A církev doložila, jak k majetku přišla?

Filip Zachariaš

KSČM
mimo zastupitelskou funkci

A církev doložila, jak k majetku přišla?

Pan Josef Nerušil, který pracuje pro Arcibiskupství pražské, ve svém článku na Britských listech útočí na Lenku Procházkovou kvůli nedoložení přesné citace výroku kardinála Tomáška, jež řekl v roce 1991, že církev už žádné další majetky nechce.

Sám však nepopírá, že tuto větu mohl pronést a zlehčuje to argumentací, že se vyjadřoval jako soukromá osoba. To lze ale jen těžko obhájit u člověka, který byl dlouhou dobu čelním představitelem římskokatolické církve v naší republice. Dále obviňuje spisovatelku a bojovnici proti tzv. církevním restitucím z toho, že podlehla propagandě a podílí se na mrzačení české historie po roce 1989. A korunu tomu dodal pracovník Arcibiskupství pražského slovy, že se stanou církve nezávislé na politicích.

Nevím, jestli si pan Nerušil uvědomuje už samotnou lživost označení dohody státu s církvemi za restituce, jež představuje vrchol propagandistického umu. Tuto terminologii totiž převzali i samotní odpůrci daru církvím, jak by se správně dohoda měla nazývat. Je logické, že na co církve měly nárok a majetek, jehož zabavení mohly dokázat, již restituovaly v devadesátých letech na základě restitučních zákonů. Vydávání tak rozsáhlého majetku (vlastně ani nevíme, kolik bude reálně vydáno, jelikož chybí výčtový zákon) však není mrzačení jen polistopadové historie, ale sahá až k samotné ideji vzniku Československa a otevírá znovu debaty o smysl českých dějin. Naprosto totiž obchází dosud platnou úpravu dle první pozemkové reformy z roku 1919. Nutno podotknout, že T. G. Masaryk se zřejmě v hrobě obrací.

A to vůbec neuvažujeme procesní stránku přijímání zákona 428/2012 Sb., kterou kritizuje například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Hlasování o dohodě státu s církvemi totiž vykazovalo snad všechny aspekty arogance moci, podle části ústavních soudců minimálně na hraně s Ústavou ČR. Prosazení dohody státu s církvemi má tedy dopad i na současnou zastupitelskou demokracii, jejíž autoritu způsob přijetí zákona podrývá.

Promiňte, ale v tomto světle je nějaké přesné doložení či nedoložení citace podle citačních norem marginální záležitostí. Řekl bych, že „tonoucí se stébla chytá“, ale bohužel neznám ani autora, natož dobu, kdy tato slova byla pronesena, abych je mohl správně ocitovat.