Přijel jsem před chvilkou z Vejprt. Asi jste viděli, co se tam stalo, osm mrtvých v domově pro osoby se zdravotním postižením. 17 lidí museli odvézt do nemocnice, z nich jsou 3 ve vážném stavu. Místní lidi, a hlavně starostka jsou samozřejmě zdrcení, pro mnoho z nich byli klienti jako jejich rodina. Chci vyjádřit soustrast všem pozůstalým. Je mi to hrozně líto. Nejhorší tragédie od roku 2010. Kdyby tam nebyli dobrovolní hasiči z Vejprt do 10 minut, bylo by to ještě horší.

Ráno jsem vstal a chtěl dokončit tenhle příběh, ale pak přišla zpráva o té tragédii. Hned jsem zavolal ochranku a jel na místo. Starostka Vejprt Jitka Gavdunová byla velice rozrušená, protože o jednoho z těch postižených, který v domově zahynul, se starala i u sebe doma.

Do Vejprt jsem jel hlavně nabídnout pomoc vlády a taky, abych zjistil, jaká opatření musíme přijmout, aby se takovým tragédiím dalo v budoucnu předejít. Po mně přijel náměstek hejtmana Martin Klika a generální ředitel Hasičského záchranného sboru Drahoslav Ryba. Zasedla bezpečnostní rada kraje, které jsem se zúčastnil, a na ní jsme se domluvili, jak pomůžeme lidem, kteří přežili a teď nemají kde bydlet. Musíme samozřejmě pomoct i s rekonstrukcí budovy.

Dál mě starostka požádala, abychom řešili kompetence ošetřovatelů a nedostatek pracovních sil. Mezi našimi občany totiž zaměstnance nenachází, a tak si vybrala 10 uchazečů na Ukrajině. Zatím je ale nemůže využít kvůli administrativě na české straně.

Další problém. Vejprty jsou na hranici s Německem a starostka by si přála možnost přímého kontaktu s hasiči z Německa a ne přes stávající zdlouhavé postupy. Němci tam sice poslali záchranky, ale ne hasiče. Jako první zasahovali dobrovolní hasiči z Vejprt, kteří jsou strašně obětaví. Jak už jsem vám psal na začátku, byli tam do 10 minut od hlášení.

Všechny tyhle věci budeme řešit na vládě a já jsem se starostkou v přímém kontaktu. Komunikace s ní, náměstkem hejtmana i šéfem hasičů je bez problémů. Dobrovolné hasiče je třeba podpořit, protože i když jezdí k zásahům jako teď ti z Vejprt, nemají podmínky jako profesionálové. O tom jsem vám psal už minule.

Musíme zajistit, aby se taková tragédie už nikdy nemohla zopakovat. Zatím to vypadá tak, že v domě nebyla elektrická požární signalizace. Pravděpodobně bude potřeba uzákonit povinnost ji v takových zařízeních mít, není to až tak velká investice.

Tak jo, a teď hlášení, jak jsem ho pro vás včera naťukal. Plánoval jsem totiž, že se s vámi podělím o jednu věc, která mi leží na srdci. Boj proti plastům, proti zamořování naší planety. Ono stačí, když si dáte míchaný vajíčka a kafe v Mekáči. Za pár minut to máte na stole, za dalších pár minut v sobě. Pak se podíváte, co po vás zbylo. Krabička, kelímek, plastová vidlička, plastovej nůž. Vlastně je to daleko větší hromada než samotného jídla, které v tom bylo zabalené. Na táckách okolo leží plastová brčka, jak si lidi dávali k hambáčům colu. Kila plastu. Teď neútočím speciálně na McDonald's, fakt ne. Moje vzpomínky na všechny vánoční trhy, tancovačky, poutě jsou spojené se svařákem v plastovém kelímku, s klobásou porcovanou na stojáka plastovým nožíkem, s hranolkami, co si člověk po jedné napichuje na vidličku. Tehdy, před desítkami let jsme vůbec nepřemýšleli, co s tím plastem bude, až dojíme. No a teď je všude. Od Afriky po Antarktidu. Mají ho v sobě mořské ryby i my sami. O mikroplastech jste určitě už četli.

Doporučuju vám navštívit výstavu Voda a civilizace, pokud jste ji ještě neviděli. Už jsem vám o ní psal, odkoupili jsme ji od Olgy Menzelové a nechal jsem ji vystavit před Kramářovou vilou. Uvidíte tam, že v oceánu je plovoucí ostrov plastů velký jak Texas, běžte se podívat a uvidíte tu hrůzu.

Takže co s tím uděláme? Tohle fakt není otázka na generace, které přijdou po nás. Musíme to řešit hned teď. A právě teď pracujeme na zákonu, který úplně zakáže jednorázové plasty, jako jsou příbory nebo brčka. Ministr Richard Brabec ho předloží vládě do října, abychom ho stihli schválit a mohl platit nejpozději v půlce příštího roku. Tehdy začne v celé Evropské unii platit směrnice o jednorázových plastech. O těchto termínech mě informoval kolega Brabec, ale apeluju na něj, aby přípravu zákona zkrátil. Neumíte si představit, jak jsou někteří úředníci pomalí.

Každopádně, my jsme proti plastovému odpadu začali bojovat mnohem dřív, než Evropská komise přišla se svým návrhem zákona. Spustili jsme kampaň Dost bylo plastu a začali s osvětou mezi firmami, městy i kraji. Přesvědčili jsme spoustu z nich, aby udělaly víc, než co jsou povinní ze zákona. Začali jsme s fastfoody a kavárnami, pak hotely, restauracemi a postupně udělali výzvu pro všechny podnikatele i jednotlivce, kteří se můžou zaregistrovat na webu ČR2030, který dávám do komentářů. Už tam jsou třeba Bageterie Boulevard, LIDL, Penny, Benzina, IKEA… Kampaň můžete sledovat nejen na webu i Instagramu.

Víte, my nebojujeme proti plastu jako materiálu. Je jasné, že je mnohdy nenahraditelný a taková plastová taška, kterou vezmete opakovaně na nákup, je mnohem ekologičtější než jednorázová papírová. Chceme ale zarazit to brutální plýtvání a zamořování životního prostředí. Kdo chodíte na fesťáky, určitě jste už narazili na plastové půllitry, za které se vybírá vratná záloha, takže si lidi dávají sakra pozor, aby ho nezahodili. A k tomu mají šikovnej háček za opasek.

A co plastové tašky v obchodech? Dokud byly zadarmo, lítaly po ulicích, visely na stromech… Od chvíle, co jsou za peníze, i když jen za pár korun, tak si je lidi radši strčí do kapsy a použijou pro další nákup. A podle průzkumu u obchodníků jejich spotřeba od té doby klesla o 80 procent. Jediný, co museli lidi změnit ve svém životě, bylo myslet na to. Nezapomenout tašku doma.

Já věřím, že člověk musí umět pořád přijímat nové informace a učit se nové věci. Dělám to já ve svých 65 letech. Možná víc než kdykoli předtím. A my všichni se musíme tváří v tvář klimatické změně učit víc než v minulosti.

