Tak takhle dnes přemýšlí zoufalci kolem Babišovy vlády i premiér sám. Snad nikdo soudný nemůže myslet vážně, že sypat peníze do prohnilého, zkorumpovaného a neefektivního systému, do džungle zmatených zákonů a neprůhledných dotací, přinese zemi vybřednutí z historicky nejhlubší krize. Všechna opatření jsou bezzubá, řadu důsledků krize vláda za cenu drastického zadlužení jen odkládá na blízkou budoucnost, ale neřeší. Všichni ti pozéři v televizi by měli znát skutečnost, že žádná země se z krize neproinvestovala a i když krizi finančními injekcemi po nějakou dobu mírnila, tak následně v porovnání s méně zadluženými většinou rostla pomaleji. Tolik praví statistika minulých dvou staletí, která vyhodnocovala krize a metody jejich řešení.

KAN má ve svém dvacateru pilířů politiky nástin fungování zcela opačný. Systémové řešení místo nepromyšleného rozhazování peněz. Systémové změny řady oblastí státu si nevyžádají vysoké veřejné výdaje, ale enormní koncepční práci politiků, odborníků a úředníků. Začíná to u práva. Kdo se pohybuje v oblasti veřejných investic, tak moc dobře ví, jak svými zákony a pravidly stát, v honbě za údajnými zloději, paralyzuje vlastní i soukromé investice. Ale právní hydra a podivné soudy se dotýkají každého občana. Takže iniciativa v dobré vůli se nemusí vyplatit a z dobrého projektu se díky státu stává noční trestní můra.

Oč lépe by se každému dýchalo, kdyby se právo blížilo etice, která je přirozená, prověřená v našem prostředí více než dvěma tisíci roků? Ale čeho jsme svědky? Pravého opaku, právo se etice vzdaluje, a přitom více spravedlnosti nepřináší. Každý ví, jak kmotři kradli a kradou, máme tvrdé zákony na zlodějiny, ale žádný kmotr nesedí. Naopak, soudy se vyžívají a vyhazují naše peníze v soudních hrátkách s prolhanými klepy Zemana, kabelkovou aférou Nečasové či mnohaletou snahou dostat za mříže bývalé pražské radní, kteří se snažili nějak vyřešit giga zlodějiny svých předchůdců (kauza Opencard).

Po zveřejnění tezí KAN se začínají rozjíždět rozněžněné pamflety, jak se máme láskou skoro vzájemně pozřít. Naše teze se v žádném romantizování neutápějí, protože to je ztráta času. Aplikací našich tezí do politiky by začala celá řada problémů společnosti slábnout a vytěsňovala by je jiná kvalita, která by se projevila nejen v peněžence každého občana, ale hlavně by se v naší zemi každý den mohlo něco pohnout k lepšímu, aby se tady lidem dobře žilo a měli nějakou perspektivu pro svoje děti.