V roce 1958 totiž vyšel zákon, který zakazoval kočovný způsob života. To zasáhlo desítky tisíc Romů, kteří žili jiným způsobem života než většina společnosti. Nyní byly jejich pojízdné domovy „narušeny“. „O tom, jak si pak mnozí Romové dělali uprostřed bytu ohníček z parket, jsme slyšeli snad všichni. Tito lidé žili naprosto odlišným způsobem života, než jsme zvyklí my,“ vysvětluje Jaroslav Kubera v rozhovoru pro Prvnízprávy.cz.

„Po generace žili ze dne na den, nikdy ve svém životě nic neplánovali a byli zvyklí žít tam, kde se zrovna nacházeli. Komunisté tehdy udělali pokus asimilovat je do většinové společnosti. Ale to nejde ze dne na den! Úspěšně někomu změnit způsob života, na který byl po generace zvyklý, je práce na staletí," míní senátor za ODS.

Pátrat po příčinách ale podle něj nemá až tak velký smysl, hlavní je řešit současné problémy. "To, co bylo kdysi, už nelze vrátit. Je třeba postupovat v této oblasti citlivě, ale důsledně. Nesmí se například opakovat situace, kdy sociální dávky dostávali lidé, kteří celý život poctivě pracovali a slušně žili a pak shodou okolností přišli o zaměstnání, a aby stejné peníze pobírali i ti, kteří celý život nedělali nic. To pak logicky vyvolává nevraživost a napětí," popisuje Kubera.

Navíc podle něj není pravda, že by Romové nechtěli nebo neuměli pracovat. „Pokud jsou schopni vykopat tři sta metrů zeminy, aby vytáhli ven kabel, který pak dají do sběru, znamená to, že by byli schopni dobře pracovat i na normálních výkopových pracích," dodává.