Nejde jen o jednorázové příbory a brčka. Všichni si kupujete věci přes e-shopy a určitě jste si všimli, že vám věci chodí v mnohem větších krabicích, než je potřeba. Krabice narvané polystyrenem. I v obchodech se dávají hračky, kosmetika a plno dalších výrobků do zbytečně velkých obalů jen proto, aby vypadaly hodnotněji.

Jasně, že brčka a příbory tu celosvětovou otravu plastem nevyřeší, chystá se mnohem větší revoluce, která se bude týkat všech výrobců a obchodníků. Oni budou muset přijít na to, jak plasty nahrazovat a recyklovat. Musí se pro to určit jasná pravidla na úrovni Evropské unie a my na jejich tvorbě budeme spolupracovat hlavně v rámci V4, Německa a Rakouska. Když je vůle, tak to jde. Vemte si, že Evropská unie už třeba prosadila, že od dubna 2021 budou muset výrobci prodloužit životnost spotřebičů a zajistit pro ně náhradní díly na trhu ještě 10 let od data výroby. Věci se mají dát opravit, ne vyhodit na skládku a každé dva roky kupovat nové.

Plýtvání do 21. století nepatří. A víte, co sem dalšího nepatří?

Zvířata v cirkusech.

Mluvím teď o slonech, tygrech, leopardech, medvědech a dalších exotických zvířatech. Pozval jsem k sobě slečny z organizace Svoboda zvířat, které se mi ozvaly, protože jim vadí chystaná novela zákona od Ministerstva zemědělství. Prý zvířata nedostatečně chrání. Podle ní totiž cirkusy budou muset získat licenci na chování a množení divokých zvířat, pokud prokážou, že se o ně kvalitně starají. Zástupci Svobody zvířat ale tvrdí, že tenhle systém jde obcházet a zneužívat, jak už se ukázalo v zahraničí, navíc podle průzkumu si 74 procent Čechů nepřeje, aby se v cirkusech taková zvířata chovala a drezurovala.

Musím se přiznat, že k těm 74 procentům patřím i já. Určitě budu prosazovat pozměňovací návrh, aby cirkusy nemohly chovat divoká zvířata. Žádná licence. Měli bychom to úplně postavit mimo zákon. Vzpomeňme si na případ týraných a zabitých tygrů.

Hned po slečnách ze Svobody zvířat za mnou přišli zástupci cirkusáků, aby zase dali svůj pohled na věc. Se zákazem slonů v cirkusech problém nemají, ale tvrdili mi, že se o exotické šelmy umí postarat líp než kdejaká zoo a že se u nich zvířata aspoň pobaví a jsou ve formě, motivují je… Tak jsme schválně hned vytočili ředitele pražské zoo Miroslava Bobka, co na to říká. Jejich tvrzení mi nepotvrdil.

Tady je jeho citace:

„Nesouhlasím s využíváním divokých zvířat v cirkusech, a to zejména z důvodu welfare. Nicméně vnímám i kulturně-historické hledisko a nebyl bych proti nemnoha opravdu opodstatněným výjimkám v těch případech, kdy je o zvířata dobře pečováno a kdy jde o dlouhou tradici. Tyto výjimky by se však v žádném případě neměly týkat např. slonů. K “týracímu” zákonu obecně vydala své stanovisko předloni v říjnu Unie českých a slovenských zoo a na jeho platnosti se nic nezměnilo. mb“

Tenhle zákaz se dotkne nějakých 15 cirkusů. Myslím, že nepotřebují medvěda na kole, aby k sobě lidi přilákali. Mezi námi, žádný živočišný druh nedokáže udělat takovou show jako člověk. Viděli jste třeba Cirque Du Soleil?

Jo a když jsme u zvířat, chtěl jsem vám napsat o té veverce od Jany Mračkové Vildumetzové. Je to maskot Zimní olympiády dětí a mládeže. Paní hejtmanka mě požádala, abych tuhle super akci trochu zpropagoval. Veverka Čiperka je vítězný návrh od dětí z mateřských a základních škol. Olympiáda začala už dneska v 15:00 v karlovarské KV Aréně. Přijede 1980 sportovců a trenérů. Je to už 9. ročník a Karlovarský kraj se poprvé ujal jejího pořádání. Určitě koukněte na info v komentářích. Jsem rád za každou sportovní akci pro naše děti.

Tak pojďme dál, minule hned na začátku jsem vám psal o případu 11leté Alexie, která má prý jít do ústavu, aby se tam naučila mít ráda svého otce. Psali to tak v Blesku a mně i mé ženě to zvedlo žaludek. Nemohl jsem to nechat jen tak, ale na druhou stranu jsem k tomu neměl žádné spolehlivé informace. Tak jsem se potkal tenhle týden s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou a advokátkou, která zastupuje v tom případu otce a požádala mě a paní ministryni o schůzku. Tak jsem ji samozřejmě přijal. Paní advokátka přinesla důkazy, které odpovídaly rozhodnutí krajského soudu v Brně. Podle něj totiž má být dcera svěřená právě otci, kterého soud vyhodnotil jako vhodnějšího rodiče k výchově. Zároveň byla vyvrácená tvrzení, že otec byl odsouzený za sexuální delikt páchaný na matce, nebo dokonce na vlastních dětech. Ve skutečnosti to byl pokus matky dostat otce do vazby, kriminalizovat a odstranit z výchovy dítěte. Právě to se nakonec obrátilo v její neprospěch a sama matka byla za to trestně stíhaná. No a matka malé Alexie má ještě další 2 děti s jiným mužem. I jeho zastupuje stejná advokátka, a prý i u těch 2 dětí matka brání, aby se s ním děti stýkaly. Čili další opatrovnický spor. A aby toho nebylo málo, tak má ještě 1 dítě s dalším mužem. Celkem tedy 4 děti se 3 otci. Když jsem si to vyslechl, musel jsem uznat, že se média v tomhle případě příliš hnala za senzací. Je potřeba věřit tomu, že naše justice rozhoduje spravedlivě.

Když už mluvím o Brně, tak pojďme rovnou na výjezd, který jsme s kolegy ministry měli v Jihomoravském kraji.

