Pane náměstku, nebudu dlouho zdržovat, ale přece jen tady chci polemizovat, pokud možno korektním způsobem, s panem ministrem zahraničí.

Víte, když nic jiného, to, co se stalo s tou rezolucí UNESCO, tak je velké varování. Ono se to začíná množit a nejenom po světě jako houby po dešti, ale i v naší společnosti. Žádný z politiků nenese odpovědnost za zločiny současných politiků, toho, co se odehrálo v minulosti, ale každý politik je odpovědný za to, jak se k té minulosti staví. Samozřejmě chápu jakýsi pragmatismus, ale, proboha, jestli něco česká zahraniční politika a tato vláda jako celek, a nikdo se z toho nevylže, z těch tří partnerů, předvádí, tak to je skutečně ohýbání páteře. Za chybu (?) považuji to, co se stalo směrem k tomu prohlášení k dalajlámovi. Jsou země, které jsou velmi principiální a mají větší obchod, lepší obchodní vztahy s Čínou než my. Jestli chcete, připomenu, která je to například země. Je to Portugalsko. A když nic jiného, tak doufám i směrem k ODS, že já jsem vás tady oslovil, všechny strany, že je připraven materiál, abychom se postavili ke genocidě Arménů, Turky, a já s tím přijdu. A také to budeme měnit za tramvaje, dámy a pánové, nebo za předvánoční cestu do Turecka, a to je, řekl bych, ještě brutálnější záležitost než ta ostudná rezoluce, kterou UNESCO přijalo.

Takže já bych chtěl, abychom, protože stejné lži směrem k minulosti, dneska jsme toho tady taky už byli svědky a je to dennodenně, médii počínaje, politiky konče, jestli nebudou současné politické reprezentace, jednotliví politici, pojmenovávat minulost, pravdivě, tak se nám to bude vracet. A kdyby nic jiného, nejenom, že Izrael je náš poslední spojenec a jistá bašta nějakých hodnot v celém regionu, tak když nic jiného, tak by mělo pro nás být varováním, že i my osobně máme nebo budeme mít ještě větší problém se zeměmi, které s takovouto rezolucí, která je historickou lží, prostě přišli, a problém s těmi lidmi nebo s těmi zeměmi, s těmi společnostmi, které tuto lež verifikovali.