Andrea Babišová, dle Wikipedie narozená 14. dubna 1972, atmosféru onoho srpnového rána 1968 nepamatuje. Slzy, beznaděj, zklamané naděje miliónů Čechoslováků, první mrtví v ulicích. Sovětský svaz se od říjnové revoluce snažil ovládnout co nejvíce zemí světa. Samozřejmě mezi nimi dlouhodobě figurovalo i Československo. Na to si soudruzi z Kremlu budovali pátou kolonu v zemích, na které měli zálusk. Ostatně vrah Klement Gottwald se tím ani netajil, když v parlamentu ještě před válkou křičel, že se jezdí do Moskvy učit, jak zakroutit oponentům krkem. I stalo se.

Rusové neudělali nic jiného, než že pro své imperiální zájmy využili vítěznou válku a země a území, kam se bota jejich vojáků dostala, už se nemínili vzdát. Proto NDR, politicky a silově ovládnuté Československo, proto Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a několik roků část Rakouska. Stalinovi byly koncentráky a utrpení lidí úplně fuk. Sám to praktikoval a podle historických dat jeho krutovláda nad národy ruské říše byla ještě krvavější a s větším počtem mrtvých, než ta Hitlerova. Oba ďáblové XX. století si klidně mohli podat ruku, což se odehrávalo ve věcné rovině už mnoho let před napadením Sovětského svazu a vyvrcholilo rozdělením a okupací Polska. To vůbec nic nemění na hrdinství vojáků, kteří tisíce kilometrů daleko od svých domovů pokládali za naše předky své životy.

Jinou věcí je, jak s jejich hrdinstvím, krví a životy následně ruští komunisté naložili. Asi bych to jako Farský neřekl, ale vzpomínám si na vyprávění pamětníka událostí 1968, že na vratech hasičárny kdesi v severních Čechách byl nápis 1945 - šest let jsme na vás čekali, 1968 - tisíc let toho budeme litovat.

Když začínala Babišové spolustranička Válková ve Sněmovně v roce 2013, uvedla se výrokem, že se Čechům za druhé světové války zase tolik nestalo. Sklidila bouři nevole, ale do koncentráku ji nikdo z nás tehdy neposílal.