V TOP 09 už bezmála pět roků nejsem, což bych opakovaně připomněl všem, kdo mně stále píší "vaše TOP 09, vaše koalice Spolu" atd. Není moje už z prostého důvodu, že jsem přesvědčen, že stará klasická řešení 19. a 20. století na dnešní svět už nestačí. Možná ještě něco zalátají, ale zalátané ponožky už jsou zalátané a dlouho nevydrží, pokud je nebudete látat každý měsíc znovu a znovu.
Moje řešení je v ideovém Dvacateru klubu angažovaných nestraníků. Není to o přerozdělování peněz, kdy jednomu dáme, co jinému sebereme. Je to o potlačování distribučních koalic, které jako pijavice vysávají stát (nemůže nám být útěchou, že skoro všechny demokratické země ve světě jsou na tom stejně), je to o tom, že zákony na kdeco nevytvoříme lepší svět, naopak, daleko horší, protože takový systém není pro 99 procent lidí, ale ono jedno procento, které si může dovolit právníky, kteří je vysekají ze všeho, to je o našem hravém, nikoli spravedlivém právu.
To není o udržování vybraných skupin na kapačkách dotací, ale o tom, že dotace musí jít na vyřešení jejich problému, to je o podpoře (nikoli ždímání) střední třídy, to je o sociální průchodnosti společnosti (proč existuje americký sen, nikoli však český), to je o zdravém rozumu a etických hodnotách, nikoli o moci agresivních menšin (viz princip renormalizace), to je o plnohodnotném vzdělávání mladých, ve kterém nechybí výuka etiky, ve vědě a inovacích to je přístupech inteligentního selhání, to je o skutečné a nezpochybnitelné ochraně majetku lidí i firem, to je o víře v člověka, nikoli o jeho státem organizovaném šikanování.
A nestačí, když se změní politici. Musí se změnit všichni. Musí si odvyknout, že je životem pořád někdo bude vodit za ruku a platit jim z kapes jiných iluzi, že na štěstí mají nárok. Když se někomu nebude dařit, potom musí přijít podaná ruka, ale vůle stav změnit musí být oboustranná. A je toho daleko více, o čem se u nás ještě ani nemluví.
Upozornění pro ty, kdo mě budou v reakcích urážet jen podotýkám, že neurážíte mě, ale myslitele, z jejichž idejí a názorů vycházím. Tragédií naší země je, že máme pocitové politiky, kteří z velké části svým angažmá řeší svůj sociální status, nebo jsou posedlí mocí bez obsahu a vytváření hodnot. Jako premiér by Kalousek "nechal vydesignovat alespoň tři návrhy, jak systémově řešit strukturální deficit a jeden návrh by začal prosazovat.
Jako politik s mocí bych okamžitě začal překolíkovávat hospodářské právo, rušil zbytné zákony, měnil pracovní a procesní právo, zavedl výuku etiky do všech škol.... Jsem si jistý, že tudy vede cesta, ne to pytlíkování a flikování, které bude některé moc bolet, ale ve výsledku ničemu nepomůže.