Koukám se do mailu narodnikonzultace zavináč vláda tečka cz, kam mi posíláte svoje podněty k našemu Národnímu investičnímu plánu. A lidi z jižní Moravy nejvíc zajímá a trápí co? No jasně, dálnice, silnice, obchvaty. Stejně jako v Olomouckém kraji, kde jsme byli s ministry před týdnem. Jeden pan inženýr mi třeba píše o dostavbě dálnice D52 z Pohořelic na hranici s Rakouskem:

“Po naší tzv. Sametové revoluci jsem – samozřejmě mimo jiné – čekal, že ten kousek z Pohořelic do Mikulova bude postaven velmi rychle a měl jsem zlost na Rakušany, že s tou výstavbou otálejí. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že ani za 30 (slovy: třicet) let se tato dálnice neprodlouží ani o kilometr, měl bych jej za naprostého blázna. Neuvěřitelné se ale stalo skutečností. V roce 1989 mi bylo 39 let. Příští rok (pokud dožiju) mi bude sedmdesát. Dálnice nikde. ”

Pán si otevřel náš Národní investiční plán a speciálně tuhle stavbu si v něm vyhledal. Máme tam datum zahájení 2022 a já mu ještě k tomu řeknu tohle:

Dálnice D52 je rozplánovaná na úseky. Podle mě to je ukázka šíleného šlendriánu a utrácení. Dálnice D52 přes Mikulov nedává moc smysl, protože kdybyste se podívali na mapu, tak stačilo na dálnici D2 z Brna do Bratislavy uhnout u Břeclavi a mohli jsme mít už dávno dálniční spojení s Vídní. D52 přes Mikulov je dražší řešení, které se neustále komplikuje kvůli ekologům. Uvidíme, jestli navzdory jejich připomínkám začneme v příštím roce stavět obchvat Mikulova, který je součástí samotné dálnice. V roce 2022 bychom měli zahájit stavbu úseků v délce celkem 10 kilometrů a zprovozníme je snad v roce 2025. Taky v roce 2022 začneme se stavbou úseku Nová Ves – Vodní nádrž Nové Mlýny, který bude dokončený v roce 2026. Zároveň zahájíme poslední etapu D52, kterým je přechod vodní nádrže Nové Mlýny. Dokončení celého spojení na hranice je v plánu v roce 2028. Jasně, je to spousta let, ale jak jsem řekl, ta dálnice je špatně naplánovaná a nás pořád zdržují ekologické organizace, stejně jako na spoustě jiných staveb, po kterých lidi zoufale volají.

Na zdržení výstavby většiny dálnic se podepisují Děti země. Dělají to asi ze sportu a naschvál. Peklo občanů v Přerově je nezajímá. Řešili jsme s Ředitelstvím silnic a dálnic v Brně, že ekologickým teroristům stačí, aby podali žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu a na něm to pak leží rok a půl. Navštívil jsem v Brně Nejvyšší správní soud, na který mě pozval jeho předseda Michal Mazanec. NSS řeší žaloby občanů, firem a organizací vůči státu. Samozřejmě jsme nemohli projednávat konkrétní případy, ale je jasné, že mi leží na srdci dopravní infrastruktura, hlavně obchvat Přerova, který je na soudě už víc než 1,5 roku. Potřebujeme, aby se rozhodování v důležitých sporech zkrátilo na jeden rok a to se dá zařídit jen tak, že NSS bude řešit důležité věci, ne malichernosti. Dlouhodobě by to měla vyřešit nová struktura správních soudů a personální posílení.

Jednali jsme o tom společně s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou. Debata se soudci NSS byla přínosem pro všechny zúčastněné a vyústila ve dva cíle. Ten krátkodobý je co nejrychleji projednat ve sněmovně dlouho čekající novelu správního řádu soudního, personální posílení správního úseku a dál projednání soudcovských zákonů, které jsou už ve sněmovně, a předložit novou koncepci soudních poplatků, kterou Ministerstvo spravedlnosti finalizuje. Dlouhodobý cíl bude připravit novou mapu-koncepci správního soudnictví.

Můžete kouknout v komentářích na prezentaci staveb v Jihomoravském kraji, kterou udělalo ŘSD.

Co se týče dopravy, myslel jsem, že se v Brně budeme bavit hlavně o spojení s Vídní, ale jak už většina z vás ví, objevilo se velké téma e-shopu na elektronické dálniční známky.

400 milionů za e-shop, to mě samozřejmě strašně naštvalo.

A ještě jsem byl o to naštvanější, že jsem se to dozvěděl z médií. Hned jsem požádal ministra Vladimíra Kremlíka, ať mi to vysvětlí. Vládní zmocněnec pro IT Vlado Dzurilla se potkal se zástupci Státního fondu dopravní infrastruktury, kteří mají tuhle zakázku na starosti, abychom zjistili víc. Jednání pokračovalo i ve čtvrtek a v pátek jsme se potkali dohromady s ministrem Kremlíkem i zástupci Státního fondu dopravní infrastruktury.

Stručně řečeno SFDI, což je organizace pod státní službou, si udělalo zakázku podle sebe, přitom se neobtěžovali ani zeptat vládního zmocněnce pro IT Vlada Dzurillu, největšího odborníka, který realizoval nejvýznamnější elektronický projekt v historii této země EET za 6 měsíců a je mozkem digitalizace státní správy. Častokrát přitom bojuje proti všem. Nejen, že se na něj SFDI neobrátil, ale ani mě ministr dopravy neinformoval, že se taková zakázka chystá. Společně teď odmítají přiznat chybu, ale já s nimi zásadně nesouhlasím.

Zakázka na e-shop i call centrum měla být veřejně soutěžená, a pokud vůbec tam má být nějaká část v režimu „důvěrné“, tak se to podle mě dalo řešit i jinak než vypsáním soutěže, která omezila počet uchazečů.

Já vím, že se nejedná jen o e-shop, ale hlavně o IT systémy, které na něj budou napojené. Ty iniciativy na sítích, které tvrdí, jak je to jednoduché, do toho nevidí. Samozřejmě, že se se zástupci e-shopů a vývojářů v pondělí potkám. Doufejme, že ze strany těchto firem jde o skutečný zájem, ne o reklamu. Na LinkedIn napsali z Alzy a chtějí se potkat a nabídnout svoje služby. Potkám se taky s Tomášem Vondráčkem z Actum Digital, jeho výzvu jsem dokonce sdílel. I já jsem přesvědčený, že kdyby byla zakázka líp vypsaná, mohla být cena podstatně nižší. V jednání pokračujeme zítra.

Uvědomuju si ten šibeniční termín. Musíme mít systém připravený nejpozději do 1.12.2020, ale chci, abychom měli finální cenu ověřenou trhem. Pověřil jsem prověřením celé zakázky Vlada Dzurillu a taky nechápu, proč si SFDI nevyžádal souhlas od hlavního architekta a má vůči němu jen ohlašující povinnost. Na vládě musíme probrat a zásadně změnit systém nakupování IT služeb, abychom byli informovaní dopředu, že se takové zakázky chystají, a ne abychom se to dozvídali zpětně, zatímco si úředníci dělají, co chtějí.

Něco takového se už nesmí opakovat. Není možné, aby o takových obřích IT zakázkách nevěděla dopředu vláda a náš zmocněnec pro digitalizaci. Pokud si to ministři sami schvalují, tak ať nás informují dopředu. Je to samozřejmě jejich zodpovědnost. Musí se nejdřív prozkoumat veškeré synergie a maximálně je využít. A to teď mluvím i o institucích, kterým doteď podle zákona takové zakázky vláda schvalovat nemusela. A jak jsem vám už psal, potkám se i se zástupci velkých e-shopů a načerpám jejich podněty. Státní správa a komerční sektor musí daleko víc spolupracovat. Češi jsou v e-commerce neuvěřitelně šikovní, jsme eshopová velmoc. Vždyť Alza.cz a Pilulka.cz už dálniční známku daly na svůj e-shop s masivní návštěvností.

