A každý by si měl položit otázku, když se politik chová ke svým nejbližším amorálně, jak se asi bude chovat k nám cizím? Lépe? Ani náhodou. Tihle lidé, kteří ve skutečnosti nejsou eticky ukotveni, nebudou ani s cizími zacházet jinak. Voliče a kladné veřejné mínění potřebují, tak hrají s lidmi prach obyčejnou falešnou divadelní frašku. Dost dlouho jsem je potkával na to, abych viděl, co kážou veřejně a co kážou, když u toho veřejnost není.

O premiérovi Babišovi jsem si nikdy nedělal iluze. Nevím, jestli se nyní postavit za jeho syna, nebo ne. Když do jejich příběhu vstoupí novináři, nebo politici, vždycky to budí minimálně rozpaky. Ale na druhé straně, že Babiš svého syna neodpustitelně poškodil, je pravda. Kdybych připustil, že junior je psychicky nemocný, určitě bych ho neposílal na okupovaný Krym, a navíc v doprovodu velmi podivné osoby.

Ve slušné společnosti by se takový politik měl z veřejné scény poroučet. Babiš se dokonce měl poroučet už v okamžiku, kdy kvůli Čapímu hnízdu ve Sněmovně přísahal na zdraví svých dětí. Tehdy mně přejel mráz po zádech. Ne tak jeho příznivcům, kteří mu to tam před bezmála čtyřmi roky zase do uren nasypali.

Občas se teď potkávám se špičkovým lékařem. Nedávno mně vyprávěl, jak někdy jsou nemocné rodičky ochotné za život dítěte vyměnit ten svůj. A tak se i následně chovají. To zjevně není případ současného premiéra. Peníze, majetek, touha po moci jsou jeho prioritními hodnotami. To je svět Andreje Babiše. A tomu je ochoten podřídit cokoli včetně nejbližších.

Mladý Babiš o svém otci říká veřejně, že je jiný, než kým se dělá a na jehož obrazu dříče a lidumila nepřetržitě pracuje tým mladých lidí, kteří taky etiku nepotkali ani za oknem rychlíku. Asi se shodneme, že peníze, vydělané vědomou produkcí fikcí, lží a manipulací, jsou stejně špinavé, ne-li špinavější, než ty kradené.

Post je určen zejména pro ty, kdo budou za čas povídat, že nevěděli. To je v České kotlině velkou módou už staletí.