Opět se zpozdila výplata sociálních dávek – tentokrát dostaly „černého Petra“ do rukou většinou maminky na mateřské dovolené a rodiny závislé na rodičovském příplatku. Jak v pátek ministryně práce a sociálních věcí  Ludmila Müllerová (TOP 09) přiznala, sociální dávky obdrželo se zpožděním více než 30 tisíc lidí. Zachoval se stát fér, když to ani dopředu neavizoval?

"Představa TOP 09, že jde ministerstvo řídit tak, jako firmu, je naivní. A projevuje se to i takto. V politice to zkrátka tak nefunguje. Možná, je na vině zase nějaký výdobytek moderní techniky, které jsem jinak fanouškem, ale která v různých institucích  dělá opravdu medvědí službu. Když uředníci stráví hodiny a hodiny nad něčím, co dříve šlo do jednoho šanonu a bylo hned k dispozici, není to dobré. Ale ta IT oddělení, jak se dnes říká všem těm, co za počítače na úřadech zodpovídají, prostě musí vykazovat činnost. Jenomže je třeba si uvědomit to, že ty novinky většinou nevznikají proto, že na Úřadech práce nebo jinde něco potřebují změnit , ale proto, že tam příjde nějaký agent a nabízí jim to, přesvědčuje je o tom, že je potřeba něco jinak. A dělá to samozřejmě kvůli vysoké provizi, která z toho kouká," řekl ParlamentnímListům.cz senátor Jaroslav Kubera (ODS).

Jak dodal, je však zapotřebí si uvědomit, že když si někdo pořídí dítě, hlavní podíl v tom, jak ho uživit, leží hlavně na rodičích. "Proto je třeba před rodičovstvím přemýšlet a přistupovat k němu zodpovědně. Stát přece nikoho nenutí, aby měl děti, to je přece každého osobní záležitost. Kdybych byl černým humoristou, k tomu, co se stalo v těchto dnech, bych řekl, že pokud to ty rodiny a maminy vydrží o několik dnů déle, pak vlastně ušetří. Ale vím, že se to takto zas úplně říci nedá. S malým příjmem, který chodí pravidelně ve stejném datu a najednou nepřijde, je výpadek několika dnů skutečně problémem. Možná by se tedy mělo stanovovat v písemném rozhodnutí o přiznání příspěvku také datum, ke kterému má být vyplácen. Pak by asi takovéto problémy nenastaly," pokračoval dál Kubera.

Kdo jiný, než stát, by měl být vzorem dokonalosti?

„Opakovaně se volá po kladných vzorech. Přitom kdo jiný, než stát sám, by takovým vzorem dokonalosti být měl. Každý si tedy sám může vytvořit názor, jak tomu je v případě státu českého. K tomu stačí maličkost – žít tady. Můžete být dokonce slepý a hluchý, i tak to lze poznat. Dokonce možná ještě citlivěji, než ti po zdravotní stránce šťastnější. Proto snad jen naprostý hlupák či ignorant si nemůže všimnout, že ne vše je OK. Přestože zde je demokracie, a tím, zvláště oproti dobám minulým, svoboda. Je však otázka, zda-li toho umíme využít. Stát totiž není žádná mýtická bytost. Je to instituce a jako u každé jiné musíme za ním vidět hlavně lidi. Politiky, úředníky, občany. Tedy sebe samotné. Z občanů se rekrutují kandidáti na politiky. Z nich si pak nyní sami, svobodně a dobrovolně zvolí voliči politiky. Nu a ti pak řídí, vybírají i ovlivňují úředníky. Aby nám společně, jako stát, vládli. Stát se v tomto zmíněném případě (a nejen v něm) jistě fér nezachoval. Nebylo to poprvé, nebylo to naposled. Navíc se stát při svých chybách chová velmi vychytrale. Vždy postihnou jenom část jeho poddaných. Tu seniory, tam živnostníky. Pak prosté policisty s hasiči, poté zase učitele, zdravotníky, nebo dopravce, restauratéry aj. aj.. Rozděl a panuj – to je stále nepřekonatelný způsob vlády. Proto nadávat na stát jaksi nestačí. Musíme za tím vidět konkrétní lidi, v našem systému pak i politické strany. Kdyby oni a ony nechybovali, nechyboval by ani stát. Zřejmě to však stále lidem v naší zemi zase až tak moc nevadí,“ reagoval na první téma komentáře pro ParlamentníListy.cz poslanec ČSSD Jiří Koskuba.

A dodal, že kupříkladu takřka každého z nás se během života dotknou kroky ministerstev financí, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. „Kroky těch současných se navíc prý většině lidí moc  nezamlouvají. Vládne jim poslední tři roky, jak známo, strana jedna jediná. Přitom preference TOP09 významně rostou. Nerozumím tomu. Asi tedy není komu, proč a zač se omlouvat. Bezmezná tolerantnost je sice nádherná ctnost. Čeho je však moc, toho je až příliš. Ale to je, prosím, můj čistě soukromý názor. Nerad bych působil jako nějaký opoziční štváč,“ uzavřel Koskuba.

Boj o energie – fotovoltaika a bulharské nepokoje kvůli ČEZu

Průšvih s fotovoltaikou pokračuje. A v Bulharsku kvůli vysokým cenám ČEzu lidé shodili vládu… Existuje nějaká šance i pro obyčejné Čechy, jak by se mohli bránit?

Další komentáře uplynulých týdnů Jiřího Koskuby a Jaroslava Kubery čtěte ZDE

„Ono to vlastně nepřímo souvisí s předchozím tématem. Problém ČEZu je stejně tak problémem státu – tedy politiků, úředníků. Je to takové jejich dítě. Přitom se obávám, že vlastně dnes to, co sami vytvořili, skrytě vládne a ovládá je samotné.  Pravda, možná někteří jsou za jisté „zásluhy“ odměněni – protože, mimo jiné, existují  správní a dozorčí rady. Tam by však měli být, zvláště u státní firmy, lidé nejen proto, aby hájili zájmy jí samotné, ale rovněž i nás ostatních. Těch, kteří jsou na podobných gigantech každodenně životně závislí. Vždyť ovlivňují náš všední život více, než jsme ochotni si vůbec připustit. Pochopitelně nezapomínejme ani na lobbisty. Tam, kde tečou miliardy, právě oni přeci chybět nemohou! Jenomže od nich snad nikdo nečeká, že hájí lid prostý. Taková představa by byla na hospitalizaci v psychiatrické léčebně. A nejlépe v klecovém lůžku,“ poznamenal k druhému tématu Koskuba.