Dámy a pánové, vážení hosté a vážení občané naší země, České republiky, je 17. listopad roku 2019.

Je třicet let od chvíle, kdy začala Sametová revoluce.

Třicet let od chvíle, kdy se průvod studentů vydal z Albertova na Národní třídu.

Třicet let od chvíle, kdy byla tato demonstrace brutálně potlačena a kdy začala nejvýznamnější událost v novodobé historii naší republiky.

Nebyla to první demonstrace toho roku. Série demonstrací proběhla už v lednu 1989 ke dvacátému výročí úmrtí Jana Palacha. Byly dost agresivně potlačené, jako nikdy předtím. Spojené s vězněním disidentů. Další demonstrace proběhly 21. srpna a 28. října 1989. A nebyli tam jen Češi a Slováci, ale i Poláci a Maďaři. A mnoho z nich bylo zatčeno, včetně štábu maďarské televize. Děkuji všem svým přátelům, že tu dnes jsou námi. Děkuji předsedovi Německého spolkového sněmu Wolfgangovi Schäublemu i všem třem premiérům, Mateuszovi Morawieckému, Viktorovi Orbánovi i Peterovi Pellegrinimu.

Nezapomínáme, že to byli právě Poláci, kteří si jako první vybojovali svobodné volby. Nezapomínáme, že Maďaři jako první prostříhali díru do železné opony. Co trvalo v Polsku deset let a v Maďarsku deset týdnů, tak pak v Československu trvalo už jen deset dnů. Těsně předtím, 9. listopadu, němečtí občané zbořili symbol studené války, Berlínskou zeď, a dodali tak odvahu ostatním, aby bojovali o svoji svobodu.

V Československu se demonstrovalo už o rok dřív, v roce 1988. Pád režimu byl ve vzduchu. Ale rok 1989 byl přelomový.

17. listopad 1989.

Albertov. Pietní akce k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Dav se vydal po nábřeží na Národní třídu. Více než 10 000 demonstrantů.

Co následovalo, jsme všichni viděli. Každý z nás. Mnohokrát. Tehdejší pořádkové služby demonstraci brutálně napadly, rozehnaly a část z demonstrujících pozatýkaly. Nejméně 500 lidí bylo zraněných. Přesné číslo nevíme, řada z nich ani nevyhledala lékařské ošetření.

Okamžitě poté začaly v pražských divadlech diskuse se studenty, kteří tam přišli přímo z Národní třídy.

Vzniká stávkový výbor na DAMU, vzniká také iniciativa Most a o dva dny později…

Občanské fórum.

Václav Havel.

Jeho odvaha za komunismu a za sametové revoluce byla obdivuhodná. I když názory na něj se různí, jak už to bývá u všech výrazných osobností.

Jak jistě víte, já jsem byl členem komunistické strany. Nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel. Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu. Dnes jsem tady, zvolený premiérem naší země ve svobodných demokratických volbách, a proto chci alespoň zpětně vyjádřit vděk a pokoru.

A proto bych také chtěl, tady na tomto místě, říct:

Díky vám, kdo jste měli odvahu a vyšli 17. listopadu roku 1989 z Albertova na Národní třídu.

Díky vám všem, studentům a hercům pražských divadel, kteří jste se hned 17. listopadu v noci začali zabývat brutálním zásahem komunistické bezpečnosti proti pokojné demonstraci.

Díky vám, kdo jste založili iniciativu Most a kdo jste pracovali ve všech iniciativách, spolcích a organizacích, a vám všem, kdo jste pracovali v disentu a v exilu.

A hlavně díky vám všem, kdo jste založili Občanské fórum.

Výsledek?

Do měsíce a dvanácti dnů jsme měli novou Ústavu, novou vládu a nového prezidenta!

Díky vám, kdo jste byli ve vládě, která nás přivedla k prvním svobodným volbám v roce 1990.

A díky vám všem, kteří jste nás přivedli v roce 1999 do NATO.

A také díky vám všem, díky kterým jsme v roce 2004 vstoupili do Evropské unie a do schengenského prostoru.

Díky vám, kteří chodíte volit. A díky vám všem, pro koho jsou volby tak důležité, že přesvědčujete lidi kolem sebe, ať jdou volit.

