Distribuční koalice nemusejí na počátku být nutně špatné. Například vybudují digitální infrastrukturu, která posune společnost dopředu. Jenže potom, když podnikají kroky k omezení, nebo vyloučení konkurence, nebo k cenovým a jiným monopolům, stávají se po čase brzdou pokroku, či dokonce se podílejí na postupném úpadku společnosti. Stručně řečeno - z tahouna modernizace se stane zpomalovač modernizace.
V oblasti veřejných financí, o kterých se teď právě hodně mluví, lze identifikovat dva typy vládců - nájezdníky a usazené loupežníky. Nájezdníci uvalí vysoké daně, vyberou za krátkou dobu velké peníze z uvalených, často likvidačních, daní a zmizí do bezpečí. Usazení loupežníci se naopak snaží zvyšovat budoucí bohatství, které povede i ke zvýšení jejich příjmu.
Pokud chcete omezit vliv zájmové skupiny, tedy distribuční koalice, musíte vytvořit jinou zájmovou skupinu, která to prosadí. Bez dobře zorganizované koalice, která bude reformu prosazovat, nikdy k žádné reformě nedojde.
Jestliže začnete teorii distribučních koalic "pasovat" na jednotlivé země, dostanete podivuhodně slušné vysvětlení, proč některé země prosperují a jiné, byť s lepšími předpoklady, nikoli. Dovíte se, jakou brzdou bohatství lidí a celkové prosperity země jsou oligarchové, rodinné klany z velkých měst, jak funguje třídní tuhost, tedy "průchodnost, nebo neprůchodnost" lidí mezi jednotlivými třídami (nebo skupinami). Ve společnosti, kde operují zájmové a kartelové skupiny, dochází ke snížení výkonnosti a celkového příjmu společnosti. Politický život se stává konfliktním. Myslíte si, že tuhle cestu Česko nenastoupilo?
Zvýšení počtu zájmových skupin zvyšuje složitost regulace a posiluje roli státu v ekonomice. Asi nepřekvapí, že dochází k posilování společenských vazeb, v jejichž důsledku se mění směřování celé společnosti. Nepřipomíná vám tohle současné Česko?
Tak jenom krátké vysvětlení, jiní o tom napsali knihy.
Klub angažovaných nestraníků má v připravovaných hospodářských tezích boj proti distribučním koalicím na čelním místě, protože těmito koalicemi ničený potenciál země je enormní. Když mě někteří po zveřejnění dvacatera KANu označili za levičáka kvůli tezi, která se jmenuje Pravidlo podané ruky, tak po vysvětlení, že se to týká politiky průchodnosti lidí mezi jednotlivými společenskými skupinami (třídami), tak sklapli. S tím nemají levičáci nic společného. Naopak. Jednu z nejlepších průchodností mají USA, což možná pro vás je překvapení, stejně jako to, že proti tomu mnohem menší průchodnost v tom má Evropa. Proto se asi také říká americký sen, ale nevím, zda někdo někdy naději na štěstí pojmenoval evropský sen?