Rusko po listopadu skoro na 20 let zapomnělo na Čechy, tvrdí ruský expert

Kromě hosta Leonida Rešetnikova a místopředsedy Zdeňka Škromacha se semináře zúčastnili někteří senátoři, poslanci, politologové, odborníci zabývající se problematikou Ruska i zástupci laické veřejnosti, kteří mají o tuto problematiku zájem. Pozvání přijal i poradce prezidenta pro zahraniční záležitosti Hynek Kmoníček. Mediálním partnerem tohoto semináře byly ParlamentniListy.cz.

Je-li Rusko Evropa, pak ale velmi, velmi svérázná

Leonid Rešetnikov mimo jiné zmínil diskutovanou otázku, s kým má být Rusko, zda s Východem, či Západem. V této souvislosti připomněl výrok francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, kterého osobně považuje za posledního intelektuála mezi politickými elitami. Pak už prý následovali jen úředníci. „Tento francouzský prezident nám (Rusku) vytkl, že se stále dohadujeme, zda máme být s Východem nebo se Západem. «Copak nechápete, že máte všechno pro to, abyste byli samostatnou civilizací? Máte vše, co k tomu potřebujete – území, přírodní bohatství, lid, historii – prostě všechno, abyste se touto samostatnou civilizací stali.»,“ připomněl Rešetnikov slova bývalého francouzského prezidenta, která pronesl v roce 2005.

„Když nám říkají, že Rusko je Evropa, tak je třeba říct, ano, jsme skutečně velmi úzce spojeni s Evropou – kulturně, historicky, máme silné ekonomické vazby, ale dodejme zároveň, že jsme v takovém případě velmi, ale velmi svérázná Evropa,“ konstatoval s úsměvem ředitel RISI. Podle něj to není ani tak patrné v Moskvě nebo Sankt Petěrburgu, ale zato dál na východ, v Novosibirsku, Orlu, Kursku, Irkutsku se podstatně výrazněji projevuje, že je Rusko skutečně svébytnou civilizací. Samo o sobě to ale podle Rešetnikova nestačí. „Jestliže nedokážeme předložit našemu lidu zřetelné a jemu vlastní vidění světa, jako to udělali, byť z důvodu zcela vlastních zájmů, bolševici, v takovém případě není existence tak velkého státu opodstatněná,“ řekl Leonid Rešetnikov. Rusko by se, podle jeho slov, v takovém případě muselo zákonitě rozpadnout. Jenom v případě, že se vrátí ke svým původním kořenům, ke své vlastní podstatě, může být podle něj silným civilizačním prvkem současnosti.

Rusko na rozcestí

Podle ředitele RISI chybí nyní Rusku pevná osa pro všechny národy a národnosti Ruska. „Proto dnes Rusko stojí před velmi důležitým mezníkem,“ je přesvědčen Rešetnikov.

Cesta, kterou zvolil prezident Vladimír Putin, se k takovému mezníku právě přiblížila a dále existují podle šéfa institutu tři směry. První, liberálně demokratický, po roce 1990 v Rusku zcela propadl, a naprostá většina národa nepodpoří lídry tohoto směru – ani Navalného, ani Němcova či další. „Tu dobu si všichni dobře pamatují – nouze, opilství, šílená korupce, která je nezvladatelná do dnešního dne, takže tuto cestu jsme si už prošli a ta cesta propadla,“ říká Rešetnikov.

Další, komunistickou cestu, si podle něj také všichni pamatují a bylo na ní příliš mnoho obětí. „Existují sice nyní u malé části obyvatelstva projevy neostalinismu, ale není to proto, že by lidé chtěli konkrétně návrat oněch dob, ale chybí jim řád, pevný řád,“ dodává. Většina národa si podle něj navíc velmi dobře uvědomuje, že je to slepá ulička.

Pomohou k obrodě země tradiční hodnoty předrevolučního Ruska?

