Německo potřebuje, stejně jako Evropa, stabilní a výkonnou vládu. Podle výsledků voleb nemůže takovouto vládu sestavit nikdo jiný než strany CDU/CSU a SPD - jinými slovy velká koalice. Německo musí pokračovat v reformách stejně jako Evropská unie. Právě příchod sociální demokracie do německé vlády by mohl tyto reformy učinit přijatelnějšími jak pro část německé tak hlavně evropské veřejnosti. Jedná se především o to, aby mohlo Německo spolu s Evropou pokračovat v zodpovědné rozpočtové politice, která by měla zároveň silnější sociální dimenzi. Více peněz by mělo jít do tvorby nových pracovních míst, do strukturálních projektů, do výzkumu a vzdělání - včetně učňovského - tak, aby krok za krokem byla snížena nezaměstnanost - a sice převážně mladých lidí. Není to ani tak velký problém v Německu jako spíše v jihoevropských zemích.
Vím, že v části SPD jsou názory, které velkou koalici odmítají. Má-li však sociální demokracie ovlivňovat německou i evropskou politiku do větší míry než doposud, nelze toho docílit, když zůstane v opozici. Podle mého názoru dojde k vytvoření velké koalice. Myslím si, že to bude dobrá zpráva nejen pro Německo, ale i pro EU a Českou republiku.
Také u našich jižních sousedů v Rakousku právě skončily parlamentní volby. Jak hodnotíte jejich výsledky a především znepokojivé posílení ultrapravicových stran?
Přestože se Rakousku, zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní a s nejnižší nezaměstnaností v Evropě, vede velmi dobře, tak již tradičně zde získávají přibližně pětinu až třetinu hlasů krajně pravicové strany. Není to žádná novinka. Vzpomeňme si na situaci před 10 až 15 lety a na dnes již zesnulého Jörga Haidera.
Porovnáme-li si výsledek voleb, byly do současné Národní rady zvoleny dvě z těchto stran. Dnes již bohužel tradiční Svobodní a druhá strana rakousko-kanadského miliardáře Franka Stronacha. Dobrá zpráva je, že se tam nedostala třetí z těchto stran Svaz pro budoucnost Rakouska, BZÖ, která byla v parlamentu doposud. Jedná se o stranu odštěpenou z tábora bývalého korutanského hejtmana Jörga Haidera. Součet krajní pravice v Rakousku tedy pořád činí něco málo přes čtvrtinu hlasů. V žádném případě to nechci bagatelizovat. Důležité je, že tyto dvě krajně pravicové případně populistické strany nebudou součástí vládní koalice.
Ve vládě, stejně jako tomu bylo po většinu období od konce 2. světové války, bude i nadále sociální demokracie a lidovci. I když samozřejmě v porovnání s dobou, kdy jsem žil v Rakousku, nemají tyto strany již dohromady 80 nebo 90% hlasů. Mají jen něco málo přes 50%. Rakušané svojí mentalitou a povahou mají rádi stabilitu, pohodlí a pohodu. Toto jim i nadále budou zprostředkovávat tyto dvě tradiční a proevropské strany.
A do třetice všeho dobrého začala také u nás volební kampaň. Účastníte se jí? Jak hodnotíte její průběh?
Volební kampaně ČSSD se účastním, pokud jsem v republice, každý den. Byl jsem na zahájení v Ostravě, na několika akcích ve středních Čechách, na jižní Moravě a v jižních Čechách. Nyní se chystám na dva dny do Olomouckého kraje.
V porovnání s předchozími volbami před třemi či sedmi lety nelze nepřehlédnout, že zájem lidí je viditelně nižší. A to už nemluvím o nadšení účastnit se voleb. Koneckonců po tolika zklamáních, které si česká veřejnost, hlavně během uplynulých sedmi let zažila, se nelze divit.
Přesto však nelze podlehnout pocitům, že k volbám nepůjdu, že se mě to netýká, že ať zvolím kohokoliv, vždy z toho vyleze nějaký lump. Případně, že budu volit nové neokoukané tváře a politické strany. Domnívám se, že pocity zklamání a frustrace z politiky a z věcí veřejných obecně by to jen prohloubilo. Je nutné si uvědomit, že politika, ať se nám to líbí nebo ne, dennodenně ovlivňuje náš život. Proto je důležité za prvé k volbám jít a za druhé volit stranu, u které máme alespoň určitou jistotu, že zajistí v naší zemi stabilitu, ekonomický rozvoj a prosperitu.
