Čím si vysvětlujete, že vaši kolegové v Senátu do návrhu ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause pro velezradu zařadili vedle novoroční kontroverzní amnestie ještě čtyři další skutky?

Myslím, že se amnestie neukázala jako příliš nosná, že by to byl bod, na kterém by se to dalo vyhrát. Tak na to šli metodou esenbáka za totáče. Ten když vás nedostal na lékárničku, tak vás dostal na sjeté gumy. A když ne na sjeté gumy, tak našel, že vám nesvítí jedna žárovička v brzdovém světle. Nakonec vždy něco našel, aby vám mohl proštípnout kupón, což už dnes naštěstí není. A s tou ústavní žalobou pro velezradu je to stejné. Ti, co ji chtějí podat, nejsou vedeni žádnými světlými úmysly. Jsou vedeni jen nenávistí k prezidentovi a chtějí udělat všechno pro to, aby ho co nejvíce ponížili, což ostatně v Čechách není nic tak zvláštního.

Překvapuje vás, že konec druhého prezidentského mandátu je provázen takovými projevy nejen ze strany politiků, ale i dalšími odpůrci Václava Klause, kteří kupříkladu na Hradčanském náměstí v Praze chystají na 7. března happening k jeho odchodu z funkce a do Vltavy budou házet jeho figurínu?

To by nevadilo, jsme svobodná společnost. Ale mě spíš mrzí, že někteří z těch, kteří by bez Václava Klause byli absolutní nuly a kteří mu lezli do zadku celá léta, jsou mezi těmi, co ho dehonestují. To je hodně zvláštní, ale zároveň je to součást celkové té atmosféry nenávisti, která tady v té zemi panuje, viz třeba prezidentská volba.

Je to možná symbolické tím, že právě v únoru, když vzpomínáme na komunistický puč a studenti v jižních Čechách, v Karlových Varech a jinde demonstrují, tak se nám tady pomalu ten totáč znovu rodí a objevují se totalitní móresy. Když bývalá ústavní soudkyně řekne v souvislosti s podpisy pod návrh ústavní žaloby, že si mají sociální demokraté ve svém klubu udělat pořádek, tak tato věta hovoří za všechno. A oni si ho také udělali a nakonec těch sedmadvacet podpisů sehnali.