Jako nejvhodnější se podle Rešetnikova jeví třetí cesta, jejíž základy nyní staví prezident Putin, což je cesta propojení tradic předrevolučního Ruska s pozitivními prvky sovětského systému a novodobého demokratického státu. Mimořádně důležitou roli v tomto procesu hraje podle ředitele institutu také duchovní obrození Ruska a v tomto je pro Rusy důležitým signálem i postoj hlavy státu. „Prezident je pravoslavný aktivní věřící, a je to jeho osobní ryzí pozice. Hodně pomáhá církvi, a to nejen pravoslavné, ale i umírněným islámským církvím, jejichž duchovní jsou právě pro svou umírněnost a toleranci pronásledovaní,“ vysvětluje Rešetnikov. Podle jeho slov je jednou za dva - tři týdny zabit radikálními uskupeními některý z těchto umírněných duchovních. „Jsou z řad těch tradičních ruských muslimů, kteří přijali za svou ruskou státnost. Osobně jsem znal zástupce hlavního muftího Tatarstánu, který byl zavražděn před třemi měsíci. Ale o tom se vaše i jiná západní média málo zmiňují,“ komentoval Rešetnikov.

Proto chce prezident Putin a jeho nejbližší okolí nastolit třetí, demokratickou cestu, která by na základě obrozených starých tradic předrevolučního Ruska dala zemi onu ideovou osu, bez které nemůže existovat žádný stát, tím spíše velmoc, jako je Rusko.

Přes Stalinovy represe, byly tři čtvrtiny sovětských občanů věřící

Podle Rešetnikova je duchovní obrození pro Rusko klíčovou záležitostí, protože, jak tvrdí, Rusové svou duchovní osu nikdy neztratili. V této souvislosti upozornil na skupinu takzvaných „hledačů“, dobrovolníků, kteří hledají masové hroby, počínaje obdobím Občanské a 1. světové války. „Říkali mi, že když objevili jedno takové pohřebiště z roku 1936, nasbírali celá vědra křížků. A to z roku 1936, kdy tvrdý sovětský režim vládl popravami a represemi téměř 20 let. Přesto se, i v té nebezpečné době, 76 procent obyvatel hlásilo k pravoslaví. Proto také Stalin nechal veškeré průzkumy z těch dob prohlásit za přísně tajné,“ říká Rešetnikov. Tehdy si podle něj musel i Stalin uvědomit, že popravy a represe nic nezmohly proti víře, takže byly vlastně zbytečné.

Dnes, jak říká ředitel RISI, jsou chrámy plné, lidé do nich chodí, křtí se, berou se, a výjimkou nejsou ani bývalí politici či dokonce zpravodajci. „Znám jednoho, který byl kdysi dokonce klíčovým hráčem při organizování vazby mezi SSSR a Kubou. Nechal se pokřtít v pětašedesáti a v šestašedesáti se v chrámu ženil,“ usmívá se Leonid Rešetnikov, který sloužil 33 let ve zpravodajských službách SSSR a Ruské federace. On sám přimknul k pravoslavné církvi už počátkem osmdesátých let a dnes je členem eparchie Pravoslavné církve v Českých zemích a na Slovensku. „Mám tento pravoslavný chrám hned vedle,“ přiznává se s úsměvem. „A dnes je opravdu těžké najít kostel, který není přeplněný,“ dodává.

Incident s Pussy Riot přivedl nové věřící do pravoslavných chrámů

V této souvislosti zmínil Leonid Rešetnikov také incident s punkovou skupinou Pussy Riot. Konstatoval, že „reakce lidí byla taková, že počet věřících, navštěvujících chrámy se zvýšil o čtvrtinu.“ Někteří se podle něj na Pussy Riot naštvali za hanobení jejich církve, jiní šli původně ze zvědavosti, protože o tom slyšeli, ale pravoslaví je oslovilo. „Ruský člověk potřebuje duchovní ideál, potřebuje duchovní osu, bez níž se stává prostě živočichem,“ míní Rešetnikov. Právě toto duchovní obrození může být podle něj výraznou součástí oné osy, kolem níž může celé Rusko dobře fungovat.

