Kdo; Kdy; Jak?
Každoročně bývají občané ČR svědky kabaretu či cirkusového představení, které probíhá v poslanecké sněmovně kolem zákona o státním rozpočtu na následující rok. Výsledkem pak bývají pravidelně se opakující státní rozpočty se schodky v řádech stovek miliard korun. Drtivá část lidí dnes již vůbec neví kolik bilionů korun představuje schodek státu a ani neví, že stát z tohoto dluhu nic nesplácí a v rámci státního rozpočtu je splácena pouze tzv. obsluha dluhu (asi úroky). Obracím se na Vás s třemi podotázky: 1. Kdo; 2.Kdy; 3. Jak, bude podle Vás splácet státní dluh České republiky.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
11.12.2024 6:19:53 - Ing. Antonín Seďa
Děkuji za dotaz, na který není jednoduché odpovědět, protože tato otázka by měla být směřována na politiky, kteří jsou dnes v poslanecké sněmovně. Na první otázku, kdože bude platit státní dluh, je nutno se podívat čistě z politického hlediska. Z pohledu ekonoma je to jasné, protože dluhy můžeme zaplatit pouze z peněz daňových poplatníků, což jsou daně zaměstnanců, OSVČ a firem. A pak hlavně daně nepřímé, jako je DPH a spotřební daň. A nebo lze stále ještě co prodávat, ať již formou privatizace veřejných služeb či prodejem nepotřebného majetku státu. Ale vraťme se k tomu daleko důležitějšímu a to je pohled politický. Občan-volič by měl důsledně sledovat jednotlivé politické programy, zejmíéna z pohledu daní. Pokud někdo, zejména česká pravice, řeší problém vysokého zadlužování škrty a zvyšováním nepřímých daní, pak státní dluh zaplatí zejména zaměstnanci. Naopak levicová daňová reforma v podání sociální demokracie, zahrnuje zavedení sektorových daní, zejména z finančních transakcí, progresivní zdanění, ať již firem, tak fyzických osob a boj se šedou ekonomikou. V tomto případě by se na úhradě státního dluhu ve velké míře podíleli zahraniční firmy či firmy, které mají obrovské zisky. Ale určitě je nutno udělat v daňové reformě mix, který bude nejen transparetnější, ale i spravedlivější.Otázka kdy záleží na politických stranách a na jejich výsledku ve volbách. Takže primárně záleží na občanech-voličích, kterou politickou stranu preferují a podporují. Obecně ale platí, že státní rozpočet, i ten s dluhy, je základním nástrojem hospodářské politiky státu a má velký vliv na budoucí vývoj země. A také neplatí teze, že každé zadlužení je špatné. Uvedu konkrétní příklad. Po finanční krizi v letetch 2008 až 2009, šla řada evropských zemí cestou škrtů a výrazně omezily výdaje do technické infrastzrukturu a do investic. Přitom úrokové míry byly v řadě případů tak nízké, že se dostaly do záporných hodnot. Tehdy mněl stát investovat do buzdoucnosti a ne snižovat zadlužení. Tato obrovská chyba stála i Českou republiku zaostávání v konkurenceschopnosti a v modernizaci. Osobně proto podporuji postupné splácení státního dluhu, ale je nutno nejen šetřit na výdajové stránce státního rozpočtu, ale i zvyšovat příjmy. Na otázku Jak, jsem již částečně zodpověděl. Můj pohled na věc je nutnost omezit státní výdaje snížením administrativy a byrokracie, omezením rozličných dotačních titulů a daňových výjimek, provedení nutné daňové reformy navrhované sociální demokracií a omezit daňové úniky a šedou ekonomiku zvýšením trestních sazeb. Je třeba také přehodnotit mandatorní výdaje z pohledu nutné reformy státní správy a zavedení jednotného systému odměňování. Lze také snížit počet ministerstev, státních orgánů a také snížit počet obcí ve prospěch větších celků. Pokud by bylo po mém, pak bych provedl reformu veřejné správy v tom smyslu, že bych zrušil krajské zřizení a zavedl zemské uspořádání tak, jako to má Rakousko či Německo. Ale hlavně bych naší zemi přál politiky s vizí a s odvahou řešit skutečné a nikoliv pouze zástupné problémy našich občanů a celé ČR.
