Při nástupu do velké politiky jsme z úst Babiše a tzv. protikorupčních aktivistů slýchávali, že tradiční politici naší demokracii a celou zemi dovedli na okraj propasti. A dnes? Zjevně jsme udělali krok vpřed. Pokud váháte, tak se to dá najít i v grafice. Pokud se týká schodku státního rozpočtu, tak je to rovnou stěna rozpočtové Macochy. Zatímco loni byl deficit státního rozpočtu čistých 20 miliard korun, tak letos je to neuvěřitelných 195, 2 miliardy korun českých. Tohle číslo věští, že plánovaná sekyra 500 miliard nemusí do konce roku stačit. Do toho exbolševik Dlouhý z Hospodářské komory křičí, sypte další peníze. Přitom neexistuje žádná ekonomicky obhajitelná strategie, státní rozpočet na takové rozhazování nemá a mít nebude. Jen letmá procházka Prahou ukáže, jak část živnostníků, hotelů, prodejen čehokoli, ještě vůbec neotevřela. Možná někteří z nich neotevřou už nikdy. Stále více lidí dostává padáky, ale dožívají ve výpovědních lhůtách a přijdou asi i nemocenské. Zákazníci se vracejí do obchodů jen pomalu a váhavě. Každodenní přehnaná a hysterická masáž médií v tuhle chvíli vydatně živí strach z čínské nákazy. Lidé sice už začínají být vůči téhle masáži apatičtí, ale na zasetí ekonomické obezřetnosti a nejistoty to stačí.
Normalizující se televize si už také zvykla říkat Schillerovou omílanou lež, že je to důsledek koronavirové nákazy. Jako by rekordní deficity státního rozpočtu nebyly už před čínskou COVID 19 ranou.
O rozsahu a hloubce dopadů krize se rozhoduje do jisté míry už roky před ní. Krize vystavuje vysvědčení za předchozí růstové období. V reálu zemí OECD už jsme se stali 6. nejpostiženější ekonomikou ze všech členských zemí a v prognóze se šoupneme ještě o jeden stupínek výše. Tak Čau lidi.
