Analogii k Amadeovi u českých dějin nejlépe vystihuje skutečná historka, kdy profesor historie při setkání Aloisi Jiráskovi vyčetl, že není ve svých pracích přesný. A co odpověděl Jirásek? "Pane profesore, pochopte, že nejsem historik, ale spisovatel."
Tak třeba takový Kostnický sněm L.P. 1414. V předlistopadových učebnicích bylo hlavním bodem sněmu odsouzení a upálení Husa a Zikmund byl šelma ryšavá. Čeští historikové poslední dobou píší o klíčovém problému - schizmatu v katolické církvi. Ale kdo už ví, že Velké shromáždění v Kostnici lze interpretovat jako začátek ideového přelomu mezi v budoucnosti končící renesancí a nastupujícím barokem? A při každém období ideového či historického zlomu spolu soupeří myšlenky a praxe minulosti s novými idejemi a přístupy. A dokonce můžeme jedné osobě přisoudit obě pozice - postavu minulosti i postavu budoucnosti. A na kostnickém sněmu nemusíme chodit daleko. Pro některé je dodnes Hus jedním z představitelů nového západoevropského myšlení, pro druhé reprezentant středověkého přístupu scholastických disputací, kde nejvyšší autoritou je Písmo a jeho až úzkostlivý výklad. A na témže sněmu byl i nejhorlivější názorový oponent Husův - francouzský kardinál Pierre d' Ailly. Ten byl autoritářem par excelence, ale současně byl autorem velikého traktátu Imago Mundi o rozvoji lidských dějin a zejména o poznání Země jako základu dalšího postupu lidské společnosti. Co tenhle traktát s tehdejší společností udělal? Vytvořil ideovou platformu pro objevování světa, pro rozvoj přírodních věd...
Pro dnešek jsou s mnohasetletým odstupem cenné obě strany tehdejšího sporu. Hus pomáhal otevírat brány Lutherovi k reformaci v XVI. století a Pierre d'Ailly Kryštofu Kolumbovi k objevení Ameriky. To vůbec neznamená, že posílat svoje názorové oponenty na hranici je správné. To nebylo a nebude správné nikdy.
Status byl vytvořen z názorových prací docenta Zdeňka Kalisty, který měl dost času o běhu světa a dějin přemýšlet i v komunistickém kriminále, kde strávil dlouhých devět roků.
