Smíchov byl neuvěřitelným semeništěm průšvihů, které se následně přelily do celé, v devadesátých letech dominantní ODS. Prvně se tam už někdy v roce '92 vyhazovalo ze strany, protože část party na tamní radnici podepsala dohodu o konstruktivní spolupráci, jejímiž spoluaktéry byli i komunisté. A potom, po Sarajevu, se strhla mnohaletá válka kolem osoby starosty Jančíka. Válka idealistů s kšeftaři byla úporná, leckoho stála rozvrat rodiny, hrozbu soudů, přinesla rozvrat tamní ODS a její důsledky se následně přelily do celé republiky. Kmotři šli nahoru a ODS se jim už víceméně ani nebránila. Jejím následkem strana ztratila nejen množství kvalitních lidí, ale přišla o svoje postavení, kterého od té doby dosud nedosáhla.
Na politiky se lepí řada pinčajzlíků. Řadu roků jsem zažíval jak v ODS, tak v TOP 09 pokusy o zakládání a fungování odborných komisí. Drtivá většina po chvilkovém nadšení skoro nic nevymyslela, ale zato si nejeden z účastníků nechal vytisknout vizitky, zvláště když byl třeba nějakým funkcionářem dané komise. Nevím, jestli mu to někde otevíralo dveře, nebo jen předstíral svoji důležitost. Potom je ovšem jiná liga, jejíž zatýkání právě nyní devastuje STAN a olizuje i další strany kolem pražské radnice. A nejsou to v řadě případů jen straníci. Kmotři, kteří poslali ODS do kolen, ani členy nebyli. V Praze si myslím, že ne politici si většinou vyrábějí kmotry, ale kmotři si vyrábějí politiky, kteří následně plní jejich pokyny.
Po příchodu do politiky přicházejí lidé nejistí a velmi často bojácní. Potom se okoukají a s přibývajícími roky jejich opatrnost klesá a časem se mění v jistotu, že jim se nemůže nic stát. Ztrácejí pud sebezáchovy, který v některých případech přejde až ve zlodějiny. Obhajovat svoje posty je otravné a nejisté, proto je třeba napakovat se co nejrychleji. Spolustraníci totiž stojí ve frontě a vítězovi začínají dohodami a piklením mydlit schody od prvního dne po volbách. A udržovat potřebné straníky stále na své straně je dost obtížné a časově náročné.
Dnešní česká politika je vyprázdněná, není postavená na hodnotách a idejích, ale na osobních pocitech aktérů, a především kolosální hlouposti. Technologie moci žije a prosperuje, ideje a konkrétní práce téměř zmizela. Politici si nechali namluvit, že dnes už politika není o levici a pravici, ale o jednotlivých pragmatických řešeních. Proto nejen naše společnost přežívá, nikam nesměřuje a nemá velké cíle. Točí se v kruhu a čeká na spasitele a zbytek tvůrců hodnot drží pod krkem, aby z jejich výnosu mohla něco utrhnout pro sebe.
