo napravo, ale jsou to lidé, kterým upřímně záleží na světě kolem sebe, jsou otevřeni diskusi o všech tématech a chtějí svým vystupováním spojovat a ne rozdělovat,“ uvedla Magdalena Davis.

Zelení v Teplicích mají navíc spolupráci se Zdeňkem Bergmanem dlouhodobě vyzkoušenou, zasedá s nimi v teplickém městském zastupitelstvu v rámci společného volebního projektu Volba PRO! Teplice. “I na městské úrovni se věnuje tématům, ve kterých máme společný zájem, jako je územní plánování, boj proti hazardu nebo udržitelná doprava,” doplnil Adam Souček, předseda teplických Zelených.

Rozhovor se Zdeňkem Bergmanem

Pane Bergmane, jakou prioritu z vašeho programu byste chtěl v Senátu prosadit nejvíc?

Pro mě je první priorita naše pevné ukotvení v Evropské unii. Jsem hrdý Čech, vlastenec, ale jsem také Evropan a chci, abychom si udrželi co nejtěsnější kontakty s Němci, Francouzi, obyvateli Beneluxu, Rakušany, a chci, abychom byli v takzvaném tvrdém jádru Evropské unie. V Senátu chci právě podpořit všechny zákony či mezinárodní smlouvy, které tímhle směrem půjdou. Druhou prioritou je pak reforma financování regionálního školství a obecně vylepšování toho, co v našem školství nefunguje.

Dotaz, který samozřejmě v Ústeckém kraji musí přijít, se týká těžebních limitů a těžby uhlí jako takové. Jak se k němu stavíte?

Začnu trochu zeširoka. Globální oteplování, to je dneska už nepopiratelný fakt, ať si prezident Klaus píše ve své knize, co chce. Je to vědecky dokázáno a je potřeba na to reagovat. Takže já jsem pro, abychom nejenom my tady, ale aby celé lidstvo směřovalo k energetice, která nebude dále zvyšovat globální oteplování. S tím souvisí samozřejmě odstup od energetiky, která je založená na spalování fosilních paliv. Otázka je, jak rychle. Pokud byste ode mne chtěli slyšet opravdu nějaký tvrdý termín, tak podle mě by bylo reálné skončit v České republice s uhlím do roku 2035.

Věříte, že se ČR může stát do roku 2040 uhlíkové neutrální, případně co se proto dá udělat?

Je to hodně ambiciózní, uhlí by v té době už mělo být ukončeno, jak jsem řekl, ještě nám ale dělá problém zemní plyn, a s tím se asi tak rychle neskončí, protože na tom je závislá část energetiky – teplárny, vytápění, ohřev vody pro domácnosti. Já nejsem pro podporu zemního plynu, já bych naopak podporoval, aby fosilní paliva skončila co nejdříve, ale obávám se, že ekonomicky a technicky že to tak rychle nepůjde.

Budete kandidovat s podporou Zelených, jaký vztah máte k přírodě jako takové?

Jsem kluk z vesnice. To znamená, že jsem celé dětství běhal po lesích, mezi poli a skákal přes potok. Opravdu. Sice jsem to střídal s poleháváním na gauči s knihou, ale té přírody jsem si užil až až. S kamarádem jsme podnikali výpravy do lesů Českého středohoří nebo na kole ještě dál. Později jsme se spolužáky z vysoké školy založili Společnost přátel pro průzkum světa (SPPS) a začali organizovat akce spojené většinou s vysokohorskou turistikou – Karpaty, Skandy, Alpy, Ťan-šan, Aljašské hory, Tibet. A tohle nám vydrželo – společné akce pořádáme stále. Je to nejen příjemný aktivní odpočinek, ale obohacuje nás to o nové poznatky a hlavně utužujeme tak stará přátelství.

Další otázka směřuje do oblasti stejnopohlavních párů. Jak se stavíte k otázce zrovnoprávnění svazků LGBTQ osob?