Rusofobie má podle profesora Krejčího tři kořeny

Profesor Oskar Krejčí pak vysvětlil důvody rusofobie, která, jak říká, je dnes doslova propagovaná mainstreamovými médii. Podle něj jsou tři faktory, které vytvářejí představy o „nebezpečném Rusku“. Jako první zmínil Oskar Krejčí vojenskou hrozbu, za druhou označil nově vytvořené hrozby energetické bezpečnosti. „Tím třetím je představa, že Rusko je nedemokratické, a že mír je možný jen mezi demokratickými státy,“ konstatoval profesor.

„Vezmeme-li souhrnně tyto tři faktory, je třeba říct, že nikdy nebyla tak příhodnější doba pro vytváření dobrých vztahů s Ruskem, než je tomu v současnosti,“ dodal Krejčí. K vojenské hrozbě Ruska mimo jiné připomněl, že Ruská federace, na základě nařízení prezidenta Putina z roku 2010, investuje do obnovení a reformy své armády 700 miliard dolarů. „A i když se nám to zdá hrozně moc, musíme vzít v úvahu, že je to jeden roční rozpočet, ale pouze na vojenské výdaje USA,“ konstatoval Krejčí. Navíc poznamenal, že ročně vydávají USA na vývoj, inovace, výzkum a testování spojené s armádou tolik peněz, kolik tvoří celý jeden roční rozpočet Ruské federace. Z toho podle něj také vyplývá, že Rusko si v současné době ani nemůže dovolit konfrontaci konvenčními zbraněmi. „Na druhé straně, zůstává Rusko ve strategických zbraních plně konkurenceschopné,“ dodal Krejčí. Závěr tedy podle něj zní, že Rusko v konvenčních zbraních není hrozbou a vzhledem k rovnováze sil ve strategických zbraních, jsou ty zbraně v zásadě nepoužitelné.

Pokud jde o energetickou bezpečnost, připustil profesor Krejčí, že EU je nesamostatná, protože nemá dostatek energetických zdrojů. Připomněl, že z Ruska dostává EU přibližně 33 procent z celkových dodávek ropy, 31 procento z dodávek plynu a 20 procent uranu. „Jinými slovy není to nijak tragický objem, který by nás měl ohrozit,“ říká profesor.

Ředitel institutu zároveň připomněl, že Rusko má stejný zájem na prodeji energetických zdrojů, jako Evropa na jejich koupi. „Tak kdo je vlastně na kom závislý,“ směje se Rešetnikov. Podle něj jde spíše o uměle vykonstruované a zástupné problémy, které ve skutečnosti neexistují.

Mediální prostředí je rusofobní, říká Krejčí

Třetím faktorem je podle Krejčího mediální prostor, v němž se záměrně vytváří rusofobní nálady vůči Rusku. Chce-li se někdo dopátrat samostatně pravdivých informací, chce to podle něj skutečně profesionální zaujetí, jinak není šance. Z politiků toho podle něj není schopno 99 procent, takže jsou plně závislí na mediálním prostředí, které je rusofobní. „Podívejte se například na oslavy osvobození z II. světové války,“ připomněl Krejčí, že dvakrát byl promítnut film Tmavomodrý svět a jeden půlhodinový dokument o dobytí Berlína americké provenience, v němž se Žukov změnil v amerického generála, film se odehrával v režii hrdinných spojeneckých armád a Rusů, kteří se přišli pomstít. „Ani slovo o tom, že Rudá armáda měla v tomto boji velitelskou funkci,“ připomíná Krejčí.

Takto zmanipulovaný informační prostor pak pomáhá vytvářet rusofobní ideové stereotypy, které se promítají i do chování nejmladší diplomatické generace,“ kritizoval současný stav profesor Krejčí.

