Vážení spoluobčané,

po hezkém létě začíná podzim a my se opět nacházíme ve velmi složité situaci. Budu k vám jako vždycky upřímný a otevřený.

Epidemie je zpět. Bohužel. Čísla nákazy závratně rostou.

V posledních dnech nám byly předložené scénáře vývoje, které mě značně znepokojily. Bylo to podobné, jako když nám začátkem března analytici ukázali matematické modely, kterým bylo složité uvěřit, ale po třech dnech, když vycházely jsme rázně udělali zásadní opatření. Zachránili jsme tím tisíce životů. Proto jsme první vlnu zvládli tak dobře.

Ke konci jara jsme ale měli pocit, že vir odešel a od 1. července jsme zrušili povinnost nosit roušky všude. Tehdy jsme těch opatření měli všichni až po krk, všichni jsme se chtěli volně nadechnout a užít si léto jak jsme zvyklí. Bylo to poté, co jsme zarazili šíření nemoci jako jedni z prvních v Evropě. Měli jsme jen minimum mrtvých, což nás tehdy možná ukolébalo v představě, že to s tím virem není tak zlé. I já jsem se nechal unést nastupujícím létem a atmosférou ve společnosti. To byla chyba, kterou nechci zopakovat. Od března jedeme sedm dní v týdnu a bojujeme s touto ojedinělou situací, na kterou nemohl být nikdo připraven.

Jak ale vidíme kolem sebe a každý den čteme v médiích a na sociálních sítích, naše společnost je rozdělená. Jsou tu lidé, kteří nosí roušky a podporují všechna opatření, a pak jsou tu lidé, kteří považují virus za obyčejnou chřipku. Můžu to chápat u mladší generace, protože tam nakažení většinou ani nevykazují příznaky a po karanténě se vrací zpět do normálního života. Ale pro starší lidi, kteří navíc mohou mít zdravotní komplikace, jako například vysoký tlak, plicní či srdeční onemocnění nebo cukrovku, je koronavirus vážné ohrožení. Právě starší a nemocné lidi musíme ochránit.

Slyšel jsem, že nenošením roušek chtějí někteří občané vyjádřit protest proti vládě a vládním opatřením. Těmto lidem bych ale chtěl vzkázat: ty roušky nenosíte kvůli Babišovi, Vojtěchovi, Prymulovi, ale kvůli vašim rodičům a prarodičům, kvůli vašim blízkým, kvůli vašim kamarádům a známým.

Teď už vážně nejde o politiku, nikdo nechce nikoho z plezíru omezovat. Rouška neohrožuje svobodu a demokracii. Ale její nenošení ohrožuje životy. Sám jsem viděl případy, hlavně v Praze, kdy lidi nerespektovali ani ty úplně základní pokyny. Nošení roušky není o svobodě jednotlivce, ale o osobním pohodlí. Ano, je to otravné a ne moc příjemné – ale zachraňuje to naše životy. A já jako předseda vlády prostě nechci dopustit, abychom měli miliony nakažených a tisíce mrtvých.

Četl jsem dnes jeden komentář na sítích, který přesně vystihuje situaci ve veřejném prostoru: „Téměř každý je teď epidemiolog.“ Bohužel ale nejvíce polopravd a omylů šíří i někteří lékaři, kteří nejsou epidemiology. A ti svými výroky pak matou ostatní, a to ani nemluvím o masově sdílených příspěvcích na sociálních sítích, které lidem radí nenosit roušku.

A pokud nám ale někdo dává za vzor Švédsko, které má stejný počet obyvatel, jako Česká republika, tak bych rád uvedl, že Švédsko šlo cestou promoření, což vyústilo v to, že tam zemřelo celkově 5865 lidí s covidem. Jedenáctkrát více než u nás. Také tam mají zakázané všechny kulturní akce nad padesát lidí. Jinými slovy opatření jsou tam dnes přísnější než doposud u nás.