Uf, tak jsem se naštval, ale teď zpátky na jižní Moravu a tentokrát k tématu zdravotnictví. Stejně jako v Olomouci, i v Brně jsem si chtěl projít opět po čase velké nemocnice a zjistit, jak jsou na tom s přípravou investic.

S ministrem Adamem Vojtěchem jsem ve středu ráno přijel do Fakultní nemocnice Brno, má nového ředitele, pana Jaroslava Štěrbu. Řešili jsme hlavně investice. Prioritu má gynekologicko-porodnická klinika za 1,9 miliardy. Na setkání se zaměstnanci nemocnice vystoupil bývalý přednosta kliniky a řekl, že už 20 let poslouchá přísliby od ministrů, že se nová klinika postaví. Tak jsem ho ubezpečil, že naše vláda to určitě schválí a požádal jsem ministra Vojtěcha, aby projekt nechal vládou schválit do konce února. Tím myslím 2020!

Dál tady plánujeme zmodernizovat urgentní příjem za 400 milionů, lékárnu za 164 milionů a transplantační jednotku za 50 milionů. Řešili jsme taky hospodaření, restrukturalizaci, nedostatek sester, kterých teď chybí 60, i když nemocnice říká, že to zvládá.

Velký problém je, že FN Brno supluje činnosti jiných špitálů v Jihomoravském kraji. Ty odmítají některé chirurgické zákroky, i když je za to pojišťovny platí. To má samozřejmě na hospodaření FN Brno negativní dopad. Musíme to řešit. A proto od nového roku odměňujeme nemocnice, které pečují o pacienty 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. FN Brno to přinese 80 milionů ročně navíc. Během návštěvy jsem mluvil nejen s vedením, ale zorganizovali jsme i debatu se zaměstnanci v místním kinosále.

Další zastávka byla ve Fakultní nemocnici u svaté Anny. Založila ji už Marie Terezie. Mají tam unikátní Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Jako vůbec první v Evropě tady provedli kombinovanou transplantaci ledvin, srdce a jater u jednoho pacienta. Je to skvělá a zisková instituce, která má 250 milionů na účtě a chce za 600 milionů postavit nové transplantační centrum v rámci FN v Brně. Doufám, že se domluví a budou spolupracovat.

Ale co se týče hospodaření, je svatá Anna jeden z neproblematičtějších špitálů v celé naší zemi. Mají problém s platební morálkou. Závazky po splatnosti jsou 1,6 miliardy a logicky nemají peníze ani na rozvoj nemocnice. Je to dané i tím, jak byla nemocnice v minulosti vedená.

Jen si to představte, i když je hospodaření nemocnice léta v červených číslech, z evropských peněz tady za 3 miliardy postavili nesmyslný komplex, kde mají třeba 12 moderních sálů, ale využívají jen 6, protože do zbytku nebyly vyprojektované chodby. Neskutečné, co se tu v minulosti dělo. Všechno je zbytečně velké. Dlouhé chodby, velké haly, které jsou náročné na vytápění. A představte si, že na pozemku mají obří parkoviště, které před lety prodali nějakému soukromníkovi a tomu teď údajně musí zaměstnanci i pacienti platit 70 korun. Neuvěřitelný šlendrián. Klasické dědictví éry Marka Šnajdra.

Nemocnice má teď nového ředitele, pana Vlastimila Vajdáka, který má jasnou představu, jak ji dát do pořádku. V minulosti byl ekonomickým náměstkem v nemocnici v Uherském Hradišti, kterou jsem navštívil, a pak šéfoval zlínské nemocnici. Je to zkušený manažer a já doufám, že se mu podaří nemocnici u svaté Anny stabilizovat. To je jeho hlavní úkol. Úhrady se navýšily, takže se příjmy nemocnice zlepšují. Ale je to i o nákladech a řízení nemocnice. A to je výzva pro pana ředitele. Management mě seznámil s plánem na řešení celé situace. Jejich priority pro rok 2020 jsou vyrovnané hospodaření, provozní úspory, vyšší efektivita, vyřešení problému s platební morálkou. To už nemocnice začala řešit a mají podle mě celkem funkční plán.

Nový ředitel začal taky plánovat investice a my s nimi pomůžeme. Jsou potřeba do přístrojů, třeba do nové dialýzy za 60 milionů, a urgentního příjmu, který vyjde asi na 100 milionů. Každopádně urgentní příjem je klíčový. Zlepší to organizaci péče.

Abychom nemocnici pomohli překlenout těžkou situaci, tak jí dáme půjčku 1,3 miliardy a splátky na deset let s úrokem nižším než u bank. Mohla by ji dostat ještě letos. Hospodaření nemocnice by se mělo zlepšit i s ohledem na vyšší platby od pojišťoven. Pan ředitel má taky plán najít banku, která by předfinancovala pohledávky nemocnice vůči pojišťovnám. Je to dobrý nápad.

Do Brna se mnou jela i ministryně financí Alena Schillerová. Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity jsme probírali s panem rektorem Martinem Barešem rozvoj Masaryčky a taky nám ukázali unikátní projekt SIMU. To je moderní nízkoenergetická budova, která bude simulovat reálné nemocniční prostředí. Studenti si tak budou moct osvojit to, co je čeká v praxi, v bezpečném prostředí simulačního centra. Zažili jsme tam simulaci porodu, odběru krve, ultrazvuku.

Chci Masarykově univerzitě pogratulovat k projektu CETOCOEN Excellence, což je světově unikátní záležitost, díky které vznikne Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí, špičkový institut, který bude zkoumat vlivy na lidské zdraví, stárnutí obyvatelstva a rozvoj chronických civilizačních onemocnění. MUNI se díky němu zařadí po bok nejlepších evropských univerzit. Přesně takové projekty jsme měli na mysli, když jsme sestavovali naši strategii Czech Republic: The Country For The Future.

V Brně s námi byla i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která v sále kina Scala udělala seminář k rekodifikaci stavebního práva. Na Moravě už byly tři takové akce. V Moravskoslezském, Zlínském a Jihomoravském kraji.

Diskutovali jsme se starostkami a starosty o změnách, které nový zákon přináší. Máme všichni stejný cíl. Zrychlit stavební řízení. Píšu vám o tom pořád. Starostové jsou rádi, že jsme se společně s ministryní Dostálovou, vicepremiérem Janem Hamáčkem a předsedou Svazu města a obcí Františkem Luklem dohodli na zachování stavebních úřadů na obcích s přenesenou působností a maximální integraci 49 dotčených orgánů, jako je hygiena, vodoprávní či silniční úřad.

