Ústavní soud rozhodl o zrušení tolik diskutovaných nadstandardů ve zdravotnictví. Jak tento krok vnímá Jiří Koskuba, navíc také i jako lékař, a jak senátor Jaroslav Kubera?

„Jako opoziční poslanec za ČSSD musím rozhodnutí ÚS uvítat. Marně jsme ve sněmovně protestovali. Marně. Zválcovali nás svou většinou jako obvykle. Argumenty, neargumenty. Nicméně se sluší připomenout, že soud oboje zrušil vlastně z formálních, nikoliv ústavních, důvodů. Pokud je mi známo, soudu ve zdůvodnění nevadil princip jako takový. Ale způsob, kterým to pan ministr Heger s obvyklou těsnou trojkoaliční podporou ve sněmovně v patřičné zákonné formě zavedl. Nerad bych šířil poplašnou zprávu. Ale nebudou-li předčasné volby a opět vznikne, byť stojedničková, pravicová vláda, tak se nakonec nic, kromě pár prováděcích papírů, nezmění,“ předeslal poslanec sociální demokracie a primář interního oddělení Na Bulovce.

Poté dodal: "Jinak bych se měl, jak velí  již málo dodržovaná poslanecká disciplína a slušnost, přiznat, že na věci mám osobní zájem. Právě proto, že jsem, jak jste uvedla, nemocniční lékař. Oproti panu Kuberovi jsem tedy v této věci ve výhodě. Omlouvám se. Nejsem však operatér. Konkrétně mé specializace se proto páně Hegerovy nadstandardy ani tak nedotknuly. Byly však ušity vskutku hodně horkou jehlou. Ono je totiž dosti smutné, když někde něco připravují lidé, kteří jsou již delší dobu značně odtrženi od každodenní praxe. Znají-li ji vůbec. A navíc trpí jakousi podivnou hluchotou i slepotou k čistě konkrétním argumentům těch, kteří se tím, co právě dotyční reformátoři hodlají měnit, živí,“ poznamenal dále ve svém pravidelném komentáři pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Jsem „socan“. Ale nadstandardy si umím představit

Pokračoval pak připomenutím, že je „socan“. Přesto si s ohledem na více než 30 let ve špitále umí představit i jisté nadstandardní poskytované služby a tudíž pacientem hrazené.

„Mám však na mysli hlavně tzv. hotelové služby. Kupř. jednolůžkový pokoj s televizí, internetem, balkónem a minutkovou stravou je jistě přáním mnohých klientů našich nemocnic. Bylo by však velmi naivní se domnívat, že to vše uhradí a uhradit vůbec může zdravotní pojišťovna. Proč proto nepovolit připojištění? Ale jak říkám – toliko na hotelové služby. To další je již velice diskutabilní. Mimochodem, letíte-li dálkový let první třídou, je to pochopitelně o hodně dražší. Ale přesto letíte stejným letadlem jako my „socky“ v turistické třídě. Stejně dlouho, na stejné palivo, pod dohledem stejných letových dispečerů, na totéž letiště. A to i se stejnou posádkou, včetně jednoho pana kapitána. Nadstandardem je tedy „jen“ pohodlnější sedačka, od stevardů komfortnější servis i strava a možná lehce těžší kufr. Toť vše. Doufám, že více vysvětlovat netřeba. Pochopitelně je také možné letět čistě sám. Vlastním či pronajatým soukromým letadlem. Stejně tak lze ležet na luxusní soukromé klinice – jako u uvedeného letadla. Nával ve veřejných špitálech by to, pravda, zase až tak moc nesnížilo. Ale kdo na to má, proč mu neumožnit si něco podobného zaplatit? Ale zcela mimo systém veřejného zdravotního pojištění. Možná by to bylo čistější, než strkat prašule někomu do kapsy,“ myslí si Koskuba.