Putin po opilcovi Jelcinovi na začátku své hvězdné kariéry stabilizoval Rusko díky několika reformám, které mu připravili jeho ministři. Jenže záhy se mu moc zalíbila natolik, že se začal bát, že o ni může přijít. Proto se reformistů ve vládě zbavil a systém zakonzervoval. Reformovat je vždycky riskantní. Jenže Rusko nebylo ve stavu, že by si mohlo tak dlouhou nehybnost dovolit. Putin sice dál dělá PR komedie, naposledy se ponořoval do ledové vody, a prokládal to křižováním, ale to už běžným Rusům imponuje stále méně. Nakonec dříve či později většinou zvítězí peněženka. A ta je u spousty Rusů zoufale prázdná. Zapomenuto se zdá být i pro Rusy famózní obsazení Krymu. Srdce mnohých se dmulo pýchou, jenže s postupujícími roky se stále více vtírá otázka, a co dál? Péčí Putina zamrzlý konflikt ve východní Ukrajině, zchudlý Krym, podpora vládců s krví na rukou, neustálé rozeštvávání demokratických zemí Rusku pokrok a prosperitu nezajistí.
Když byla před léty krize, při níž na desetiletá minima klesla cena ropy, ptal jsem se na konferenci jednoho znalce, co to s Rusy udělá. Tehdy říkal, že skoro nic. Většině stačí, že mohou být pyšní na někoho z nich, kdo má spoustu miliard, či je jinak úspěšný. Jenže tohle už zřejmě přestává platit.
Putin dělá neuvěřitelně trapné manévry kolem Alexeje Navalného.
Kdo si myslel, že Navalnyj je izolovaným odpůrcem Putina, po víkendu musel změnit názor. Nervózní ruská moc řezala a zatýkala demonstranty hlava nehlava. Doba, kdy Putin škodolibě komentoval dění na západě ze země "stability" se zdá být fuč. Noční můrou mu musí být příklad sousedního Běloruska, kde lidé nečekaně úporně protestují proti diktátorovi a podvodníkovi Lukašenkovi. Je jasné, že rusko/běloruský klid končí. Zbývá tedy čekat, jak a kdy se Rusové a Bělorusové dočkají svobody a naděje na lepší život. Je iluzorní si myslet, že to bude brzo, ale přijde to.