Já jsem pro, aby svazek homosexuálních párů měl táž práva, jako má svazek heterosexuálů. Práva stejná tzn. dědictví a sdílení informací, lékařských, a dalších možností, včetně adopcí. V zásadě jsem pro rovnoprávnost v tomto mezi homosexuály a heterosexuály. Jednu výhradu ale musím říct. Nemyslím si, že by bylo správné, aby se ten svazek mezi homosexuály nazýval manželství. Protože prostě to považuji za matení pojmů. Termín manželství je tu po nějakých 3000 let nebo možná ještě více, a má svůj význam. A tohle mi přijde jako nepřijatelné rozšíření tohoto pojmu na něco, co dosud tak nazýváno nebylo. Jestli někomu připadá pojem registrované partnerství ošklivý nebo nedůstojný, tak prosím, ať je nějaký jiný, ale nenazýval bych to manželstvím.

Jak se díváte na systém ústavní výchovy, mají v něm podle vás místo kojenecké ústavy?

To je ta úplně poslední možnost. Pokud se podaří ty děti umístit do nějakých rodin, nejlépe když dojde k adopci, to je ideální, nebo alespoň to pěstounství. Ale když nic z toho nevyjde, tak tedy nějaké ty ústavy, ale to fakt beru jako tu poslední možnost. Dětské domovy? Já vím že u nás v Česku jsou docela fenoménem, v jiných zemích jsou v daleko menší míře, takže tady si myslím, že máme co dohánět. Podobně jako u toho uhlí – musíme na tom pracovat.

Otázka na domácí porody – část veřejnosti je proti nim, jak se k ním stavíte?

Já mám s nimi blízkou zkušenost, protože moje dcera má tři děti a všechny tři se narodily v domácím prostředí. Moje dcera je dětská lékařka, takže zřejmě zvážila všechny okolnosti. Zároveň myslím, že by bylo dobré podporovat i porodní domy a další alternativy, aby se to riziko s tím spojené minimalizovalo.

Pečujícím rodičem, tedy tím který si vybírá rodičovskou dovolenou, případně pracuje na zkrácený úvazek, tak aby zajistil péčí dítěti je v ČR z 98% žena, je to správné nebo problematické? Otevřel byste nějaký legislativní mechanismus který by motivoval oba rodiče, aby se na rodičovské dovolené případně vystřídali?

V tomhle bych do toho nechtěl zasahovat té rodině, ať se ti dva rodiče dohodnou, kdo z nich bude s dítětem na rodičovské dovolené. Určitě je potřeba podpořit rodiny obecně, aby se mohly rozhodnout opravdu svobodně, a ta volba nebyla jen teoretická, podpořit zkrácené úvazky a podobně.

Zelení si kladou za cíl mj. podporovat lidská práva a práva menšin. Vy jste se v roce 2016 v době vrcholící migrační hysterie pozitivně angažoval v případu Eman Ghalebová, muslimské studentky vašeho gymnázia, což si získalo celorepublikovou pozornost. Eman Ghalebová vás ve vaší kandidatuře osobně podporuje (viz příspěvek pod rozhovorem). Jak toto koresponduje s vaším názorem uvedený na vašem blogu Idnes z roku 2012, kde kritizujete multikulturalismus?

Multikulturalismus opravdu považuju za překonaný koncept, pokud tedy tím rozumíme to, že splynou různé kultury a že tím se obohatí. Ono něco takového se stalo někdy v 18., 19. století ve Spojených státech amerických – ten jejich melting pot, že se všechny ty kultury spojily a vytvořily skvělý americký národ. Ale tohle není koncept pro celý svět. Svět má zůstat pestrý, má být mozaikou různých kultur.

Nemá to být o tom, že v jednom městě mají být ghetta, která budou muslimská a buddhistická podle náboženství, nebo podle rasy. Tak to si myslím, že ne, že takto to nefunguje, ale na úrovni národa, států tam si braňme svoji kulturu, tam si ji pěstujeme. Ale dopřejme s respektem, ať si tak rozvíjí svou kulturu každý další národ.

A otázka toho zahalování. To je jistý projev náboženství, je to tradice islámu. Projev v podobě šátku považuji za tak mírný, že ho toleruji a že bychom to měli obecně tolerovat. Stejně si myslím, že když přijedete do islámského státu, měli by tam tolerovat, že máte na krku řetízek s křížkem. To jsou prostě mírné projevy daného náboženství, nijak agresivní.