Kolem nového stavebního zákona je boj, a tak jsem do toho musel vstoupit, protože komunikace Ministerstva pro místní rozvoj kolem toho nebyla úplně ideální. Svaz měst a obcí chtěl dokonce návrh zákona úplně stáhnout a přepracovat. Dostal jsem i několik dopisů od hejtmanů, kteří podporují, aby společný model státní správy a samosprávy zůstal zachovaný na obcích. Vedle toho by vznikla státní stavební správa, která by řešila veřejně prospěšné stavby, jako jsou dálnice, obchvaty, přehrady. Pro občana-investora by se tedy nic nezměnilo. Přijde na stavební úřad v obci, a pokud se ten nestihne vyjádřit v zákonné lhůtě 30 dnů, automaticky přebere řízení státní stavební správa a proces dokončí.

V Brně byl i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který měl vlastní program. Všude, kam přijede, představuje náš živnostenský balíček, připravovaný paušální odvod pro OSVČ, taky jak podporujeme export, investice a inovace, že podnikatelé mají konečně všechny formuláře v digitální podobě na jednom místě, že už fungují jednotná data účinnosti, o kterých jsem vám nedávno psal, nebo že rodinné firmy dostávají cílenou podporu.

Zpátky do Prahy. Přiletěl za mnou čerstvě zvolený rakouský premiér Sebastian Kurz, se kterým mám dlouhodobé přátelské vztahy. Svoji první zahraniční návštěvu konkrétní země podnikl právě do České republiky. Já jsem byl jako premiér v Rakousku už šestkrát a tuhle Sebastianovu návštěvu překazil pád rakouské vlády. Teď se konečně mohla zrealizovat. O tom, že máme s Rakouskem dobré vztahy, vypovídá právě to, že nás kancléř navštívil jako první. No a jelikož teď máme předsednictví V4, tak jsem zorganizoval i setkání V4 a Rakouska, na kterém jsme řešili evropskou problematiku.

Vzal jsem kancléře a premiéry úplně nahoru do kupole Národního muzea, abych jim ukázal Prahu. Byli naprosto unešení, jak muzeum vypadá po rekonstrukci. Vyprávěl jsem i o tom, jak jsme otvírali zrekonstruovanou Státní operu a že budeme opravovat další památky. A jak se tak díváme z výšky na Václavské náměstí, povídá Viktor Orbán: „Tohle je fantastické místo na demonstrace.“

V4 a Rakousko toho může v EU hodně dokázat. Dohromady máme víc obyvatel než Francie nebo Itálie. A na některé důležité věci máme úplně stejný názor. Hlavně na migraci. Potvrdili jsme si, že kvóty jsou passé a reforma azylového systému musí být založená na souhlasu všech členských států. Jedná se hlavně o bezpečnost našich občanů a Evropy jako celku.

V4 s Rakouskem je nejtvrdší jádro proti ilegální migraci, kvótám a redistribuci ilegálních migrantů. Schválně se podívejte do komentářů na mapu, jaké mají jednotlivé státy EU na migraci názor.

Nikdo už nesmí být přehlasovaný. Jsme to my a budeme to my, kdo rozhoduje o tom, kdo u nás bude bydlet a pracovat. Vloni do Evropy nelegálně přišel nejnižší počet lidí za posledních 6 let, podporujeme všechno, co povede k ještě lepší ochraně společných hranic a důsledným návratům nelegálních migrantů z EU co nejdřív. A zároveň jsme připravení dál pomáhat státům, ze kterých migranti pocházejí, pokud o to budou stát a budou se spolu s námi snažit situaci zlepšit.

Hodně se diskutuje o novém azylovém a migračním systému, ale na tom, jak by měl vypadat, se členské státy neshodnou. Ty, které by chtěly migranty přerozdělovat do různých zemí, sice dávají o svém názoru vědět hodně nahlas, ale to ještě neznamená, že nás přesvědčily. A V4 už v tom dneska není sama, když říká, že žádné přerozdělování nic nevyřeší, akorát povzbudí pašeráky, aby přesvědčovali ještě víc lidí k odchodu do Evropy a slibovali jim, že je tam čeká báječný život.

Nelegální migrace je prostě nepřijatelná a její podněcování ještě víc, takže na boj proti ní se musíme zaměřit. Další témata byla evropský rozpočet, energetika a rozšiřování EU směrem na západní Balkán. Společně s kolegy se budeme snažit přesvědčit francouzského prezidenta Macrona a další lídry, aby EU splnila slib a co nejdřív otevřela přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií.

S Rakouskem nemáme stejný názor úplně na všechno, třeba jádro u nich prostě populární není, ale pan kancléř řekl, že naše rozhodnutí bude respektovat a řešení se nakonec určitě najde. Nová rakouská vláda zaujala ke klimatu velice ambiciózní postoj. I Česká republika se přidala k zemím, které chtějí dosáhnout do roku 2050 uhlíkovou neutralitu, ale u nás se bez jaderné energie neobejdeme. A snad si pamatujete, jak jsem vám dával ten odkaz na web, který ukazuje, z čeho se právě v jakých státech vyrábí elektřina. Podle něj je vidět, že od nás Rakousko odebírá některé dny až čtvrtinu energie. Celková bilance dovozu a vývozu za rok 2018 vypovídá, že Rakousko od nás odebralo 15 procent své elektrické spotřeby. A to hlavně díky našim jaderným elektrárnám.

Chci vám taky napsat, co jsme projednali tenhle týden na vládě. Velké téma byl energeticko-klimatický plán, který představil ministr Havlíček. V něm je definované, jaký podíl můžou mít v České republice obnovitelné zdroje na výrobě elektřiny. Voda, soláry, vítr, biomasa. Brali jsme to 2 hodiny bod po bodu. Mimochodem, dneska jsem cestou do Vejprt viděl větrníky a podle mě teda dost hyzdí krajinu. Mně osobně se vůbec nelíbí.

Během toho, jak jsme probírali obnovitelné zdroje, jsem si musel znova vzpomenout, jaký hazard s námi hrály vlády v letech 2009–10, kdy kvůli nečinnosti a lobbingu došlo k tomu tunelu se soláry za víc než 900 miliard korun. Nechceme udělat podobnou chybu, proto jsme detailně probírali cíle v obnovitelných zdrojích až do roku 2030. Evropská komise po nás chtěla, abychom dosáhli 23–34 procent podílu obnovitelných zdrojů, ale to si prostě nemůžeme dovolit, protože každé procento nás stojí 30 miliard korun… Ministr Havlíček tak po mnoha měsících vyjednávání s Evropskou komisí nakonec navrhl podíl 22 procent oproti současným 15 procentům. Jádro a obnovitelné zdroje se stanou během jedné generace hlavními zdroji elektrické energie. Míříme k bezemisní energetice.

Na vládě jsme schválili i Národní strategii finančního vzdělávání 2.0, kterou předložilo Ministerstvo financí. Už jsem vám to dvakrát sdílel tady na Facebooku, a protože jsem už teď hrozně dlouhej, tak to shrnu do pár slov. Budeme lidi všech věků a sociálních skupin vzdělávat, aby si líp hleděli svých těžce vydělaných peněz a nenaletěli šmejdům. Odkazoval jsem už na to, co psala Alena Schillerová.

