Bezuzdné rozhazování peněz na dluh a nedostatek některých komodit a výrobků vlivem čínského viru přinesly svoje trpké ovoce. Chtěli jste být odpovědní a spořit si na horší časy, na penzi, na bydlení, na splnění osobního snu? Túhle. Při mrzkých podmínkách bank a bublině na trhu realit si nechte o stabilitě vlastních úspor zdát sladké sny.

Tak to končí, když významná část lidí volí lemply a nad měnou bdí banda korytářů v čele s guvernérem za odměnu, který se nestyděl napomoci Zemanovým čachrům s nelegitimní úřednickou vládou. Bankéři mají rádi inflaci, proto ji cílí na dvě procenta. Zato Rusnok na čtyři, a to nemusí být konec. Pokud se nic nestane, zaměstnanci přijdou automaticky o čtyři procenta platu, taktéž důchodci, kteří už možná brzo zjistí, že za více peněz si mohou koupit méně. Úspory se smrsknou.

Kdysi koloval vtip, který nebyl vtipem. Na besedě s Husákem se babička ptala:
"A soudruhu tajemníku, budou roury ke kamnům?"
"Budou, babičko, budou."
"A budou i kolena do komína?"
"Samozřejmě," zestručnil odpověď Husák. Ale babička pokračovala:
"A soudruhu, půjdou kolena nasadit na rouru?"
"To víte, že ano," děl generální tajemník ÚV KSČ.
"To jsem ráda, to se mně ulevilo. To už bude jako za Rakousko-Uherska," dorazila nejvyššího soudruha babička.

Dnes by se mohl postsocialistický dialog odehrávat například v prostředí stavebnictví. "Tady Čulibrk, nemáte protipožární dveře?" "Nemáme, termín dodání je konec listopadu". "Potřebujeme kolaudovat v říjnu". "Pane Čulibrku, nemáme. Ještě se zeptám ředitele, jestli by nebyly za příplatek". "Kolik by stály?". "130 tisíc bez DPH" "Ježíšmarjá". "Tak vydržte u telefonu". Za chvíli se ozvala do telefonu konečná odpověď: "Tak ani za těch 130 tisíc. Je mi líto. Ptejte se v prosinci".

ANO, líp už bylo. Váš Aktiv Nespokojených Občanů. Odpověď na otázku, kdy už aktiv nespokojených občanů bude spokojen, je za milión.