„Tady přestává veškerá legrace. Za rok se tohle, co v ÚSTR, bude dít v České televizi, rozhlase, soukromých médiích, což by byl první terč útoků té podivné oranžovorudé kliky, která by následně normalizovala ministerstvo po ministerstvu. Je ironií osudu, že to bude pětadvacet let po sametové revoluci. Podle některých politologů právě po takové době dochází k restauraci starých režimů. U nás je to nicméně dost depresivní,“ říká studentská vůdkyně ze sametové revoluce Monika MacDonagh – Pajerová. Aktivisté, kteří otevřeně protestují proti změnám v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), se prý setkávají s širokou podporou.

Budou bouře

Podle vysokoškolské pedagožky MacDonagh – Pajerové se schyluje k větším protestním bouřím, protože si to  lidé nenechají líbit. „Vyzýváme lidi, aby si uvědomili, že ČSSD je ovládaná KSČM. Není to tak, že by tam všichni chtěli spolupracovat s komunisty, ale ve vedení jsou lidé jako Lubomír Zaorálek nebo Jiří Dienstbier, jimž se za poslední půl rok něco stalo v hlavě. Tím, že nahlas přiznávají představu spolupráce s KSČM, dělají obrovskou chybu. A ÚSTR je první cena za to, co musí zaplatit, aby s nimi komunisti spolupracovali. Já si to uvědomila až nedávno. Pokud by se části ČSSD a KSČM tento scénář povedl, tak příští rok ve volbách získají většinu v Poslanecké sněmovně, Senát mají, jsou v převaze u Ústavního soudu a mají prezidenta. Budou proto moci dělat veškeré důležité legislativní změny, což by mohlo být pro směřování země tragické,“ podotýká.

O otci a synovi Dienstbierových

„Jiřího Dienstbiera ale nechápu, vždyť jsem ho původně v prezidentské volbě i podpořila a doufala, že bude představovat moderní proevropskou sociální demokracii. Zřejmě jsme si ho spletla s jeho tatínkem, s nímž jsem dlouho spolupracovala na ministerstvu zahraničí,“ začne o jiném studentském vůdci ze sametové revoluce.

Nad námitkou, že Dienstbier mladší ParlamentnímListům.cz kdysi řekl, že by mu otec nezazlíval spolupráci s KSČM, protože byl realistou, se zasmuší: „To si nemyslím. Jeho táta je mrtvý, takže už se nedozvíme, co by na to říkal. Jirka může vykládat, že by mu to schválil a já zase říkám, že jsem s ním spolupracovala intenzivně deset let a nikdy mi pan Dienstbier nevyprávěl o tom, že by se mělo spolupracovat s komunisty. Vždy jen říkal, že bychom neměli být jako oni a neměli bychom se jim mstít.“

Nakonec v případě Jiřího Dienstbiera mávne rukou: „Mě, ani mému manželovi, irskému historikovi, se nepodařilo Jirku přesvědčit, proč by ČSSD neměla spolupracovat s komunisty. Pro sociální demokracii je v Evropě nejdůležitější demokracie, kdežto komunisti na lidská práva a demokratické principy kašlou. Naposledy jsem s ním byla v listopadu na nějaké akci, on mi řekl, že s komunisty bude spolupracovat a já už na to rezignovala.“

Odboráři: Foglová, odstup!

Zatím jednou z posledních reakcí na dění v ÚSTR je Výzva Nezávislé odborové organizace (NOO) ÚSTR k okamžitému odstoupení dočasně jmenované ředitelky ÚSTR Mgr. Pavly Foglové. Ve výzvě vyčítají odboráři Radě ÚSTR, že nasimulovala neexistující problémy v ústavu. „Tento proces například zahrnoval simulaci konfrontačního jednání a konfliktní komunikace ze strany vedení ústavu. Jak ale dokazují audiozáznamy, byla to naopak Rada, která svým 'vyšetřujícím' stylem bojovala od samého počátku záměrně proti řediteli.

Průběh jejího zasedání probíhal často tak, že někdo z radních donesl předem napsané kritické pokyny a úkoly, které se v rámci Rady ani neprojednávaly, neprodiskutovávaly, ale pouze přečetly a odhlasovaly. A to i přesto, že většina členů Rady tvrdila, že úkolům, kladeným vedení, sama nerozumí. Simulovala se neexistující pochybení ředitele Daniela Hermana jako 'aféry Kundera, Dienstbier či atentát bratří Mašínů na Klementa Gottwalda', za pomoci tvrzení, například radního Jana Bureše, o 'účelové manipulaci historiků', přestože odvolaný ředitel nastoupil do čela ústavu až po všech jmenovaných kauzách,“ píše se mimo jiné ve výzvě.

Odboráři dále požadují, aby se co nejdříve ukončily loutková představení, simulační hry a vláda všudypřítomných manipulací, které vnášejí rozklad nejen mezi zaměstnance, iniciují krizi této instituce, ale celkově urychlují i rozpad v naší společnosti. „Paní Foglová, na základě výše zmíněné morální a právní zásady Vás vyzýváme, abyste okamžitě odstoupila a nečinila žádné personální kroky, které Vám z tohoto hlediska ani nepřísluší,“ stojí ve výzvě, kterou ParlamentníListům.cz zaslala předsedkyně NOO ÚSTR Hana Kmetíková.

Půlroční puč

Podle MacDonagh - Pajerové byl puč v ÚSTR dlouhodobě připravován. „Lidé otevřeně začínají vnímat, co se v ÚSTR už půl roku připravovalo, co se stalo a nyní děje. Zhruba loňského podzimu ČSSD zjistila, že má v Senátu většinu šestačtyřiceti hlasů a budou se uvolňovat místa v Radě ÚSTR a tehdy vznikl plán na to, jak ÚSTR převzít, paralyzovat a normalizovat. Jako poradní kolegium odvolaného ředitele Daniela Hermana jsme se o tom dozvídali už tehdy.

Zkoušeli jsme o tom jednotlivě i kolektivně mluvit se senátory, zejména sociálními demokraty. Jejich senátorský klub totiž není nemyslící těleso šestačtyřiceti nemyslících osob. Varovala jsem je před scénářem, který se naplňuje. Přistoupili k řešení, které mi připadalo pochybené. Jmenovali pět lidí z klubu, kteří se budou situací zabývat. Jsou to Jaromír Jermář, Radko Martínek, Jiří Dienstbier, František Bublan a Miroslav Nenutil. Poslední jmenovaný se však jako jediný snažil situaci uklidnit. Ostatní čtyři si řekli, že jim do jejich scénáře nikdo nebude mluvit. Pak si brali na pohovory lidi, co kandidovali do Rady a zvolili je,“ vzpomíná předsedkyně občanského sdružení Ano pro Evropu Monika MacDonagh – Pajerová na tiché počátky dnešní vyhrocené situace.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.