Také druhá cesta prezidenta Miloše Zemana do Číny vzbudila velkou pozornost. Co znamenala z pohledu České republiky?

Rozhodně měla velký význam. A s odstupem času, až se věci, které pan prezident svojí cestou i předchozími jednáními rozpracoval, budou realizovat, tak bude tato cesta představovat ještě větší význam a rozměr. Jsem za cestu pana prezidenta do Číny velmi rád, myslím, že pro Českou republiku učinil velký krok. Někteří ho v tuto chvíli nejsou schopni docenit, ani si jeho význam uvědomit. Také bych ocenil, že pan prezident v této vyhrocené situaci ukázal naším kolegům v Evropské unii, že cesta k řešení problémů vede přes dialog. Pan prezident k tomu takto přistoupil, do Číny na oslavy konce druhé světové války jel a vedl dialog s dalšími lidmi, co tam byli. To považuji za velice státnickou věc.

V souvislosti s prezidentovou cestou do Číny se zmiňují především její ekonomické přínosy. Ale jak to je s politickými dopady? Kupříkladu už před samotnou návštěvou Číny hovořil Karel Schwarzenberg o tom, že mocným lezeme… no, řekněme do zadku. Není to tak v podání Miloše Zemana?

Opak je pravdou. Pan prezident tím jasně ukázal na svébytnost české politiky a svébytnost jednání. Pan prezident tam jel přesto, že řada lidí z Evropy dávala najevo, že se těch akcí v Číně nebudou zúčastňovat, a dávala najevo i jakousi nevoli k té cestě. Pan prezident tam přesto jel, protože to vidí jako přínos pro Českou republiku. To pan Schwarzenberg by si mohl vzpomenout na svou roli užitečného… to raději neřeknu, ale víte, koho myslím, a na to, jak se zachoval, když Spojené státy přinutily NATO a uloupily Jugoslávii Kosovo. On ho okamžitě jako mopslík uznal na rozdíl od českého národa a českého Parlamentu. To pan prezident se chová svébytně na rozdíl od pana Schwarzenberga a celé řady jiných politiků, které jsme měli možnost u nás sledovat. Takže já jsem na svého prezidenta hrdý.

Bývalému ministru zahraničí a Zemanovu sokovi z přímé prezidentské volby také vadilo, že Miloš Zeman jel do Číny už podruhé. Prý je to trochu přehnané, jedna návštěva Číny během jednoho roku stačí a prezident by měl dodržovat solidaritu se státy Evropské unie a státy Severoatlantické aliance. Nepřehnal to tedy Miloš Zeman a neporušil zmíněnou solidaritu?

To je naprosto mimo mísu; tak je to právě viděno jen z takového satelitního pohledu. Jsme partnery v Evropské unii, jsme partnery v NATO, jsme přáteli se zeměmi Evropské unie i se Spojenými státy, ale nejsme žádní slouhové. Máme přece svůj pohled na věc. A tímto neříkáme nic jiného, než že hledáme řešení, přičemž nevystupujeme proti Evropské unii ani proti Spojeným státům. Pan prezident stále považuje Evropskou unii i NATO za něco, kam patříme, a Spojené státy za své přátele. Právě postoje lidí, jako je pan Schwarzenberg a řada křiklounů, znevažují hodnotu toho přátelství. Jak si mohou partneři vážit přikyvovačů, co všechno jen odkývou, ale v podstatě je to jen přetvářka. Pan prezident není pokrytec a toho si musí vážit i naši partneři v Evropské unii a naši spojenci v USA. Nebýt pokrytci a podlézavci a mít někoho za přítele a za partnera je pořád lepší, než mít za přítele pokrytce a falešného člověka. Takže toho si vážím a myslím, že si toho váží i rozumní lidé na druhé straně.

Podle svědectví těch, co s prezidentem cestu do Číny absolvovali, byl Miloš Zeman hodně vitální a bylo prý až s podivem, co všechno zvládl. Je podle vás ze zdravotního hlediska nějak limitován při výkonu funkce hlavy státu? A jak vnímáte neustálé narážky médií, ale i politických odpůrců, na jeho zdravotní stav?

Považuji narážky na zdravotní stav prezidenta za narážky trapných idiotů. Měl jsem asi tak před čtrnácti dny možnost s panem prezidentem půl hodiny sedět a mluvit. A viděl jsem před sebou Miloše Zemana, který zhubnul deset kilo a byl v neuvěřitelně dobré kondici. Potěšilo mě, když jsem viděl, že má dobré zdraví, byl při síle, reagoval pohotově úplně na vše. To i mnozí mladší politici proti němu vypadají jako chudáci. A to, že někdo poukazuje na zdraví člověka, protože jde o někoho, s kým nesouhlasí, je zase jen výraz pokrytectví a malosti těch lidí. Pan prezident tak, jak jsem měl možnost se přesvědčit, je naprosto zdráv a byl jsem z toho až překvapen.

Miloš Zeman sklidil kritiku svých odpůrců nejen za cestu do Číny, ale i za tamní setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Je správné, aby hlava našeho státu jednala se svým ruským protějškem, když celá Evropská unie se takovému setkání vyhýbá?

Česká republika není ve válečném stavu s Ruskou federací a nevidím jediný důvod, proč by pan prezident nevedl dialog s lidmi, jako je ruský prezident. Dialog je součást politiky a součást hledání řešení. Vůbec nerozumím atakům na pana prezidenta. Vždyť velikost člověka a státníka spočívá v tom, že se dokáže setkávat s nejrůznějšími lidmi, jednat a hledat řešení. To, že celá řada politiků, kteří na to poukazují, nemá tu odvahu vyslovit svůj vlastní názor, mě jenom utvrzuje v tom, že to byla dobrá volba. A jsem přesvědčen, že takovéto kroky patří k politice. Dialog je součást politiky, otáčení se zády mohou dělat jenom slabí politici, kteří si nejsou jisti, jakou hodnotu a co hájí. Pan prezident ví, co říká, a jeho setkání s panem Putinem má samozřejmě velký význam nejen pro Českou republiku, ale pro celý dialog. Nemyslím si, že máme stupňovat napětí, nemyslím si, že je potřeba vyhrotit situaci do stavu, že dojde k nějakým větším konfliktům než jenom ta ubohá ekonomická válka, která se tady vede a která nepřináší občanům Evropské unie ani občanům našeho státu nic, z čeho by se měli radovat. Myslím, že lidé ocení, když se politici spolu setkávají a vedou dialog.