Výsledky jednoho z průzkumů, který se zabýval stravovacími návyky dětí, ukázaly, že jsou na některých školách děti hladové. Potvrdilo se to například na ZŠ Ortenovo náměstí v Praze 7, kde se dokonce uspořádala pro takové děti sbírka. Potvrzují to však i poznatky neziskových organizací, které pracují v terénu. Jak bychom měli na tento problém nahlížet – jako na okrajový či jako rizikový kvůli možnému budoucímu vývoji?

„Jako opoziční politik bych měl zajásat a neprodleně zahrnout současnou vládu horou výčitek. Já jsem však o vámi popsaném případě neslyšel. Natož zde, v Praze. Musím přiznat, že až s takovou chudobou jsem se ani ve své medicínské praxi dosud nesetkal. A že si postupně zvykáme na mnohé!  Ale nejsem pediatr a nevím, neznám vše. Doba se opravdu změnila. V nemocnici se setkáváme čím dál častěji s příběhy, které jsme si v době minulé opravdu ani neuměli představit. Abych uklidnil některé fanatické rádoby pravičáky – tím nevolám po návratu ke starým pořádkům. Jak je i nám normálním socanům mnohdy až trapně některými potápějícími se protivníky či zjevně zaprodanými médii podsouváno. Ale tehdy jsem skutečně nikdy nepřijímal kupř. mladou invalidní důchodkyni s velmi těžkou diagnózou jenom proto, že jí po úpravě penze a současně i činže již nezbyly peníze na léky. Tak je prostě nebrala. Jak to mohlo dopadnout a taky jakým směrem jí byla za pana exministra Drábka upravena penze a naopak pak činže - jistě nemusím soudným čtenářům vysvětlovat,“ popsal příběh ze své praxe v komentáři pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.

Jak dodal, nemá tedy důvod informacím o některých hladových dětech nevěřit. „A přiznejme si, že by to mělo být a je zarážející. Byť neznám podrobnosti. Bohužel, tohle riziko v kapitalistické společnosti hrozí. Za vleklé krize pak o to více. Nehodlám tu však dělat chytrého. O vámi zmíněném problému hodně hovoří a publikuje pan profesor Jan Keller. Byť i pro mne je někdy až příliš levicový, to však neznamená, že nemá v mnohém pravdu. Sociální stát není přežité a ani sprosté slovo! Stejně jako tolik často omílaný neoliberalismus očividně není to pravé ořechové. Jistě, z pohledu miliardáře to může vypadat jako skvělá myšlenka. Ale z pohledu obyčejného člověka již méně. Současné extrémní rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými nabývá na rychlosti a dávno již přesahuje morální únosnost,“ konstatoval dále Koskuba.

Jak však poznamenal vzápětí, tím nevolá po rovnostářství, ani neútočí na slušné milionáře.

„Jenomže poctivý milionář zase nepřehlíží své slušné dělníky. Naopak, on je potřebuje. Stejně jako obyčejné zákazníky. Nejsem ekonom, ani sociolog. Tak snad na vysvětlení postačí, postavíme-li si vedle sebe pana Tomáše Baťu a některé postprivatizační boháče. Není kapitalista jako kapitalista. Když dva mají totéž, nedělali totéž. To by mělo být zřejmé soudným lidem i politikům bez ohledu na to, zda se hlásí k pravici či levici. Já se bojím, že právě tenhle zcela normální pohled jsme právě v hektických letech po listopadu 1989 ztratili. Špinavé peníze jsou a zůstanou špinavými. Tady i jinde. I když, pravda, nesmrdí. Měly by však. I jinému než výše zmíněnému panu profesorovi. V opačném případě se nedivme, že jsme, kde jsme,“ pokračoval Koskuba ve svém komentáři.

Někteří skutečně mají problém přežít v čistotě a bez hladovění

Jak doplnil, přestože nepatří k lidem, kteří za každou cenu jenom kritizují protistranu, neodpustí si rýpnutí do současného pana premiéra.

„Ve sněmovně jako představitel pravicové vlády pustil z úst mnohé. Ale když pravil, že čtyřčlenná rodina s celkovým měsíčním příjmem 25 tisíc korun je typickým představitelem střední třídy, tak jsem krom němého údivu až zděšení jako lékař zaznamenal v sobě i obavu o jeho duševní zdraví. Zřejmě již po léta nevyšel mezi lid na ulici. Očividně dlouho nezašel do obchodu či se složenkami na poštu. Stejně jako pan ministr Kalousek, který v TV naivně prohlásil, že ty ceny se zase až tak moc po posledním navýšení DPH nezvýšily. Přitom ten v úvodu zmíněný příjem je dnes pro mnohé realita. O bez vlastní viny dlouhodobě nezaměstnaných, handicapovaných či našich seniorech, tak těžce zkoušených a mnohdy i urážených, ani nemluvě! Tito zmíněným neoliberalismem „postižení“ mají vůbec problém v čistotě a bez hladovění přežít. O nějaké střední třídě si mohou nechat jenom vyprávět. A to by snad, sakra, měl premiér vědět,“ uzavřel první téma tohoto týdne poslanec.

Kolik takových dětí skutečně je, ptá se Kubera

Podle senátora Jaroslava Kubery, jsou pro něj informace o hladových dětech velkou neznámou. I proto, že se aktivně podílí na dění v Teplicích. „Myslím, že kdyby se u nás někde něco podobného dělo, určitě by se mi to doneslo. Nikdy jsem ale nic takového nezaznamenal, takže se spíš domnívám, že může jít o záležitost několika málo jedinců. A to ještě možná jen proto, že finanční prostředky těm dětem rodiče utratí jinak, než v jejich prospěch. Na druhou stranu připouštím, že některé rodiny na tom mohou být opravdu zle a pokud tedy takové jsou, měla by být hledaná náprava – třeba i prostřednictvím odborů sociální péče,“ řekl senátor ParlamentnímListům.cz.

Úvahy o tom, zda by těm rodinám, které jsou skutečně sociálně slabé pomohlo třeba to, že by finance od státu šly přímo do školních jídelen, aby dětem byly obědy uhrazeny, však podle něj nejsou asi zcela na místě.  „Všechny podobné kroky mohou vést ke zneužívání – viz například to čeho jsme svědky v oblasti ubytovávání sociálně slabých rodin, které platí předražené nájmy majitelům jen proto, že jim na to dává stát…Opravdu se domnívám, že cesta, jak zabránit tomu, aby některé děti nebyly hladové – jsou-li – je v řešení individuální konkrétní situace té rodiny. Jelikož si ale Česko nedávno prošlo třeba i projekty typu: „Jablka do škol“, které zcela určitě znamenaly vysoké náklady, stálo by za úvahu, aby se tyto prostředky spíš koncentrovaly právě na pomoc těm, co by se ocitli v nouzi a peníze na obědy nebo svačiny neměli. Možná už jen tím, že by hradili jen zlomek původní částky, by se vše zlepšilo,“ zauvažoval nad možnými cestami k řešení Kubera.

Statistika neříká tak úplně pravdu o nezaměstnanosti

Na základě dohody s Českým statistickým úřadem ministerstvo práce a sociálních věcí od začátku tohoto roku přešlo na nový ukazatel registrované nezaměstnanosti s názvem: Podíl nezaměstnaných osob. Ten vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku od 15 do 64 let. Tím pádem se může zdát, že nezaměstnanost v ČR není tak vysoká, jak se zdá. Ale…Domníváte se, že jistá kouzla s čísly lidem pomohou k většímu optimismu a spokojenosti?