A díky vám, kdo vyjadřujete svůj názor a komu záleží na tom, v jaké zemi žijeme. Komu není lhostejný osud naší země. I když se v politických názorech můžeme lišit. A lišíme. Od toho jsou politické názory. Od toho existují politické strany. Strany od slova stranit někomu, něčemu. Žádná strana nespojuje všechny a každá se pere o své místo na slunci, ale pokud jsou to strany demokratické, pak v tom nevidím žádný problém. I když je pravda, že bych byl rád, kdybychom se na těch zásadních krocích pro budoucnost České republiky dokázali i napříč politickým spektrem shodnout. Protože jak víte, já pracuji a chci dále pracovat jako premiér pro všechny občany naší země.

A protože to hlavní je, že jsme všichni Češi. Občané svobodné a demokratické České republiky. Občané země, která má skvělé pracovité a kreativní lidi.

A vsadím se, o co chcete, že ještě předběhneme spoustu ostatních zemi nejen v rámci Evropy, ale i celého světa. V HDP na obyvatele jsme už předběhli Španělsko, tlačíme se na Itálii a brzy doženeme i Izrael a Nový Zéland.

Měli bychom být hrdí na to, čeho jsme dosáhli. Hrdí na to, kde jsme dnes.

Díky vám všem, kteří jste tohle všechno umožnili tím, že jste pracovali. Že jste vychovali děti. Že se společně nám všem povedlo to, co zažíváme právě teď.

Nejlepší a nejsvobodnější období České republiky, jaké pamatujeme. Období, které je unikátní v rámci staleté historie naší země. A víte, co je nejdůležitější? Udržet získanou svobodu a demokracii pro příští generace.

Určitě víte, že České republice se daří.

Ano, daří.

Máme skvělé ekonomické výsledky, nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, investujeme do vzdělávání našich dětí, vědy a výzkumu, zvyšujeme důchody a platy, podporujeme mladé rodiny a jsme sedmou nejbezpečnější zemí v Evropě a dvacátou nejšťastnější na světě.

Už dnes chodí spousta lidí z Evropy žít a pracovat k nám do České republiky. Lidé z Francie, Velké Británie, Španělska, Američané. Nabídka práce je na vysoké úrovni. Nízká nezaměstnanost, spousty pracovních míst. Vysoká životní úroveň. Unikátní bezpečnost a bezstarostnost na našich ulicích.

A my se nechceme zastavit. Naše země se nechce zastavit. A nezastavíme se!

Česká republika je nejkrásnější země na světě. Nádherná čistá příroda, úchvatné kulturní dědictví a hlavně lidi! Skvělí, houževnatí, kreativní, vynalézaví, neuvěřitelně zruční. Nejlepší na světě. To víme a cítíme všichni.

Říká se tomu vlastenectví.

Slovo, kterému se v poslední době leckdo vysmívá, nechápe ho nebo ho považuje za kontroverzní. Vlastenectví je, že jsme pyšní na zemi, na její kulturu, historii, krajinu, přírodu a tradice, na její úspěchy, hrdiny, talenty, ale i na práci obyčejných lidí. A my v České republice máme být na co pyšní. A to slovo taky znamená, že v základních věcech táhneme za jeden provaz a že do přirozených diskusí, různých názorů, sporů a rozepří nemísíme nenávist.

Zatím jsme nedokázali spoustu z toho, co lidé v roce 1989 čekali. Ale nevzdáme to, pracujeme na tom, aby se lépe měli všichni, tedy i ti, na koho se v minulých letech někdy zapomínalo.

Přejme si dnes my všichni navzájem, v den našeho významného výročí, ať se nám to daří. A pracujme na úspěchu naší země všichni společně. Bez zbytečné zloby, agrese a nenávisti. Nemusíme spolu vždy souhlasit, nemusíme mít stejné názory. Jsme ale skvělá země plná skvělých lidí, kteří mají na to světu dokázat, že ve všech aspektech života se můžeme měřit s těmi nejvyspělejšími zeměmi na světě. Měli bychom to vědět všichni, tak ať to ví celý svět. Držím nám všem i naší krásné zemi palce!

Děkuji vám všem za pozornost.