Co si myslíte o návrhu ekonomky Ilony Švihlíkové, který nabízí řešení hospodářské krize v podobě obnovení družstevnictví? Je pro to v Česku v současné době živná půda?

„Přiznám se, že když tu a tam paní docentku slyším, na rozdíl od mnohých jiných tzv. ekonomických expertů mne její vystoupení zaujme a minimálně pobaví. Rovněž mi nepřipadá, že mění své názory podle směru momentálně vanoucího, popularitě příznivého, větru. Tím však netvrdím, že jí vždy rozumím. Stejně jako ekonomii. A již vůbec ne té, která je v současnosti praktikována v zemích Koruny české. Slovutná EU na tom ostatně není o mnoho lépe. Obávám se, že s pochopením toho, co se v současné globální vleklé krizi děje - jak se kulantně ten značný současný bordel nazývá - musí mít problém i skuteční odborníci. Ti poctiví a slušní. Jen těžko proto mohu já, pouhý felčar, posoudit, zda by obnova družstevnictví řešení krize pomohla, či nikoliv. Zvláště, když již existuje nějaký další závazný dokument EU. Omlouvám se, náš pan místopředseda Zaorálek mi promine, ale bruselští komisaři mne často svými spásnými nápady znepokojují ještě daleko více než kdysi RVHP,“ předeslal nejprve k prvnímu tématu komentáře pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Náš stát má tradici špatného hospodáře superzažranou

A poukázal na to, že SPOZ má v tomto směru jistý náskok. „Angažovali nejen paní docentku Švihlíkovou, ale i pana docenta Čubu. Nu a ten má bezpochyby s tímto tématem daleko větší zkušenosti. Navíc v uvedené hradní partaji je údajně řada lidí, kteří dobu družstev, tj. mimo jiné i radostného zakládání a fungování JZD, prožili v aktivní službě vlasti. Družstva však jako taková - a nejde toliko o kolchozy - vskutku nebyla a ani nejsou vlastní toliko zemím bývalého východního bloku. Mají tradici daleko delší, než je doba reálného socialismu. Ta jen, bohužel, jejich pověsti u nás zrovna příliš nepřidala. I když, pokud si pamatuji, tu a tam konkrétně JZD vypadala přece jenom podstatně lépe než státní statky. Náš stát má prostě tradici superšpatného hospodáře přímo zažranou. Jen ten ‚prací prostředek‘ na to nějak neumíme či nechceme najít,“ povzdychl si Koskuba.