Jeho slovům dala za pravdu i senátorka Milada Emmerová (ČSSD), která byla zvolena za Rokycansko. „Mým volebním obvodem procházela takzvaná demarkační linie. Byla jistě chyba, když se před listopadem psalo a mluvilo pouze o tom, že nás osvobodil Sovětský svaz,“ připouští senátorka, která pochází z Plzně. Nesouhlasí ale ani se změnou, k níž došlo po listopadu 89. „Dnes jakoby neexistovalo nic, co by bylo na východ od demarkační čáry. Jako kdyby část dějin prostě zmizela, s čímž samozřejmě také nelze souhlasit,“ dodává. Také podle ní jsou média nekorektní ve svém informování o historii. „Jak pak máme věřit médiím, když není jistota, že nás ve stejném duchu ‚neinformují‘ také o naší současnosti,“ postěžovala si senátorka na neobjektivnost médií.

Pro Rusy mimo hlavní tahy je důležitější duch než litera zákona

„Myslím, že by více pravdivých informací o Rusku mělo být dostupné také širší veřejnosti,“ míní další účastnice setkání, místopředsedkyně SPOZ – Dita Portová. „Nejspíš bychom pak i lépe dokázali porozumět ruské mentalitě,“ komentovala postoj Rusů k legislativě, jak ho vysvětlil Leonid Rešetnikov. Ten konstatoval, že pro Rusy, zejména mimo Moskvu a Petrohrad je důležitější duch zákona. „Ruský člověk neposuzuje zákon, ale to, zda je to spravedlivé či nespravedlivé, a to už odedávna,“ říká ředitel RISI, který je zároveň doktorem historických věd. „A takový čkověk může dokonce odmítnout splnit zákon, dojde-li k přesvědčení, že je ten zákon nespravedlivý,“ říká Rešetnikov. Jak dodává, je pro obyčejné Rusy mimo hlavní metropole a tahy, podstatně důležitější duch, než litera zákona.

I další diskutující si stěžovali na nedostatek informací o dění v Ruské federaci. Že se tento jev ale netýkal jen české strany, potvrdil tak doktor Rešetnikov. „Bylo by chybou si myslet, že ten nedostatek informací byl jen na vaší straně. U nás se to dělalo bohužel záměrně a do roku 2007 jako kdybychom na téměř 20 let zapomněli, že Česko existuje, tak málo informací jsme měli o této zemi. Samozřejmě, kromě toho, že jste vstoupili do NATO nebo EU,“ zasmál se šéf institutu. Podle něj se pak už takřka nikde nedalo nic kloudného zjistit.“ Přitom, jak konstatoval, ze strany ruských firem je zájem velký. „Jen turistů sem vloni přijelo přes 750 tisíc a letos to bude určitě víc, počítám k milionu,“ připomněl Rešetnikov.

Stížnosti na mediální zpravodajství pršely z obou stran

„Také nedostáváme z médií žádnou informaci, a přesto, že se nejedná o „Čechofobii“, je to nepříjemné, protože jde vlastně o zamlčování reality a naší společné historie,“ kritizoval šéf institutu ruské informační zdroje. „Chybí nám ale i čeští zpěváci, česká hudba, česká kultura, kterou jsme dobře znali a měli rádi,“ vzpomíná Rešetnikov. Právě kultura podle něj hraje ve vzájemných vztazích národů a kultur neméně významnou roli, než ekonomika.

„Myslím, že rusofobie, která panovala, už odeznívá,“ řekl bývalý poslanec a předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka (ČSSD). „Hospodářské kontakty tu jsou, a pokud jde o chybějící informace, tak to se netýká jen Ruska. Zahraniční zpravodajství je u nás obecně na děsivé úrovni,“ dodal Laštůvka. Na semináři padla řada dalších otázek, například na Šanghajskou spolupráci či na jednání Ruska o Kurilských ostrovech.

Podle Rešetnikova je ještě hodně bílých míst v naší společné historii. Odborníci by tak prý měli ve studiu společných dějin jít rozhodně dál, před sovětské období. „Je mnoho styčných bodů v našich společných dějinách i v 18. i v 19. století, a jsou to zajímavé věci, které ještě doposud nikdy nebyly zveřejněny,“ konstatoval ředitel RISI. Jako historik na závěr vyzval své české kolegy ke společné práci při odhalování společných česko-ruských dějin.