Schválili jsme taky Koncepci rozvoje venkova od Kláry Dostálové. Je potřeba nový přístup k rozvoji našich venkovských oblastí, které jsou různorodé a každý typ území má své rozvojové problémy a potřeby. Na ně reaguje právě tahle vize. Kdo máte zájem, přečtěte si ji v komentářích.

Jednali jsme i v rámci koalice. ČSSD podpořila dvě klíčové novely ministra Adama Vojtěcha. Novelu zákona o léčivech, která zlepší dostupnost léků v lékárnách, omezí vývoz léků, které jsou určené pro naše pacienty, a taky přinese další nástroj, kterým bude moct stát zajistit náhradní lék, a to se stejným doplatkem jako u původního léku, pokud má výpadek. Taky jsme se shodli na našem návrhu transparentnějších pravidel voleb do orgánů zdravotních pojišťoven. Odmítli jsme nebezpečný návrh poslance KDU-ČSL Víta Kaňkovského, který by chtěl místa v pojišťovnách dát poslancům. Prostě jen další trafiky. My naopak chceme orgány pojišťoven otevřít pojištěncům. S koaličním partnerem jsme se domluvili na drobné úpravě, která přidá aktivní volební právo i přímo zaměstnancům. S ČSSD v tomhle souhlasím. A návrh podporuje taky Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy, Českomoravská konfederace odborových svazů i zdravotní pojišťovny.

Dál jsme jednali o dětských skupinách. Mělo by jít o formu jesliček pro děti do 3–4 let věku. Náš cíl je, aby se maminky, pokud chtějí, mohly vrátit dřív do práce. S podporou dětských skupin počítáme i v novém programovacím období od roku 2022. Ale ministryně Dostálová hledá zhruba 1,9 miliardy korun z evropských fondů už teď.

Na jednání koalice jsme se bavili i o superhrubé mzdě. Budeme pokračovat v debatě o jejím zrušení v souvislosti s vyjednáváním o státním rozpočtu na příští rok. Hledáme takové řešení, aby se žádné skupině poplatníků nezvýšila daňová zátěž.

Probrali jsme i 15 bodů boje s chudobou. Splněné úkoly má Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo spravedlnosti. Při jednání se starosty obcí je obrovská poptávka po navrácení přechodného pobytu, který má v kompetenci Ministerstvo vnitra. Přehled o svých občanech chtějí nejen sociálně vyloučené obce, ale i obce, kde se pohybuje hodně zahraničních pracovníků. Velká debata byla i k povinné školní docházce. Pokud rodiče nezajistí, aby děti chodily do školy, bude Úřad práce snižovat sociální dávky.

Dohodli jsme se na zákonu o zálohovaném výživném. Už v Programovém prohlášení vlády jsme se zavázali, že „pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem“.

A tady je výsledek.
Pokud druhý rodič neplatí výživné 4 měsíce, a tím se myslí, že na to úplně kašle, samoživitel bude mít nárok na vyplacení zálohovaného výživného ve výši stanovené soudem, maximálně 3 tisíce korun.
Rodič ale musí podat trestní oznámení a návrh na exekuci.
Vypláceno bude po dobu maximálně 17 měsíců.
Děti samoživitelů zároveň musí plnit POVINNOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKU.
Rodič se obrátí na Úřad práce, který má na vyřízení 30 dnů.
Vyplacenou částku pak stát bude vymáhat přes krajské Úřady práce, které vstoupí do běžící exekuce proti neplatícímu rodiči.

A teď stravenky. Nebo přesněji řečeno stravenkový paušál. Schválili jsme ho a díky tomu už zaměstnavatel nebude muset zaměstnancům dávat papírkové stravenky. Místo nich jim rovnou pošle peníze ve stejné výši na účet. Ty přitom budou pořád osvobozené od daní a odvodů.

Psal jsem to už mockrát, ale znovu to zopakuju:
STRAVENKY NERUŠÍME, ale celý systém zjednodušujeme. Zaměstnavatelům NABÍZÍME jednodušší a levnější alternativu, díky které si budou moct stravenky dovolit i malé firmy s 1–2 zaměstnanci. Kdo chce, pojede ve stravenkách dál a nic se pro něho nezmění.

Ve finále firmy na stravenkovém paušálu vydělají. Zmizí zbytečné papírování a vysoké poplatky, které by musely platit stravenkářským firmám. Pokud budou zaměstnancům posílat peníze přímo v platbě oddělené od výplaty, obojímu se vyhnou. Fakt nevidím žádný důvod pro to, aby naši malí a střední podnikatelé financovali zisky zahraničních korporací, které mají svůj byznys postavený na prodeji a výkupu barevných papírků.

Když dělala nedávno průzkum Hospodářská komora mezi svými členy, zjistila, že skoro tři čtvrtě firem jsou pro zavedení stravenkového paušálu.

A zaměstnanec? Ten taky o nic nepřijde. Naopak mu přinášíme možnost volby, kterou doteď neměl. Stravenkový paušál bude moct využít v mnohem víc stravovacích zařízeních a maloobchodech s potravinami. Dneska totiž podle průzkumů Asociace hotelů a restaurací České republiky skoro třetina restaurací stravenky vůbec nepřijímá. Taky se mu nestane, že by stravenka propadla nebo se poškodila a tím pádem by všechny jeho peníze shrábla stravenková společnost. A jak všichni víme, na stravenky se peníze buď nevrací nebo se vrací jen drobné. Tahle starost se stravenkovým paušálem taky odpadá.

Náš stravenkový paušál přináší možnost se najíst za zvýhodněných podmínek dalšímu milionu zaměstnanců v Česku. Celkem je tady asi 4,3 milionu zaměstnanců. Zhruba 1,8 milionu z nich chodí na oběd do jídelny v práci, dalších 1,5 milionu dostává stravenky. Zbytek zaměstnanců stravenky ani zvýhodněné závodní stravování nemá. Dostane se na ně až díky našemu stravenkovému paušálu.

Prostě zaměstnanec získá vyšší čistý příjem, aniž by to zaměstnavatele víc stálo. Ušetří oba.

Když si vezmete všechny tyhle argumenty, jak by proti stravenkovému paušálu mohl někdo něco mít? Tedy kromě stravenkářských firem.

No a ten někdo se našel.

Opět to je Josef Středula. Tvrdil mi na schůzce, že stravenkářský paušál budou firmy zneužívat a zaměstnancům o něj budou snižovat výplatu. Tak jsem si to nechal vysvětlit od ministryně Schillerové, která se vyjádřila, že je to dost umělý argument a byla by to naprostá rarita vzhledem k tomu, že máme prakticky nulovou nezaměstnanost a firmy se o lidi perou. Že by někdo donutil svoje lidi, aby si nechali snížit mzdu o stravné? Myslím, že by se rozhodli pro jinou firmu a taky tím pan Středula uráží naše zaměstnavatele. Další jeho argument byl, že dojde k destrukci závodního stravování. To je podle Aleny Schillerové taky mimo. Stravenkový paušál je totiž hlavně náhrada za stravenky, to znamená tam, kde není závodní jídelna, tak prostě dostanou lidi místo papírků peníze.