Podíváme-li se na celé politické spektrum, žádná jiná strana než ČSSD toto není schopná zajistit. ČSSD navíc, na rozdíl od svých konkurentů, například stran ODS nebo KSČM, má jasné ukotvení ve velké evropské politické rodině. A toto ukotvení a podpora jsou důležité pro každou vládu.
Tragédií pro naši zemi by bylo, kdyby se podobně jako před třemi lety Věci veřejné i tentokrát dostaly do sněmovny nové populistické strany typu ANO či Úsvitu Tomia Okamury.
Vraťme se zpět k vaší práci v Evropském parlamentu. Koncem září jste jednal v Kosovu a v Makedonii. Jak vypadá situace v těchto zemích a co bylo cílem vašich cest?
Jako místopředseda Evropských sociálních demokratů v Evropském parlamentu mám na starosti oblast Balkánu a celé východní Evropy. Dlouhodobě se snažíme o stabilizaci těchto zemí. Protože jsme sociální demokraté, tak jednáme prostřednictvím našich sesterských sociálnědemokratických stran.
Pokud jde o Makedonii, čeká tato země již roky na zahájení vstupních jednání do Evropské unie. Bohužel jsou tato jednání dlouhodobě blokována jejím jižním sousedem Řeckem. Výsledkem této strnule nehybné situace je naneštěstí nárůst populismu a nacionalismu a to hlavně v řadách makedonské pravicové vládní strany. Makedonie se tedy, na rozdíl od celé oblasti Balkánu, pohybuje namísto dopředu opačným směrem. Projevuje se to v nárůstu netolerance mezi politickými stranami a ve zhoršujících se podmínkách pro práci sdělovacích prostředků. Podle hodnocení organizace Reportéři bez hranic klesla Makedonie za poslední rok na 116. místo ve světě. Nepřehlédnutelná je rovněž určitá únava z této situace v řadách veřejnosti a to jak u slovansky mluvících Makedonců tak i albánsky mluvícího obyvatelstva.
Určitý pokrok je vidět v sousedním Kosovu. Krok za krokem dochází k urovnání a dokonce k navázání vztahů mezi Prištinou a Bělehradem. Dalším takovým krokem budou 3. listopadu obecní volby v Kosovu - obzvláště ve čtyřech obvodech na severu země, kde tvoří většinu srbské obyvatelstvo.
Velmi pozitivní je také spolupráce mezi Srbskem a Albánií, kde došlo také během září po předchozích volbách k vytvoření nové sociálnědemokratické vlády. Nyní zde máme situaci, kdy velmi úzce spolupracují Srbsko, Albánie a Černá Hora. Jsem přesvědčen, že se tato spolupráce odrazí i na přístupových jednáních s EU. Černá Hora už vyjednává. Srbsko začne vyjednávat nejpozději v lednu 2014 a dá se očekávat, že Albánie dostane v dohledné době od EU také potřebný statut kandidátské země. Do této spolupráce se postupně zapojuje také Kosovo. Ideální by bylo, zde však již tak optimistický nejsem, doplnit tuto regionální kooperaci i o zmíněnou Makedonii.
A na závěr ještě jedna otázka k událostem v České republice. V Praze jste vystoupil na konferenci FORUM 2000. Letošním tématem byla „Společnost v procesu transformace“. Jaký má podle vás tato konference přínos pro Českou republiku?
V naší zemi se bohužel nekoná mnoho významných kvalitních mezinárodních konferencí. FORUM 2000 je již od dob prezidentství Václava Havla výjimkou. Jsem rád, že pořádání těchto konferencí pokračuje i po jeho smrti. Letos byla nejvýznamnějším hostem a řečníkem bývalá barmská disidentka Schan Su Ťij, kterou jsme mimo jiné podporovali i z půdy Evropského parlamentu. Tématem letošní konference byla společnost v procesu změn, a sice nejen ve střední a východní Evropě, ale například také v Barmě a v jihovýchodní Asii či v arabském světě. Jsem přesvědčen, že je velmi dobré a užitečné porovnat naší zkušenost se zkušenostmi jiných a často velmi vzdálených zemí a kultur.
Na konferenci jsem vystoupil celkem dvakrát. Jedno vystoupení bylo věnováno tématu změn v zemích našeho východního partnerství - od Běloruska a Ukrajiny po Arménii a Ázerbájdžán. A druhé významu a důležitosti vzdělávání a výchově k demokracii. Přál bych si, aby takovýchto konferencí bylo v České republice více.
