Rektor Petráček vytáhl na ministra Vojtěcha Kantův kategorický imperativ , který říká: "jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem". Tohle má být podle docenta rektora jednoduchý etický etalon.
Tak jednoznačné to pane rektore není. Lidé, kteří dnes hledají cesty z celosvětové mravní krize, zrovna z Kantova univerzálního mravního zákona tolik nadšeni nejsou. (univerzální mravní zákon definovaný Kantem přesně zní: "Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem". Je tisíckrát doložené, že na papíře líbivé Kantovo pravidlo dopadá v praxi katastrofálně. Kant nejen nepochopil logiku škálování, ale praktická aplikace se často zvrhává v intervencionalismus. O asymetrii vztahu jedince k druhému snad ani nemusím mluvit.
Panu rektorovi bych doporučoval, aby se zamyslel nad stříbrným pravidlem "nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě". Autorem pravidla je athénský řečník Isokratés. Tohle pravidlo není asymetrické, má škálování a denně se potvrzuje jeho podstatně lepší odolnost (proto má KAN ve svém Dvacateru tezi o používání stříbrného pravidla).
Neočkovaní (díky své lenosti), nebo postoji odpíračů, by rozhodně nechtěli, aby je někdo jiný neodpovědný nenakazil čínským virem, na konci čehož může být bolest, těžké postižení, nebo smrt. Pan rektor by spíš, místo relativizování posledních myšlenek umírajících, měl začít bít na poplach a požadovat po lidech ODPOVĚDNOU SVOBODU. To je klíč k překonání nejen čínské pandemie, ale velkého množství dalších fatálních problémů, které zavedly naši společnost do současného marasmu.
To, že budeme drsné důsledky hlouposti, naivity, lenosti, či netolerance skrývat, neznamená, že neexistují. A když už pan rektor moralizuje, tak jistě ví, že hlavními duchovními hodnotami jsou: SPRAVEDLNOST, PRAVDA a ROZUM. Svým "pobouřením" se, dle mého názoru, dostal do křížku s pravdou a rozumem. A osobně před duševním pohnutím slabších nátur upřednostňuji dobro pro tisíce lidí, kteří by díky odpovědné svobodě netrpěli bolestí, neměli trvalé následky, nebo by dokonce nemuseli zemřít.