Ale i tak jsem se obrátil se na Asociaci hotelů a restaurací, co si o tom myslí. No a můžu vám říct, že je to pěkně mimo, schválně si přečtěte, co k tomu Asociace oficiálně vydala. Stravenkový paušál vítají. Koukněte do komentářů.

Původně jsme stravenky s panem Středulou vůbec neměli probírat, vytáhl to na jednání s odbory tento týden, když jsme spolu s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem probírali návrhy Evropské komise na evropskou minimální mzdu. Tak nevím, čí zájmy prosazuje. Zaměstnanců zjevně ne.

Ještě zpátky ke koaličnímu jednání. Probírali jsme důchodovou reformu. Dlouze. Ze všeho nejdřív ale musíme naplnit Programové prohlášení vlády, které jasně říká, že budeme řešit dřívější odchody do důchodů pro náročné profese a taky narovnat nespravedlivý rozdíl mezi muži a ženami, které mají průměrně o 2500 korun nižší důchod. Paní ministryni Schillerovou jsme požádali, aby dala na papír konkrétní dopady na rozpočet 2021 a výhledově 2022 a 2023. Důchodový účet je přebytkový. Rok 2018 skončil zhruba 16 miliard v plusu, 2019 byl přebytek 18,5 miliardy, takže v navyšování důchodů budeme pokračovat.

Čili Programové prohlášení platí, bohužel výsledek roční práce poradní komise paní ministryně Maláčové není uspokojivý a nenapravilo to ani její vystupování na úterní koaliční radě, kde nebyla schopná reagovat na základní dotazy k jejímu záměru. Návrh státem garantované složky důchodu ve výši 10.500 korun, který by byl hrazený z daní, je obrovsky finančně nákladný, dramaticky by se přenesl do daňového zatížení lidí a firem. Znamenal by zvýšení daňového zatížení o víc než 300 miliard korun ročně. Pro vaši představu, to je tolik, kolik státní rozpočet v současnosti získá třeba na dani z přidané hodnoty. Abychom to utáhli, muselo by například dojít ke zvýšení DPH nejmíň na dvojnásobek, čili základní sazba by stoupla z 21 na 42 procent. To, jak všichni víme, je nepřijatelné.

A co víc. Rozdělení současného státního systému I. pilíře na dva, z nichž jeden by měl pokrýt základní, to znamená pro všechny stejný, důchod a druhý zásluhovou část, je v navržené podobě PROTIÚSTAVNÍ. Místo aby zachoval stávající nároky, poškozuje 90 PROCENT našich důchodců. Všem, kteří celý život tvrdě pracovali a odváděli vysoké procento na své důchody, pošlapává jejich zásluhy. Na záměru by tak vydělal ten, kdo se celý život nechává zaměstnávat načerno a odvádí jen minima. To je přesně naopak, než jsme se zavázali v Programovém prohlášení vlády. My chceme u budoucích důchodů princip zásluhovosti posílit.

Zkrátka návrhy jsou nedopracované, neodpovídají požadavkům Programového prohlášení. Jsou naprosto nerealistické hlavně proto, že se vůbec nezabývají tím nejdůležitějším. Kde na to vzít? Proto říkám, pojďme využít zbývající část volebního období ke splnění úkolů, které jsme si stanovili výslovně a které můžeme splnit. Hlavně dřívější odchod do důchodu pro zaměstnance pracující v náročných profesích. I tím se komise zabývala, ale při včerejší prezentaci návrhu jsme se ani tady nedozvěděli základní data. I tady chybělo vyčíslení nároků a variant. A to přitom je tohle téma rozpracované už z minulého volebního období.

Myslím, že je načase vytvořit zúžený tým expertů mezi Ministerstvem financí a práce a sociálních věcí. Budu rád, když budou i strategické materiály k důchodové reformě mířící do budoucnosti respektovat úkol z Programového prohlášení vlády: „Systém nastavený budoucí reformou musí být dlouhodobě stabilní, srozumitelný a finančně zajištěný, proto bude změna realizována v podobě, která si získá širokou politickou a společenskou podporu.“

Čili abych to shrnul. Není pravda, že bychom neměli zájem dlouhodobě řešit důchody, ale musíme nejdřív naplnit Programové prohlášení vlády. Důchodovou reformu je potřeba vyjednat se všemi stranami v poslanecké sněmovně, i KSČM nabídla pohled svých expertů.

Pojďme na další schůzky. Tento týden jsme se potkali s Adamem Vojtěchem a panem profesorem Václavem Buncem z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Mluvili jsme o Národním programu pro ozdravění populace. Jeho cíl je rozpohybovat lidi. Vemte si, že dneska se pravidelně hýbe jen 18 procent Čechů! Výsledek je jasný – nadváha, cukrovka, vysoký tlak.

Náš zdravotnický systém je sice v mezinárodním srovnání skvělý, ale jsme na tom špatně z hlediska rizikového chování. Jako je třeba nedostatek pohybu.

HÝBAT SE! To je nejspolehlivější, nejpřirozenější, nejlevnější způsob, jak ozdravit a zkvalitnit život celého národa. Na léčení nemocí kvůli nedostatku pohybu musí náš stát vynakládat desítky miliard korun. Dám vám dokonce přesné číslo a je celkem neuvěřitelné. Světová zdravotnická organizace, Fakulta tělesné výchovy a sportu UK a IKEM udělaly studii, podle kterého kdyby se začalo aktivněji hýbat aspoň 23 procent naší populace, tak by to jen na kardiovaskulárních chorobách přineslo roční úsporu ve zdravotnictví ve výši 60 miliard korun.

Nejhorší je, jak jsou na tom naše děti. Nedostatek pohybu má dokonce 80 procent z nich! Tráví mládí u počítačů, televize a mobilů. od roku 1998 máme 2,5krát víc obézních kluků a 2krát víc holek. Tuhle situaci se snažíme změnit. Máme strategii Zdraví 2030, program Škola podporující zdraví a chystáme na Ministerstvu zdravotnictví Národní zdravotnický informační portál. Pomohlo by i zavedení aktivních přestávek, navýšení počtu hodin pohybu ve školách a zařazování pohybu do předmětů, které jsou doteď jen sedavé. A samozřejmě jsme vytvořili Národní sportovní agenturu, která vytvoří pro děti mnohem víc příležitostí k pohybu. Je fajn, že i FTVS přišlo s nápady, jak Česko rozhýbat.

