Poslance rozpálila ve sněmovně debata o školském zákonu. O normě se totiž v poslední době hodně mluvilo hlavně v souvislosti s pamlskovou vyhláškou, která školám určuje, co ve svých bufetech nesmějí dětem prodávat. Proto bylo logické, že se poslanci kromě financování škol, na které mají nové úpravy mířit především, dostali až k tomu, zda mohou žáci ve školách mlsat brambůrky či jestli mohou mít pod lavicemi smartphony. Jenže v debatách se dostali až k „podstatě naší civilizace“, kdy kritizovali multikulturalismus či křesťanství jako ideologii, která do školského zákona nepatří.

Nakonec ale poslanci reformu financování obecních a krajských škol 130 hlasy schválili. Nový systém přinese podle ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD) spravedlnost a zmírnění administrativy. Do předlohy dolní komora nově sice vložila úpravu ochrany učitelů a spolupráce středních odborných škol a učilišť s podniky, ale takzvanou pamlskovou vyhlášku přitom nezrušila.

Jenže právě tato vyhláška mnohé zákonodárce pěkně nadzvedla ze židle. Tak třeba poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) ji žádala přímo zrušit. Podle ní by měly o tom, co se jí ve školách, rozhodovat školské rady, kde jsou rodiče přítomni.

„Jsem pro to, aby se tam neprodávaly žádné zdraví škodlivé věci... Asi nikdo z nás nebude rodiče podezírat, že by chtěli po vedení školy automaty na přeslazené či nezdravé věci,“ podotkla Chalánková s tím, že pamlsková vyhláška je podle ní v mnoha ohledech extrémní.

„My jsme dlouhodobě pro, aby se dělalo něco se stravou žáků, není dobrá a odráží se potom i na samotném zdraví žáků a studentů. Na druhé straně by nemělo docházet k přelétávání ode zdi ke zdi. Určitě není naším cílem likvidace školních bufetů a dalších prodejen a aby ta vyhláška byla něčím nesplnitelným,“ zmínil ale na to šéf poslanců KDU-ČSL Jiří Mihola.

Kam až jsme se to dostali?

I poslanec Pavel Plzák (ANO), jenž je lékařem, poukazoval na to, že škola rozhodně nemá kontrolovat, co děti jedí. „To, co jedí moje děti, to záleží na tom, co jim koupím nebo na co jim dám peníze anebo co jim já dám k jídlu. Jestli jim dám peníze, aby si něco koupily, tak se jich zeptám, co si za to koupily, a domluvím se s nimi, co si budou kupovat a co ne. Pokud jim dám nějakou svačinu, tak je to na mém rozhodnutí,“ poznamenal Plzák a ironicky se tázal, zda bude škola kontrolovat dětem nezávadnost svačin a zda třeba i to, zda v taškách nenosí tlačenku.

„Pokud dám nějakou svačinu, tak je to na mém rozhodnutí. Nevím, jestli jsou ještě nějaké děti, které si nosí svačinu do školy, a představte si, že rodiče nebo máma mu namaže každý den pěkně tlačenku, sádlo a nevím co všechno nezdravého a škola bude rozhodovat, jestli si to dítě může svačinu ve škole sníst, jestli je to zdravé, nebo není. Kam až jsme se to dostali?“ otázal se.