Důvěrou ve stát otřásá vyčerpaná kapacita nemocnic, kde už se nedostává míst na ARO a JIP. K tomu se odehrává morální hazard, o jehož rozměrech můžeme v tuto chvíli jen spekulovat. Stále častěji se vynořují papaláši, kteří se přednostně dostali k vakcíně (samozřejmě té nejlepší, jak jinak), zatímco s potřebnými se hraje loterie, jestli se dočkají včas, nebo ne. A nejsou ti, na které nenárokové přednostní očkování prasklo jen špičkou ledovce těch, na které to neprasklo? Ve společnosti s rozpadlou etikou a morálkou by mě to ani moc nepřekvapilo.

V krizi se potřetí bude měnit osoba na postu hlavní hygieničky. První změnu jsem přivítal, neboť estrádní zpěvák na postu ministra zdravotnictví obsadil místo nezpůsobilou osobou. Ale teď? A může pod premiérem chaotem, který zjevně skutečný management nezvládá, někdo odborně a organizačně uspět? Kombinace neschopnosti a populismu je totiž nejhorší možný koktejl v krizi.

V těchto dnech uplynul rok od chvíle, kdy čínský virus nakazil naše první občany. Rok je dost dlouhá doba na to, aby stát postavil mašinerii, která bude na další vlny epidemie připravená. I kdyby příprava stála miliardy, tak by nikdo soudný vládě tyto výdaje nevyčítal, i kdyby se další čínská covidová krize nedostavila. Vláda a zřejmě i hejtmani teď sahají po poslední instanci - bandu naprostých idiotů a lemplů mají zachraňovat děti ze středních škol a vysokoškoláci.

Za normální situace by se už dávno měla vláda poroučet. Jenže dát moc do rukou Zemana by bylo snad ještě větší šílenství s nedozírnými následky. Nelze vyloučit ani násilné nepokoje v našich ulicích. Nervozita a nespokojenost lidí totiž připomíná hodně napnutou strunu, která by mohla prasknout. Pokud bude po volbách v čele země stát seriózní politik, měla by nová Sněmovna změnit svůj názor a podpořit odvolání prezidenta ze svého postu. Že není schopen plnit svoje ústavní povinnosti ve prospěch občanů této země, to snad už vidí každý.