Jo a přečetl jsem si teď v novinách, s čím přišel na Slovensku před volbami Robert Fico. Taky bojují s nedostatkem lékařů. V roce 2024 jim jich bude chybět už tři tisíce. A podle předsedy Smeru by řešení mohlo být, že studenti medicíny dostanou po skončení školy k úhradě 55 tisíc euro, což je 1,4 milionu korun. Ty by si pak museli odpracovat 10 let na Slovensku. Pokud by chtěli jít pracovat jinam, museli by je zaplatit. Má to prý zabránit tomu, aby po studiích odcházeli do zahraničí. No zajímavý. My tenhle problém řešíme investicemi do lékařských fakult, nemocnic a zásadním zvyšováním platů lékařů. Nechceme nikomu nic přikazovat. Jdeme cestou pozitivní motivace. Snažíme se české zdravotnictví udělat tak atraktivní, aby tady lékaři chtěli sami zůstávat. A speciálně pro mladé lékaře máme program rezidenčních míst. Jsou to vlastně takové dotace na vzdělávání, díky nimž podporujeme jejich přípravu před atestací. Na rezidenční místa teď dáváme ročně 700 milionů korun.

A teď chystáme jejich novou koncepci tak, abychom prostřednictvím těchto míst motivovali lékaře zvolit si specializaci, kde je aktuálně málo lékařů, a aby šli pracovat do regionu, kde jsou nejvíc potřeba. Mladý lékař si tak může přijít až na dvojnásobek platu. Program je dobrovolný. Od těchto mladých lékařů, kteří se do programu přihlásí, ale budeme chtít, aby po atestaci zůstali v Česku minimálně tři roky. Myslím si, že tohle je fér. A hlavně je to dobrovolné. Věřím, že o to bude zájem a dostaneme tak lékaře do odlehlých regionů. V těch nejvíc problematických by lékař měl začínat na 60 tisících měsíčně.

Když jsme u dětí, tak musím napsat i něco o české vesničce v Sýrii, kterou jsem tak dlouho plánoval a jednal o ní. Možná ještě pamatujete, chtěl jsem, aby české firmy v Sýrii postavily komplex se školou a ubytováním pro děti postižené válkou. Chtěl jsem skutečný čin, který pomůže přímo tam, ne stěhovat syrské děti k nám do Česka. Po dlouhých konzultacích, které jsem měl mimo jiné i s českou velvyslankyní v Sýrii Evou Filipi, je jasné, že problém není v nedostatku zařízení, ale v penězích. V Sýrii je totiž dost jak křesťanských, tak muslimských organizací, která se starají o děti bez jednoho nebo obou rodičů. Chybí jim ovšem peníze třeba na oblečení pro děti nebo na platy učitelů. Kvůli válce tam nefungují banky, a tak nás oslovila jedna místní organizace s žádostí o finanční pomoc. Já jim osobně pošlu 500 tisíc Kč a doufám, že se ke mně připojí další. Dost mě přitom zaujala věta z mailu zástupce té organizace: „Finanční prostředky k zabezpečení životních potřeb jednoho uprchlíka v Evropské unii, by stačily k pokrytí kolem 20 potřebných lidí v Sýrii.“

V týdnu jsme se taky potkali v nejsilnější možné sestavě nad kauzou H-System. Se mnou seděla ministryně spravedlnosti Marie Benešová, ministryně financí Alena Schillerová a ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Jak vidíte, bereme to vážně.

Stav je takový, že poškození klienti H-Systemu nemají podle Ministerstva spravedlnosti nárok na odškodné, které by šlo zaplatit z prodeje rekreačního areálu v Rabyni u Slapské přehrady. Majetek propadl státu v souvislosti s trestním řízením podnikatele Luďka Fabingera, nikoliv zakladatele společnosti Petra Smetky, kde klienti figurují jako poškození. Areál v Rabyni pro stát teď spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale než ho budeme moct zpeněžit a případně použít na odškodnění lidí podvedených H-Systemem, musíme počkat na rozhodnutí soudu. Až teprve, když soud rozhodne, že areál má zůstat v majetku státu, můžeme postupovat dál.

Přišli za mnou taky zástupci z Konfederace politických vězňů. Potřebovali akutně vyřešit financování, tak jsem hned volal Aleně Schillerové, aby pro ně dotaci plánovanou na duben uvolnila v řádu týdnů. Konfederace se stará o Rudou věž smrti ve Vykmanově u Ostrova. Za totality tady muklové vyváželi uranovou rudu bez jakékoli ochrany. Většina z nich to nepřežila. Teď je věž památkou UNESCO a nutně potřebuje rekonstrukci. Povídali jsme si i o plánovaném muzeu totality v Uherském Hradišti, jehož rekonstrukci dlouhodobě sleduji a tlačím.

Pojďme dál. Zasedala Uhelná komise, kterou vedou Karel Havlíček a Richard Brabec. Pokaždé, když ji máme, přijde si před Úřad vlády zakřičet několik lidí z hnutí Extinction Rebellion. Asi je dráždí to slovo „uhelná“, ale nechápou, že jsme ji vytvořili, abychom vybudovali cestu ke kompletnímu ukončení spalování uhlí… V komisi sedí zástupci ekologických hnutí, průmyslu, akademické sféry i vědci. A připravujeme 3 scénáře útlumu. První počítá s ukončením využívání uhlí v letech 2030–35, druhý v letech 2035–45 a třetí varianta útlumu bude mířit na 2045–50. V každém scénáři se popíší konkrétní ekonomické, ekologické i sociální dopady. Do konce roku by to mělo být připravené.

S ministrem Kremlíkem jsem byl na schůzce se zástupci dopravců ČESMAD. Mluvili o tom, že našim lidem bere práci levnější konkurence z východu, která tu neplatí daně. Přitom doprava u nás zaměstnává 200 tisíc lidí. Bavili jsme se i o možnosti speciálně jen pro české dopravní firmy snížit spotřební daň z pohonných hmot, ale rozhodující je vyjádření ministryně financí. Chci, abychom našim přepravcům pomohli.

Rychlá zpráva z Ministerstva obrany. Jak už víte, loni jsme uzavřeli smlouvy na novou výzbroj a výstroj vojáků za 43 miliard. Letos by to mohlo být skoro za dvojnásobek, včetně historicky největší zakázky na 210 nových bojových vozidel pěchoty. Tenhle týden byla podepsaná s českým výrobcem ERA smlouva na dva nové radary DPET za 1,5 miliardy.

Taky jsem měl schůzku s ministrem obrany Lubomírem Metnarem a předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Bavili jsme se o zahraničních misí našich vojáků, hlavně v Iráku. Předsedovi Filipovi jsme jasně řekli že naši vojáci jsou v Iráku na pozvání tamní vlády, jejichž armádu spolu s našimi spojenci cvičíme. V momentu, kdy by si to irácká vláda nepřála, tak se naši vrátí domů. V tuhle chvíli je důležité zajistit našim vojákům na místě maximální bezpečí, což se daří a všichni jsou v pořádku.

A ještě jedna zpráva na konec, kdo jste ji ještě na mém Facebooku nezaznamenali. Přímá linka do Vietnamu bude už od dubna. Slib splněný. Praha–Hanoj zrychlí o 6–8 hodin, žádné přestupy. A na Thajsku dál makáme.

Mějte se.

P.S. Já vím, že to bylo tentokrát strašně dlouhé. Omlouvám se a slibuju, že od příště budu držet nějakou lidskou délku.