Jak nahlížíte na situaci v OKD na Ostravsku? Nehrozí kvůli ní Česku nepokoje vyvolané horníky, kteří přijdou o práci a nebudou mít jak uživit své rodiny? Jak by podle vás mělo vypadat ideální řešení (ovšem s přihlédnutím na možnosti)?

"No doufám, že nechcete, abych komentoval některá vyjádření na toto téma, jaká jsme měli možnost slyšet? Mám na mysli ta ve smyslu: Dejte důl horníkům. To je přece naprostá hloupost a ti horníci by se měli teď leda třást, aby se toho třeba ten Bakala nechytil a nekývl na to. On by jim to prodal třeba za korunu, oni by zkrachovali, ale jejich povinností by bylo ten důl zakonzervovat, a to stojí rozhodně víc než jednu miliardu. A tu samozřejmě nemají, takže by se tím nic nevyřešilo, jen by se problém oddálil," reagoval pro ParlamentníListy.cz na téma senátor Jaroslav Kubera.

Podle něj by ti horníci neměli propadat panice, protože zkušenost s omezováním těžby mají i na severu Čech, kde Kubera dlouhá léta působí jako primátor města Teplic. 

"Já vím, že ta situace na trhu práce je nyní o něco horší než tenkrát, to nepopírám a je třeba s tím počítat, nicméně na severu Čech se taky nejdříve zdálo, že půjde o katastrofu a nakonec ten trh většinu těch lidí absorboval a oni se poměrně rychle přeorientovali na jiné profese či třeba začali podnikat. I když mezi nimi bylo třeba hodně svářečů, když se pak po letech po nich zase objevila poptávka, už se k tomu povolání nehrnuli - přesto, že se většina z nich neodstěhovala. To je další věc - zatímco v zahraničí lidé běžně dojíždějí za prací desítky kilometrů či se za ní stěhují i přes celý kontinent, Češi se takto skoro nikdy nerozhodují. Mají mnohdy domky, králíky, rodinné vazby a nechtějí to měnit. Takže řešení, které by vyplývalo z toho, že by se ti horníci s rodinami někam přestěhovali, je dle mého naprosto liché. Mrzí mě však v takovýchto případech třeba to, že nejsou schopni ti lidé přistoupit na nějakou dohodu - že se sníží o něco všem platy, ale zůstane jim zachovaná práce... Vím, že ve velkých firmách v takovou chvíli nastoupí odboráři a zabrání tomu, protože to je jejich úkol - podobně jako v zahraničí. Přesto by i to řešení mohlo být," naznačil Kubera jednu z cest, jak krizi vyřešit. 

Koskuba připomněl, jak někdy může být naše země najednou zdánlivě velká

I podle Jiřího Koskuby je v tomto případě každá rada drahá. „Nemám patent na rozum, nejsem vševědoucí a již vůbec ne jasnovidec. Navíc jsem jen zaměstnanec a Pražan. Naše zemička nepatří k největším. Přesto si náhle člověk uvědomuje, jak daleko k sobě mohou jednotlivé regiony mít. Jistě, tu a tam o něčem čteme, slyšíme. Ale bylo by falešné dělat chytrého, když tam opravdu nežijete. A to, ve vší úctě, ona ani taková ta ‚soudružská‘ návštěva nenahradí."

"Nechci, ačkoliv je před volbami, tady dělat chytrého. Ostatně právě v tomto směru je v politickém sektoru konkurence obrovská. Ekonom by řekl, že trh je všeználky přímo přesycen,“ konstatoval v úvodu svého komentáře pro ParlamentníListy.cz primář nemocnice Na Bulovce a exposlanec ČSSD Jiří Koskuba.

Proč Koskubu vzpomínky na Železnou lady znekliďnují

Jak ale dodal, pochopitelně si uvědomuje, že je to pro severomoravský a slezský region další rána. „Trochu mi to tam připomíná kriticky nemocného pacienta, který jde od komplikace ke komplikaci. Nejen horníků je mi líto (za což si však nic nekoupí). Nerad bych taky někoho urazil, ale pochopitelně daleko více těch našich. Já totiž nevím, kolik z počtu ohrožených zaměstnanců je ze sousedních zemí – Polska a Slovenska. Nu a ‚nejen‘ říkám proto, že masivní ztráta zaměstnání jedné profese se dotkne i řady jiných. Na ně přímo či nepřímo navázaných. Proto se nedivte, že vám nejsem schopen odpovědět, zda vzniknou nepokoje a jak velké budou protesty. I když historicky právě u tohoto ctihodného povolání to bývá obvyklé. Na tuto otázku by jistě daleko erudovaněji odpověděli vysoce postavení politici z uvedeného regionu pocházející a také odborářští bossové. Obojích v politice je až dost. Podstatné navíc je, budou-li nepokoje, zda-li se tím něco vyřeší. Vzpomínky třeba na Železnou lady mne nenechávají klidným,“ pokračoval dál Koskuba.

Připomněl, že je "jenom" lékař. Aby mohl „něco“ léčit, musí stejně jako v medicíně vědět, co je vůbec příčinou (tzv. etiologií) té či oné „nemoci“.

Prostí lidé získali kuponové knížky, schopnější obrovské majetky. Baťové to ale nebyli…

„V tomhle případě se nemohu ubránit silnému pocitu, že kromě dalších faktorů rozhodně nelze přehlédnout způsob proběhlé všeobecné divoké privatizace. Ne, nehodlám tímhle výrokem deklasovat všechny změny, ke kterým po listopadu 1989 v naší zemi došlo. Možná bychom si ale měli konečně přiznat, že zdaleka ne vše bylo ‚košer‘. My prostí, obyčejní a světa neznalí jsme obdrželi kupónové knížky. Jiní, zřejmě schopnější, připravenější a bezpochyby i s patřičnými styky, obrovské majetky. Nic proti tomu, to ke kapitalismu patří. Jenom ta cesta…… Baťové to zhusta zrovna nebyli, že? Je značný rozdíl mezi tím, zda získáte či založíte své firmy s cílem dlouhodobého podnikání. A následně je také tak vedete. Nebo toliko za účelem neskutečně rychlého, až pohádkového zbohatnutí. To první zemi prospívá. To druhé jenom těm v terminologii našich pravicových stran taktně nazvaných ‚úspěšní‘. Pak se ale, ve vší úctě, nemůžeme divit, že to jaksi neklape. Chybička se vloudila. Kde a jaká? Na to by spíše než já měli odpovědět ti, co u toho byli. A to bez ohledu na jejich stranické barvy,“ řekl Jiří Koskuba.