Je jasné, že se opatření spoustě lidí nelíbí a líbit nebudou. Ale musíme je teď dodržovat. Kvůli sobě, kvůli ostatním a kvůli tomu, abychom i touto vlnou prošli v relativním pořádku. Proto si dovolím zopakovat základní pravidlo boje proti viru.

Tři R.

Ruce, roušky, rozestupy.

Naše vláda se snaží myslet na všechny skupiny obyvatel. Na velké i menší skupiny lidí, zaměstnance, živnostníky i zaměstnavatele. A budeme to dělat i nadále, proto už nechceme vypnout ekonomiku tak jako na jaře. Zároveň ale musíme především myslet na ochranu životů našich občanů. Je to těžké rozhodování. Ale snažíme se najít rovnováhu mezi ochranou zdraví našich lidí a naší ekonomikou.

Je mi líto neustálých sporů, útoků a obviňování. Pojďme toho teď na chvíli nechat, čas na skládání účtů zase přijde. Situace je vážná, ale vím, že to zvládneme, protože v těžkých chvílích se náš národ vždycky dokázal semknout.

Chci moc poděkovat našim hygienikům, armádě, zdravotníkům, sestřičkám, medikům, laboratořím, ajťákům, policistům, hasičům, záchranářům a dobrovolníkům! Mají za sebou těžkou dobu. A ještě těžší před sebou.

Chci poděkovat vám všem, kteří jste se spojili a snažíte se epidemii zastavit, třeba i jen tím, že si vezmete tu často nenáviděnou roušku.

Chci také poděkovat ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi, který dnes oznámil svou rezignaci, za práci, kterou pro zdravotnictví vykonal. Je to slušný, poctivý a velmi pracovitý člověk, kterého jsem si kdysi přivedl na Ministerstvo financí a v podstatě si ho vychoval, takže k němu mám speciální vztah. Přinesl do politiky slušnost a úctu a jsem přesvědčen, že se na něj jednou bude vzpomínat jako na nejlepšího ministra zdravotnictví. Na rezortu udělal víc práce než většina jeho předchůdců. Boj s první vlnou viru zvládnul neuvěřitelně. Chápu, že už toho na něj muselo být moc, že byl znechucený a unavený politikou a médii a rozhodl se odejít. Dekuju mu. Za vše. A přeju mu v životě i další kariéře jen to nejlepší.

Teď jde o to, jestli dokážeme respektovat, že tu žijeme všichni společně. Každý sám si musí odpovědět na otázku, zda je ochoten obětovat něco ze svého pohodlí pro ostatní.

Pojďme si nyní všichni řici, zda nám stojí za to, že na základě naší neochoty, dočasně změnit svoje chování, třeba i někdo jiný, klidně i náš blízký, zemře. A to nikdo nechceme.

Zvládneme to, ale jen společně, stejně jako na jaře. Právě proto zase musíme být zodpovědní, ohleduplní a důslední v dodržování pravidel. Pro každého to bude těžké.

Co nás teď čeká?

Urychleně dobudovat integrovaný systém s velkokapacitními call centry. Zajistit dostatečný počet odběrných míst a kapacity laboratoří, které budou hlásit lidem výsledek odběrů do čtyřiceti osmi hodin. Spustit systém sebereportování, který zrychlí celý proces a ušetří čas hygienikům i občanům. A dostatečnou kapacitu lůžek pro pacienty s covidem ve středním a těžkém stavu. Je důležité, aby byla udávaná kapacita krajských a fakultních nemocnic okamžitě k dispozici a hlavně odpovídala realitě. A ještě důležitější je ochránit zdravotnický personál za každou cenu.

Nechceme zavírat ekonomiku a ohrozit zaměstnanost. Stejně jako vy to chceme zvládnout jen s opatřeními, která náš život omezí co možná nejméně.

Pojďte nám s tím prosím pomoct! Pojďme se znovu semknout. Koronavirus jsme porazili jednou, porazíme ho i podruhé. Věřím, že to zvládneme znovu.