V čem vidíte hlavní nedostatky našeho vzdělávacího systému a jaké by mělo být moderní vzdělávání pro jednadvacáté století podle vás?

S naší vzdělávací soustavou to není zas tak špatné, docela dobře funguje. Máme sice co vylepšovat, ale opravdu to funguje. Teď je zapotřebí se odklánět od transmisivní pedagogiky, kde se předávají informace, že se něco nadrtí a předává frontálně, směrem k didaktice, kde předáváme a rozvíjíme spíš kompetence, orientaci v problémech a řešení problémů.

Ono pro učitele je toto těžké, tento přechod, a mně jako řediteli se k tomu ti učitelé docela obtížně přesvědčují, ale trend tu je a já jsem rád že i ministerstvo školství vydalo dokument Hlavní směry vzdělávací politiky 2030+. Tam jsou ty trendy docela dobře naznačeny: musí se změnit (redukovat) obsah a způsob (metody) vzdělání, musí se zvýšit prostupnost vzdělávací soustavou.

Jak se jako ředitel gymnázia se stavíte k trendům prosazovat zejména odborné a učňovské vzdělávání? A k úvahám o centrálních přijímacích zkouškách na střední školy a k probíranému tématu maturit?

Osobně si myslím, že je zapotřebí preferovat preferovat všeobecný proud vzdělávání, protože na vysoké školy dneska jdou dvě třetiny populace ročníku, přitom jen asi 24 % jde z gymnázia. Ti, kdo jdou ze středních odborných škol na vysoké školy jsou velmi často ze středních odborných škol, pak jsme do nich ale investovali neefektivně, protože pak šli studovat něco jiného, než nač se připravovali. Soudím tedy, že všeobecně vzdělávací proud by se měl rozšířit z těch 24 %, mnohem víc, klidně na dvojnásobek.

Za zcela nepotřebný, ba škodlivý zásah do autonomie škol, považuji zavedení jednotných přijímacích zkoušek na maturitní obory středních škol. Ten může vést k omezení přístupu žáků na tyto obory – zvláště pak na gymnázia. Ostatně vůdčí myšlenka zavedení jednotných zkoušek byla „nepusťme na gymnázia ty, kteří na to nemají“. Ono to zní jako boj proti poklesu úrovně gymnázií a zvýšení úrovně výstupů z učilišť a zřejmě proto se našlo dost zastánců, ale domyslíme-li to do konce, přinese pokles počtu žáků se středním všeobecným vzděláním snížení celkové vzdělanosti.

Ve školství se ještě hodně mluví o maturitách, tak tam zrovna bych měl návrh, ale nejsem v tom úplně originální. Státní část maturity by se měla umenšit na nějaké minimum, které stát vyžaduje od všech, aby se dala podmínka, tohle to musíš splnit, abys mohl dělat profilovou maturitu na dané škole. Tady bych dal větší autonomii školám.

Kromě toho, že jste ředitelem gymnázia, tak působíte také jako zastupitel Teplic za Volbu pro Teplice – sdružení, ve kterém jsou i Zelení. Jaký je váš přístup k politice za ty roky, které jste v ní absolvoval?

Nemám rád vyhrocené postoje. Bohužel je jich veřejný prostor plný. Místo věcné debaty pak vidíme vlastně jen zákopy podivné kulturní války, ve které se útočí na nejhorší stránky lidské povahy.

Snažím se na své žáky, ale vlastně na všechny lidi, působit tak, abych jim pomohl naučit se rozlišovat dobré a špatné, chytré a hloupé, prokázané a nepodložené. Dnes se tomu moderně říká kritické myšlení. Ale není to nic nového. Už Aristoteles ve 4. století př. n. l. říkal “De omnibus dubitandum est” – O všem je třeba pochybovat.

A hlavně máme pochybovat o svém vlastním názoru a ne na něm dogmaticky trvat, protože je náš. V tom si beru za vzor Jana Husa, který prohlásil: „Od začátku svého studia jsem si učinil zásadou, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe.“